Připravili jsme pro vás další článek o tom, jak se vyvíjel pohled na ženskou krásu. Tentokrát se ocitneme v devatenáctém století, které by mohlo svou proměnlivostí konkurovat době naší.
Počátkem devatenáctého století v Evropě nastává epocha empíru. V módě převládá jednoduchost a přirozenost. Kosmetické přípravky se používají ve velmi malé míře. Ženy se snaží spíše využívat „babských rad“. Pro bledost pleti například pijí ocet a pro zdravý ruměnec jedí jahody. Velký důraz se klade na jemné a pěstěné ruce. V domácnosti o sebe řádně pečující ženy v žádném případě nesměly chybět například rukavičky na spaní.
Ve dvacátých letech se postava ženy z „klučičí“ mění na ženskou. Za krásnou se považuje silueta přesýpacích hodin s velmi širokými rameny a mohutnější spodní části, pas byl až nepřirozeně útlý – ideálně do 55 cm. To však neznamená, že by se najednou začalo hromadně přibírat. Potřebných tvarů se dosahovalo pomocí objemného oblečení, pod kterým se však většinou skrývala velmi hubená postava.
V polovině století se vše obrací. Krása se stává velmi „nezdravou“. Ženy z vyšší společnosti připomínají nemocné bledule. Mrtvolně bílá pleť, vystouplé kosti, extrémně tenký pas - to vše se považovalo za nezbytnost pro dokonalou krásku té doby. K dalším atributům patřily ladné pohyby, tichý smích a tajemný pohled. Aby se dosáhlo chorobné bledosti, byly dámy schopné užívat třikrát denně speciálně vyčištěnou, tlučenou křídu nebo velké množství neředěné citronové šťávy.
Móda
Empír do šatníků dam přinesl lehké látky a určitou uvolněnost – odhalená ramena a paže, průhlednost. Róby se nápadně podobaly antickým oděvům. Aby šaty co nejlépe kopírovaly postavu a množství záhybu působilo co nejefektněji, ženy často využívaly triků antických sochařů a látku nechávaly vlhkou. Častou ženskou nemocí proto bývaly zápaly plic. Až když se Napoleon vrátil z cest po Egyptě a přivezl do Francie módu širokých kašmírových šál, razantně se zmenšila úmrtnost milovnic módy.
O dvacet let později takzvaná „nahá móda“ ustoupila do pozadí a lehké šaty se zvýšeným pasem vystřídaly velmi těžké róby vážící někdy až dvacet kilo, „nafouklé“ rukávy, široká sukně a korzety utažené na maximum. Kromě toho, že se v nich nedalo dýchat a narušovaly krevní oběh v celém těle, často docházelo i k několikanásobným zlomeninám žeber.
Pro krásu byly ochotné ženy snést mnoho nepohodlí. Ani doplňky jim totiž neulehčovaly život. Absolutně nezbytnou součásti oděvu byly klobouky, jejichž krempy byly tak široké, že se dámy musely pohybovat skoro poslepu.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
