Láskyplná péče je v zahradě Loakových znát na každém kroku. Díky jejich vášni pro sněženky a prvosenky se na jejich pozemek sjíždějí podívat odborníci i laici, aby obdivovali krásu těchto drobných květin. V době, kdy je celá země ještě zkřehlá mrazem, jejich záhony hrají všemi barvami. Jak je to možné?
Ačkoli všude kolem ještě vládne zima, v anglickém hrabství Northamptonshire najdete trávník posetý sněženkami. Latinsky se kouzelným rostlinkám říká Galanthus elwesii. Právě ony jako první předznamenávají konec zimy. V této zahradě je ale všechno trochu jinak a často se květy objeví i na sněhové pokrývce.
„Sněženky tu kvetou od října do března, takže jen těžko najdeme den, kdy bychom se nešli podívat do zahrady. Je to vzrušující, vidět čerstvé květy,“ popisují Nicholas a Gillian Loakovi, kteří na své sněženkové zahrádce pracují už šestnáctým rokem. Původně to bylo právě Gillianino nadšení, které stálo u zrodu této sněženkové sbírky.
S vědeckým přístupem popisovala nově vyšlechtěné odrůdy a vedla pečlivé záznamy o jednotlivých kultivarech. Právě tyto záznamy byly pro sbírku důležité. „Věděli jsme, že zdejší půda je pro sněženky vhodná, protože tu rostly, už když jsme sem přijeli poprvé. Dávám přednost práci s tím, co se samo nabízí,“ popisuje Gillian pěstitelské začátky.
Spřízněnou duši našla v manželu Nicholasovi, ačkoli ten se botanice nevěnuje profesionálně. „Dlouho předtím, než přišly sněženky do módy, měl můj otec sbírku asi třiceti odrůd, takže jsem už jako kluk žasl nad tím, jaké jsou mezi nimi rozdíly,“ vzpomíná Nicholas.
V Evropě je rozšířeno 17 druhů sněženek, ale Loakovi vyšlechtili na své půlakrové zahradě zhruba 200 druhů. Jejich rozličné tvary, barvy a různé odlišnosti jsou tématem nikdy nekončící debaty mnoha odborníků. „Sbírat sněženky je už pro mě závislost a zcela mě to pohltilo,“ připouští Gillian. Dodává ale, že je potřeba mít také nadhled, protože se často stane, že se některým druhům nedaří. Člověk se pak vyhne zklamání, protože nelze předem jasně odhadnout, kterému druhu se bude dařit lépe a který bude vyžadovat jiné podmínky.
Dnes mají Loakovi na své půlakrové zahradě zhruba 200 druhů sněženek. Jejich rozličné tvary, barvy a různé odlišnosti jsou tématem nikdy nekončící debaty mnoha odborníků. „Sbírat sněženky je už pro mě závislost a zcela mě to pohltilo,“ připouští Gillian.
Zahrada Loakových je orientovaná na sever a jen kousek od ní stojí krásný dům z roku 1770. Ke strohým zdem přiléhá záhon s bylinkami a živý plot. Původně zde byla betonová plocha, kde předchozí majitel parkoval auta, takže Loakovi se nejdříve museli vypořádat s betonem.
„Nepodědili jsme zahradu, o kterou bylo pečováno, takže nás čekalo obrovské množství práce, abychom vůbec připravili místo, kam rostliny nasázet. Dělali jsme to ale rádi, protože nám bylo jasné, že zdejší místo má velký potenciál,“ vzpomínají manželé. O pomoc požádali zahradní designérku Elizabeth Bulkeyovou, jejíž návrhy pomohly zahradu rozčlenit do jednotlivých zón. Kromě toho vytvořila ve středu pozemku otevřený travnatý prostor s jabloněmi, kolem kterého jsou jednotlivé záhony.
„Je to v podstatě zimní a jarní zahrada, která má spoustu překvapení a nikdy nenudí,“ pochvaluje si Nicholas. Zdejší půda vypadá, že je bohatá a úrodná, ale nebylo to tak vždycky. „Na jedné straně zahrady byla půda dobrá a hluboká, na druhé to ale bylo naopak. Takže jsme se dost nadřeli a navozili hromady domácího kompostu,“ popisuje Nicholas. Loakovi mají každý svůj vlastní skleník. Nicholasův je naplněn výhradně prvosenkami. „Je to vášeň, kterou jsem zdědil po otci.“ Gillian má ve svém skleníku různé druhy rostlin. Zeleninové záhony jsou schované za živým plotem, aby nerušily celkový dojem.
Zahrada Loakových navazuje na krásnou stavbu z 18. století. Cihlové zdi se skvěle hodí k nízce střiženým živým plotům, které mají v Anglii staletou tradici. Oddělují tak jednotlivé zóny pozemku a vytvářejí také mezníky mezi záhony. Ačkoli zahrada působí, jako by tu byla odjakživa, teprve manželé jí dali dnešní podobu. Bývalí majitelé o ni nepečovali a pozemku dominovaly spíš nevzhledné betonové plochy místo dnešních travnatých.
Některé sněženky jsou známé svou choulostivostí a je velmi těžké je vypěstovat. Naopak mezi odolnější druhy patří třeba Galanthus Sam Arnott nebo Brenda Troyle. „Bez těchto dvou odrůd by se neobešla žádná sbírka sněženek. Rostou rychle a jsou ideální pro začátečníky,“ vysvětluje Gillian. Dodnes jsou velmi ceněné odrůdy se žlutými prvky na zeleném pozadí. „Je v lidské povaze, že když existuje bílá květina, lidé ji chtějí mít barevnou,“ směje se Nicholas.
Se sněženkami je neustále práce. Gillian jednotlivé trsy květin přesazuje a přemisťuje. „Sněženky potřebují prostor, takže když je trs dost velký, rozdělím ho,“ vysvětluje Gillian. „Vůbec jim to nevadí, ani když zrovna kvetou. Pár dnů po přestěhování vypadají, jako by tam rostly odjakživa.“ Díky tvrdé práci je zahrada pečlivě uspořádaná a uklizená, i přesto sněženky občas vykouknou tam, kde se jim zachce. Do zahrady se sjíždějí obdivovatelé těchto jedinečných rostlin ze všech koutů země, a to i v tom nejmrazivějším počasí. Ale to dělá Loakovým radost. „Jsme šťastní, že se o tu krásu můžeme s někým podělit.“
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.