Extravagantní mexická malířka Frida Kahlo prožila bouřlivý život, plný bolesti i lásky, skandální milostné aféry i fatální vztah s manželem Diegem Riverou. Do dějin se zapsala nejen jako skvělá umělkyně, ale i sexuální a politická revolucionářka s horkou jižní krví.
„Přežila jsem dvě fatální nehody. První byl autobus a druhou můj manžel Diego.“
Kdyby ve dvacátých letech minulého století existovala televize nebo internet, Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón by se možná nikdy neproslavila. Třeba by sledovala seriály a chatovala s kamarádkami. Jenže ona takové vymoženosti po ruce neměla, a tak sáhla po štětci a barvách. Upoutaná na lůžko po těžké nehodě malovala a malovala. Inspirovala se tradičním mexickým uměním, symbolismem, i tehdy módním surrealismem a svou bolest dokázala přetavit do nádherných barevných obrazů.
Fridě zřejmě sudičky předpověděly celoživotní boj na všech frontách. Nejdříve se musela poprat s obrnou, a když už se zdálo, že je z nejhoršího venku, měl autobus, jímž cestovala ze školy, vážnou nehodu. Tehdy osmnáctiletá dívka si zlomila páteř, pánev, klíční kosti, žebra i nohy. Břicho jí navíc propíchla kovová tyč. Víc než rok jen ležela a prodělala mnoho operací. To, že vůbec přežila, byl zázrak, ovšem vykoupený doživotními krutými bolestmi.
Tři roky po nehodě se bláznivě zamilovala do tehdy již slavného mexického malíře Diega Rivery, jenž byl o dvacet let starší. Vztah to byl vášnivý, bouřlivý, plný hádek, nevěr, usmiřování a „praní špinavého prádla“ na veřejnosti. Vzali se, rozvedli a znovu vzali, jen proto, aby se navzájem trápili a přitom zjistili, že jeden bez druhého nedokáže být. V dnešní době by plnili stránky bulváru stejně jako Brad a Angelina. Byli neodolatelní, slavní, plní života a věděli, jak si užít každou jeho vteřinu.
Frida s Diegem cestovala do Spojených států a Francie, kde dostával zakázky. Ve Francii se seznámila s významnými surrealisty a jako většina z nich převzala vyhraněné levicové názory. S Diegem vstoupili do Komunistické strany, a když se v Mexiku ukrýval Lev Trockij, stala se Frida jeho milenkou. Protože si pevně stála za svými názory a nebála se je prezentovat na veřejnosti, byla často označována za potížistku a feministku.
Svou první samostatnou výstavu měla v roce 1938 v New Yorku. Konečně se jí podařilo vystoupit z manželova stínu a dát všem najevo, že je svébytnou bytostí a umělkyní, a nejen žačkou svého muže.
Její díla jsou plná smutku, bolesti, depresí, ale také obdivu k Diegovi a levicovým ideálům. Frida za svůj život namalovala kromě jiného také 55 autoportrétů, prý proto, že sama se sebou trávila nejvíc času. Autoportréty jí pomáhaly vyrovnat se se zdravotními komplikacemi i ztrátou tří nenarozených dětí. Po dítěti velmi toužila, ale nikdy se jej nedočkala.
„Doufám, že konec je radostný – a doufám, že se nikdy nevrátím.“
S přibývajícími roky přišly na řadu i další neúspěšné operace a vytrácela se naděje, že se vůbec někdy stane matkou. Frida proto sáhla nejdříve po láhvi tequily a později po morfiu. Až v roce 1953 se dočkala své první výstavy v rodném Mexiku a slavila obrovský úspěch. Vernisáže se zúčastnila přes výslovný zákaz lékařů. O několik dní později jí musela být amputována pravá noha. I když v sobě Frida měla víc dravosti a síly než leckterý chlap, tohle ji zlomilo a několikrát se pokusila o sebevraždu.
O necelý rok později, 13. července 1954, zemřela ve svém rodném, tzv. Modrém domě v Coyoacánu. Bylo jí 47 let. Diego Rivera pak dům věnoval mexické vládě a dnes je z něj Fridino muzeum. Její obrazy se prodávají za astronomické částky, stala se nejdražší malířkou světa. Protože jsou tak plné bolesti a utrpení, není vůbec snadné si je prohlížet. Vyzařuje z nich však obrovská energie a odhodlání, po jakém touží každá z nás. V roce 2002 vznikl biografický snímek Frida, v němž si hlavní roli zahrála mexická rodačka Salma Hayek. Splnil se jí tak životní sen.