Den první: Lublaň
Na cestu jsme vyrazili už ve středu po obědě, takže jsme do Lublaně dorazili krátce po deváté hodině večer. Po ubytování jsme se rozhodli šetřit síly, protože nás čekaly náročné čtyři dny. Ve čtvrtek jsme si ráno přivstali, abychom co nejdříve vyrazili na snídani. Jako cíl jsme si vybrali kavárnu Rog nedaleko našeho hotelu. Venku nás překvapila mlha a zataženo, nenechali jsme si ale kazit náladu, protože předpověď počasí v průběhu dne slibovala zlepšení. Po vydatné a chutné snídani jsme konečně vyrazili na obhlídku historického centra.
Se svými necelými 300 tisíci obyvateli je hlavní město Slovinska opravdu malé, a tak vám na jeho prohlídku krásně postačí jeden den. My jsme nejdříve vyrazili k Peglezenu neboli Žehličkovému domu slavného slovinského architekta Josifa Plečnika. Odtud je to, co by kamenem dohodil, k dalšímu Plečnikovu veledílu – Lublaňské ústřední tržnici. Krásná stavba na břehu řeky Ljubljanice se s protějším břehem spojuje Mesarskim mostem ověšeným stovkami zámků. Na dohled od tržnice se pak nachází také katedrála Ljubljana a za ní Městská radnice s fontánou Rubba.
Jelikož se počasí stále nelepšilo, rozhodli jsme se procházkou dojít k Plečnikovu domu ležícímu lehce mimo centrum. Zrekonstruovaný dům s muzeem vám za pouhých 6 euro nabídne pohled do architektova života a během komentované prohlídky se dozvíte řadu zajímavostí jak o něm samotném, tak o jeho práci, která se týká i Prahy. Plečnikův dům rozhodně stojí za návštěvu, jedná se o jeden z architektonických skvostů v Lublani.
Během prohlídky Plečnikova domu se konečně vyjasnilo, slunce začalo hřát a my jsme se na zbytek odpoledne ztratili v malebných lublaňských uličkách. Minuli jsme Národní a univerzitní knihovnu, kterou opět projektoval Josif Plečnik, fontánu na náměstí Novy trg, zastavili se na typické slovinské pljeskavici (slovinský pokrm – placka z mletého masa) v zastrčené, ale typické hospůdce Sarajevo ’84. V pozdních odpoledních hodinách jsme se kochali dominantou města Lublaň zvanou Trojmostí, v pozadí s růžovým Františkánským kostelem. Nesměla chybět ani procházka pro Dračím mostě, jelikož právě drak je symbolem slovinského hlavního města, a před západem slunce jsme se lanovkou vydali nad město na Lublaňský hrad. Ten je zčásti přístupný zdarma, takže jsme ho stihli obejít akorát tak, abychom si vychutnali krásný podzimní západ slunce.
Na co si dát pozor u cestovního pojištění? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 4
Den druhý: Piran
I druhý den jsme se ráno vzbudili do zamračené a mlhovité Lublaně, tentokrát nás ale počasí příliš netrápilo, jelikož jsme vyráželi na celodenní výlet směr Piran. Po cestě jsme si udělali krátkou zajížďku k Predjamskemu hradu, který je vsazen do 123 metrů vysoké skály a kde se v minulosti natáčelo několik filmů. Vzhledem k neustálé oblačnosti šlo o velmi krátkou návštěvu a my jsme rychle pokračovali směrem na jih za sluncem a mořem.
Do Piranu jsme dojeli krátce před polednem, a jelikož se do centra města nesmí zajíždět autem, zaparkovali jsme na jednom z odstavných parkovišť pro turisty na okraji města. Prohlídku Piranu jsme zahájili na městských hradbách, kde se nám za 2 eura naskytl nádherný pohled na celé přímořské městečko. Jelikož v Piranu bylo 22 °C a nebe bylo bez mráčku, šlo o úchvatnou podívanou. Od hradeb jsme vyrazili ke kostelu sv. Jiří, odkud bylo centrum Piranu jako na dlani. Přes křivolaké uličky jsme došli až do přístavu, kde jsme strávili většinu času. Neodolali jsme mořským plodům v rodinně vypadající hospůdce Ribic Baja přímo na břehu moře a po obědě jsme prošli celou piranskou promenádu. Nakonec jsme obhlédli centrum, Tartiniho náměstí s benátským domem zvaným Benečanka a kostelem sv. Petra, klášter Františka z Assisi i liduprázdné malebné uličky v okolí náměstí. Nezapomněli jsme ani na nákup suvenýrů z místní vyhlášené soli, nejvíc nás nadchla hořká čokoláda s olivovým olejem a solí.
Večer jsme strávili opět v Lublani a jelikož byl pátek, obhlédli jsme noční život. Z barů jsme si nejvíc oblíbili Captain’s Cabin, kde míchali netradiční koktejly, a Pritličje v těsném sousedství Městské radnice. Uchvátil nás netradiční interiér zčásti vybudovaný v prostorech se sklepní klenbou, živý DJ i sympatická obsluha a příjemné prostředí.
Marta Pušová
14. srpna 2021
Pokračování 3 / 4
Den třetí: Jezero Bled
V sobotu nás čekalo rozloučení s Lublaní a přejezd do hor. Před odjezdem jsme se ale ještě zastavili v uměleckém centru Metelkovo. Squat, který vznikl v bývalých kasárnách v centru města, je místem setkání umělců i turistů, kteří sem chodí nejen za uměním, ale i za nočním životem. Nás spousta domů, domečků, altánků, garáží, verand pomalovaných graffiti ve tmě páteční noci příliš nenadchla, proto jsme se sem vrátili ještě za bílého dne obhlédnout místní street art.
Poté už jsme vyrazili na cestu směrem k naší první zastávce a opět mlhavou Lublaň jsme zvolna nechávali za zády. Než jsme dorazili k jezeru Bled, slunce opět udeřilo plnou silou a nebe bylo bez mráčku. Možná právě to s kombinací s volným sobotním odpolednem způsobilo, že jsme měli problém najít parkování, nakonec se však zadařilo. U jezera Bled jsme strávili hezké odpoledne příjemnou procházkou barevnou podzimní přírodou a poté se opět vydali na cestu, čekala nás totiž ještě poslední zastávka.
V podvečerních hodinách jsme se dostali do městečka Bovec v srdci Julských Alp. Jelikož nás po dlouhé cestě sužoval hlad, vydali jsme se na večeři do místní hospůdky Pod Lipco s výhledem na dechberoucí Julské Alpy. Ubytovali jsme se v nedaleké vesničce Čezsoča, a jelikož v Bovci se zrovna konal Halloween, přidali jsme se k oslavám v místním baru Thirsty River, kde jsme ochutnali i pálenku z borůvek zvanou Borovničevec.
Marta Pušová
24. července 2021
Pokračování 4 / 4
Den čtvrtý: Julské Alpy
V neděli odpoledne nás čekal návrat do Čech, proto jsme se rozhodli pro nenáročnou procházku v okolí Bovce a řeky Soči. Nejdříve jsme se zastavili kousek od Bovce u krásných vodopádů Virje, poté jsme se vydali na malý výšlap. V údolí Soči, která se může chlubit křišťálově čistou vodou a průzračně modrou barvou, vede 10 km dlouhý okruh plný krásných přírodních výjevů, my jsme se ale rozhodli absolvovat jen část z této túry. Ačkoliv předpověď na neděli už zaručeně slibovala déšť, nakonec jsme si až do poslední chvíle mohli vychutnat slunečné počasí a užít si pobyt u řeky s pohledem na Julské Alpy, což bylo nejhezčí zakončení před cestou domů.
Marta Pušová
3. července 2021