O tobě je známo, že cvičíš, hlídáš si, co jíš, což přece jen není úplně typické pro herečku…
Je pravda, že jsem trochu tou zdravou stravou posedlá, a kolikrát se divím, co do sebe ostatní herci ládujou. Ale nekomentuju to.
Kdy ses začala zajímat o zdravý životní styl?
Když to vezmu úplně od začátku, moje první láska byl kulturista, který dělal výživového poradce. Hodně se tím zabýval, řešil stravu, měl rád šlachovité fitnesky a já byla taková plnější. Tak jsem to celé absolvovala s ním, omelety z bílků bez tuku, jíst pravidelně, večer mi bylo doporučeno nejíst…
Dokážeš dneska s odstupem říct, proč jsi to všechno podstupovala?
Prostě jsem ho milovala, a ač mi to nedával najevo, věděla jsem, že se mu líbí, když na sobě holka nemá gram tuku. Byla jsem zamilovaná, a tak, i když jen říkal „neměla bys…“ a nikdy mi nic nezakazoval, jsem si radši nevzala.
A když jsi pak studovala, jak jsi to zvládala?
Já jsem vlastně neměla jako studentka dost peněz, takže jsem moc nejedla. Někdy mi stačily i jedny sušenky BeBe na den. Vlastně jsem ještě dozrávala a pořád jsem se divila, proč, když nejím, nehubnu. Ale nejedením se opravdu nezhubne. Navíc jsme na konzervatoři neměli jídelnu, kterou tam prý nemají doteď, a na intru jsem byla dva roky. Tam byla snídaně a něco k večeři, ale my jsme pořád měli hlad, a v noci jsme se chodili do jídelny dojídat suchým chlebem.
V divadle sis toho taky moc nevydělala…
Výplatu z divadla jsem radši utratila za parfém nebo za něco na sebe. Jedla jsem opravdu střídmě a ještě jsem cvičila.
Kdy jsi tedy objevila ten správný přístup ke stravování, k vlastnímu tělu?
To mi dala až jóga. Tam jde to cvičení mnohem víc do hloubky než v posilovně. Sama jsem pak začala vnitřně cítit, že když se přejím nebo sním něco, co mi nedělá dobře, tak se cítím hůř.
- Takže cvičení v posilovně nebylo nic pro tebe?
U mě to bylo o tom, že jsem po cvičení v posilovně měla trojnásobný hlad. Večer jsem měla ještě představení, tak jsem do sebe rychle něco hodila a vlastně jsem ani moc neodpočívala. Šla jsem hrát, ráno zkoušet, mezitím cvičit, takže tělo bylo v permanentním stresu. Naopak jóga, pomalé tempo, meditace, to na mě působí tak, že se dostanu do klidu, tělo víc spaluje, uvědomuje si, co přijímá…
Předpokládám, že jóga je už dnes pro tebe taková ta životní danost…
Jóga je moje životní cesta, je to pro mě taková modlitba. Kromě harmonizování mojí duše dělá také velmi dobře mému tělu – prokrvuje orgány, detoxikuje, posiluje svalstvo, ochraňuje moje záda… Já vůbec nemám zdravotní problémy, nebývám skoro nemocná. Když má člověk tělesnou schránku v pohodě, může se věnovat záležitostem, kterým se věnovat potřebuje. Když tě něco bolí, tak tě bolest okrádá o energii.
Jak často vlastně jógu cvičíš?
Můj ideál je dvakrát třikrát týdně bikramjóga a prokládat to hathajógou nebo aštangajógou. Ale když mám Sofinku, tak to samozřejmě nestíhám. Chodím i ke své guru a lektorce Andree Smékalové do Om Yoga Studia, pak cvičím doma, ale někdy jsem samozřejmě unavená, tak si udělám jen dechová cvičení nebo ani to ne.
Proč zrovna bikramjóga? Není to v tom horku moc náročné?
To není o těle, ale o hlavě. Já jsem při své první hodině před sedmi lety měla pocit, že tam není vzduch. A dostala jsem jednoduchou odpověď: Tady je vzduchu dost, to máte problém v hlavě. Kdo začne chodit na bikramjógu, je podle mě svým způsobem extremista nebo chce nějakou změnu, chce něčeho dosáhnout. Flegmatik, který je se vším spokojený, tam nepůjde.
Proč jsi tam šla ty?
Já jsem to šla vyzkoušet, když jsem ještě pracovala v časopise. Tehdy jsem už cvičila normální jógu. Pro mě byl úžasný ten pocit, že jsem to dokázala, že jsem překonala to, že už nemůžu, že mi buší srdce. Když jsem odcházela, bylo to, jako bych zdolala Mount Everest. Byla jsem na sebe pyšná.
Baví tě takhle překonávat sama sebe?
Já jsem Rak, hrozně přecitlivělý člověk. Jsem přesvědčená, že jsme všichni jenom energie, že jsme ovlivněni tím, kdy a kde se narodíme. Pak jsou tam ty genetické informace, minulé životy, všechno je tam vepsané a dohromady je to jedna velká rovnice. No, a já ji můžu ovlivnit, třeba sebezdokonalováním, přijímáním, pokorou… Odmalička jsem nějak podvědomě hledala vždycky těžší cesty. Myslela jsem si, že tím, že si dávám těžší překážky, se obrňuju, aby mě nikdo nesejmul. Dřív, když jsem běhala, jsem si vzala ještě kameny do rukou. Teď už jsem se, zaplať pánbůh, hodně zklidnila. Hlavně svoji mysl – měla jsem ji takovou těkavou, pořád mě někam hnala. Pořád jsem potřebovala něco zdolávat, vždycky mít všechno naplánované. Teď už to dělám mnohem míň, ale i klid si vlastně plánuju.
Takže i v józe asi hledáš hranice, které bys mohla překonat.
Ano, znám svoje limity a chci se přes ně dostat. A vím, že člověk je schopen zázraků, když se to v hlavě někde přecvakne. Mně třeba vadí, že u některých ásan nedám tu nohu tam, kam jsem ji dala předtím, než mi v létě vyletěla plotýnka. Pořád se to nějak snažím udělat… A je mi jasné, že až se na to vykašlu, tak to půjde samo!
A není i bikramjóga nějak limitovaná? Asi ji nemůže dělat úplně každý…
Ale na bikramjógu chodí i plotýnkáři, těhotné ženy nebo ti, kteří jsou po operaci kyčlí. Myslím, že většina lidí je na sebe hrozně opatrná, a taky jsou líní. Zní to hrozně, ale život je dřina, je potřeba se naučit vnitřní disciplíně, pak se i ty vnější věci začnou nějak měnit, nebo přístup člověka k nim. Když si člověk nastaví vyšší laťku, tak ho pak míň rozhodí ostatní věci, protože spoustu lidí rozhazují maličkosti. A já bych ten život chtěla žít tak, abych se věnovala těm podstatným věcem.
Mluvíme hlavně o józe, ale věnuješ se i nějakým jiným sportům?
Když můžu, jedu třeba i na lyže, chodím po horách… To jezdím do Liberce, když mám například volný víkend. Tam spolu s přáteli, které znám už asi patnáct let, chodíme na pěší túry s hůlkami. A taky mi dělá moc dobře sauna. Tu bych si chtěla časem pořídit i domů.
Tvůj manžel Viktor Dyk ale není moc velký sportovec, že?
(smích) Neumí si na to, na sebe, udělat čas. Raději to absolvuju sama, on na tohle není zvyklý a je těžké ho přemluvit. Sportoval dřív. Ale třeba k saunování jsem ho víceméně donutila. A myslím, že zjišťuje, že když něco takového dělá, že mu to pomáhá.
Předpokládám, že se ti nepodařilo ani podstrčit mu zdravou stravu…
Ne, ani s jídlem se to nedá. On si občas dopřává ty svoje aspiky, majonézové saláty, a má rád smažená jídla… Sofinka miluje omáčky, řízky a úplně zbožňuje brambůrky. Ale pro ty mám slabost i já. Nemusím čokolády, ale ty brambůrky, to je mor. (smích)
Ale tvoje dcera určitě nějak cvičí…
To ano, dělá tři roky bojové umění a taky jsem zjistila, že začala sama tancovat něco jako street dance. Takže bych ji chtěla dát příští rok i na ten. A protože už když byla v břiše nebo když pak byla malá, chodila se mnou na jógu, tak teď se mnou začala občas chodit na bikramjógu, protože ta klasická jí přijde nudná. Sice se nejdřív lekla, že se tam hodně potí, ale vydrží to. Děti se tam pouštějí na posledních třicet minut. Tak doufám, že u toho zůstane. A moc si oblíbila taky cvičení v Monkey´s Gym, kde se jí věnují hned dva cvičitelé.
Víme už, co jí tvoje rodina, co ale tvoří základ tvého jídelníčku?
Já musím snídat, ale nic sladkého. Musím mít denně chleba, kupuju jenom kvalitní celozrnné pečivo, na to si dávám žervé nebo lučinu, a když mám, tak ještě někdy bazalku. Svačím pak nějaké ovoce nebo ořechové tyčinky. A oběd podle toho, jak na tom zrovna jsem. Když jsem úplně vyšťavená, tak si dávám všechno včetně přílohy a moc to neřeším, protože vím, že to večer spálím. A když jsem doma, tak si udělám kuskus nebo těstoviny. No, a večer miluju polívky, zeleninové vývary mi přijdou jako ideální večeře. Pořád se držím pravidla, že večer nejím sacharidy, takže třeba ještě kus masa, tvrdého sýra…
Vaříš často?
Většinou jen když máme doma Sofinku, ale lepším se. (smích) Ona ale ten kuskus moc nemusí, takže často dělám těstoviny, rajskou, rizoto, prostě to, co má ráda. A vůbec třeba neumím dělat saláty. Zkoušela jsem to, ale nechutnalo mi to tak, jako když to udělá někdo jiný. Musím se to naučit. (smích)
Občas se setkávám s názorem, že se lidem zdají zdravé věci drahé, co si o tom myslíš?
Ono to není jen o tom, jestli na to člověk má peníze, nebo ne. Vždycky se to dá udělat tak, že za to nemusíš platit ohromné sumy. Jedna moje známá byla u dietologa, dostala sepsaný jídelníček a prostě řekla, že za tohle nebude utrácet. Tak jsem jí k tomu napsala levnější varianty, bílkoviny v luštěninách a podobně, což zvládne každý, kdo se tím trochu zabývá.
A jak se vůbec k tvému stravování staví tví partneři?
Ještě než jsem byla s Viktorem, tak jsem měla přítele, který byl velký gurmán, pořád mě zval na obědy a večeře a zlobil se, že já jídlo beru jen jako palivo, že si to nevychutnávám. Viktorovi se taky víc líbilo, když jsem byla plnější, vadí mu, že jsem hubenější, než jsem byla, ale ví, že vlastně jím zdravě.
A jak to řešíš v divadle? Přece jenom večer podáváš poměrně velký fyzický výkon…
Když je představení, tak si dávám jen něco lehčího a po představení už většinou nic. Ale když jsme na zájezdu a mám velký hlad, dám si cestou domů na pumpě klidně třeba sušené maso, korbáčiky… Prostě se snažím pořád dodržovat ty svoje zásady.
Tak to máme jídlo a cvičení. Děláš ještě něco pro to, aby ses cítila dobře?
Třeba na jaře a na podzim si dávám detoxikaci. Nejdřív formou půstu, který má svá pravidla a při kterém se pije celý den jen teplý zázvorový čaj s medem a citronem. A pak, pokud si to můžu časově dovolit, volím i jiné jogínské očistné techniky. Co se týče stravy, nesmí se několik dní káva, alkohol, maso, smažené věci, cukry ani bílá mouka. Dělám to takhle pravidelně a nemám žádné infekční nemoci, nebývám nemocná. A taky vím, že potřebuju hodně spát. Takže se pokouším minimálně o sedm hodin spánku denně.
Pojďme ještě zmínit práci, která tvoří podstatnou část tvého života. Lidé tě asi ve větší míře zaregistrovali v seriálu Ordinace v růžové zahradě, ty se ale pohybuješ hlavně na divadelních jevištích. Co máš teď v diáři?
V prosinci jsem měla premiéru muzikálu Nine v Divadle J. K. Tyla v Plzni, na kterou jsem se moc těšila. Jinak hraju v Divadle Palace, v Kalichu, Divadle pod Palmovkou, v Liberci mám Zpívání v dešti, občas v Divadle Broadway, něco točím, mám rozjednané nějaké další projekty. A na konci dubna budu mít premiéru představení s detektivní zápletkou v divadle v Pardubicích. Mám dostatek práce, není to ale tak rychlé pracovní tempo, na které jsem byla zvyklá, zase mám více času na sebe.
Herečka Ivana Jirešová (36)
Vystudovala hudebně dramatický obor na Státní konzervatoři v Praze, hrála v divadlech v Liberci, Plzni a v Praze, pracovala jako redaktorka časopisu Harper‘s Bazaar. Do povědomí diváků se zapsala rolí barmanky Lucie v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Momentálně hraje v několika divadelních a muzikálových představeních. Je osm let vdaná za zpěváka Viktora Dyka a společně vychovávají Ivaninu dceru Sofii.