EVA RAZÁKOVÁ (33)
Prodělala jednostrannou ablaci, v současné době absolvuje chemoterapie.
„Myslím, že kolem Kristových let to jde s člověkem chvíli z kopce. Ale klid, pak se začne zase žít! V roce 2009 mi byla diagnostikována rakovina prsu, následovala chemoterapie, ozařování a mastektomie. Letos v dubnu se přidala rakovina plic. Ještě mám cukrovku. Ale to je zatím vše.“
CO MI NEMOC VZALA
„Práci a klid. Prodávala jsem a po chemoterapii už to nešlo. Byla jsem příliš unavená.“
CO MI NEMOC DALA
„Přinesla nejdřív spoustu otázek. Nebudila jsem se kvůli nim, ale musela jsem začít přemýšlet, co dál. Vyléčím se? Jasně že ano. Protože život je krásný a na každého z nás čeká nějaká zkouška. Já mám tuhle. Budu žít? Rozhodně nechci žít jako dosud. Chci žít lépe. Ona vám takováhle zkušenost přinese mnohem větší rozhled. Odejde přítel? Neodešel.
Budu mít děti? Nevím, ale vím, že naděje umírá poslední. Vidím, co jsem dřív neviděla. Nemá smysl se honit za penězi. Důležité je zdraví, pak láska, štěstí, podpora, přátelství, porozumění. Ale pozor, bez nemoci je to klišé. S ní je to pravda.
I to, že dnešní doba je uspěchaná, zlá, majetnická a studená. Od té doby, co mám rakovinu, začínám být sama na sebe pyšná. Plním si své sny. Otevřela jsem si kadeřnictví, stavíme dům, vím, že mám přítele, který při mně stojí v dobrém i ve zlém, mám spoustu přátel. Miluju večírky, plesy, dny, večery, hodiny…
Díky rakovině můžu všechno, na co stačím. To je celé. Když chcete pařit, jděte pařit, dejte si víno, a jakoukoli dávku života. Můžu poděkovat? Za péči primářce Koževnikovové a sestřičkám. Pak ještě mamince, taťkovi, přátelům a… Alešovi. A díky za život!“
PETRA SMĚTÁKOVÁ (34 LET)
Absolvovala předoperační chemoterapii, odstranění tumoru v pravém prsu a radioterapie. Následoval nález v levém prsu, znovu předoperační chemoterapie, ablace a rekonstrukce. Nyní prodělává hormonoterapii. Chce potřetí otěhotnět, po těhotenství jí čeká odstranění vaječníků a dělohy kvůli pozitivním genetickým testům na možné riziko dalšího vzniku karcinomu prsu a vaječníku. Dochází na lymfodrenáže.
„Byla jsem kojící maminka a našla si bulku v prsu. Navštívila jsem gynekologa a šlo to ráz na ráz. Během víkendu jsem přestala kojit, nastoupila na chemoterapii, následovala operace, pětatřicet ozářek a po dvou letech se objevil nádor i ve druhém prsu…“
CO MI NEMOC VZALA
„Nejdřív partnera. Odešel a nechal mě se dvěma dětmi. Neunesl to. Pak se vrátil, asi měl špatné svědomí. Nešlo to hned a mezitím jsem znovu onemocněla. Podruhé už to zvládl. Kamarádka mi poslala zprávu, ve které mě podpořila, ale nechtěla přijet. Nevěděla prý, co by to s ní udělalo…“
CO MI NEMOC DALA
„Hodně. Při chemoterapiích jsem se seznámila s kamarádkou, s další na lymfodrenážích… Taky už vím, že mě jen tak něco nepoloží. Potkala jsem úžasné lidi, lékaře, kteří mi s vyjmutím nádoru odejmuli mléčné žlázy a rovnou mi dali implantáty. Tohle pro mě udělali… Zachovali mi ženskost. Chemoterapii jsem vzala, jako když mám jednou za tři týdny chřipku. První tři dny je to horší, druhý týden v pohodě, třetí týden jsem byla vždy plná energie a další týden zas ta chřipka.
Moje první dcera jde do první třídy a já také. Nastupuji na vysokou zahradnickou v Mělníku. Pracovala jsem v kanceláři a najednou mi došlo, že nechci, aby tu po mně zůstaly jen nějaké nesmyslné papíry. Když navrhnu zahradu, zasadím rostliny, stromy, budou tu další léta. Je to krása!“
JANA ŠKRÉTOVÁ (65)
Prodělala odstranění tumoru, chemoterapii, radioterapii a pět let hormonoterapie. Teď je v soustavné lékařské péči.
„Před pár lety mi byla diagnostikována rakovina prsu. Následovala chemoterapie, ozařování, další léčba… Teď se mám vlastně úžasně. Užívám si života, dělám to, co mě baví, a nejraději se s vnoučaty vracím do dětských let!“
CO MI NEMOC VZALA
„Byl to řez do života. První byl strach, stres, otazníky, bývala jsem plačtivá… Nakopla mě rodina. Byla jsem nucena se k věci postavit čelem a slíbit, že se z toho dostanu. Co moje rakovina ale způsobila konkrétně, byl zmatek v synově svatbě. Už byl stanovený termín a já najednou přišla s rakovinou. Svatba se pak plánovala podle mé chemoterapie, podle toho, kdy mi nebude špatně. Trochu jsem to mladým zkazila, ale oni se nedali a vnoučata už jsou na světě!“
CO MI NEMOC DALA
„Uvědomila jsem si, jak je dobrá prevence, protože každá nemoc, která se podchytne v začátku, má větší šanci na vyléčení. A tak dnes častěji chodím k zubaři, na gynekologii… Když o tom tak přemýšlím, tak i k holiči. Mnohem víc o sebe pečuju. Život mám jen jeden a každou chvíli taky jen jednu. Začala jsem i víc sportovat. Motám se kolem tenisu, atletiky. A ještě tohle tam, prosím, napište: Jsem lepší! Mám z toho radost.“
MARTA GRIEBLOVÁ (67 LET)
Má za sebou odstranění dvou tumorů a ablaci, pooperační chemoterapii, radioterapii. V současné době pokračuje její léčba hormonoterapií a je pod soustavným lékařským dohledem.
„Když se to dozvíte, je to rána. Odjela jsem na chatu a překousávala jsem to sama. Nakonec mě na správný poměr k věci přivedl můj přítel. Řekl: „To je dobře, že ti to našli! Představ si, kdyby ne…“ Došlo mi, že má pravdu. Když jsem onemocněla poprvé a přišla o část prvního prsa, pracovala jsem jako zdravotní sestra přímo na sonu, kde jsem se setkávala s pacientkami, kterým „to“ právě lékař našel. Měla jsem „to“ taky a mohla jim říct „podívejte, jsem tu“. Pak jsem přišla o druhé prso, přidala se artróza a já přestala pracovat. Přesto žiju intenzivně.“
CO MI NEMOC VZALA
„Přišla jsem o přátele. Zpřetrhaly se vztahy v partě, se kterou jsem se stýkala léta. Zazlívala jsem kamarádům, že se o mě nezajímají, že ani nezavolají. Maličkost, ale pro mě důležitá. Všichni se stáhli. Možná se jen ostýchali a nevěděli, co dělat, jak reagovat… To se prostě stává.“
CO MI NEMOC DALA
„Nejdřív vhled do nemoci. Ale pak, neumím si to vysvětlit, jsem najednou nechtěla být mezi nemocnými. Nechtěla jsem se dívat na utrpení, strach a nejistotu. Chtělo se mi hrozně žít. Jsem hodně s vnučkami. Jezdím na dovolené - mám kolem sebe prima báby, důchodkyně, se kterými jezdíme na výlety. Užívám si lásku se svým přítelem. Baví mě zahrádka a cestování. Jsem opravdu šťastná.“
MICHAELA TETZELI (48)
Absolvovala předoperační chemoterapie, odstranění tumoru, pooperační chemoterapii a radioterapii. Chodí na lymfodrenáže.
„V roce 2009 jsem si při samovyšetření prsu našla bulku. Moje lékařka se k nálezu postavila velmi konstruktivně, přesto mě přepadl stav absolutní beznaděje. Zpětně vím, že hlavně proto, že jsem o rakovině prsu nic nevěděla. K léčbě jsem si vybrala Zelený pruh a je zvláštní, že od toho momentu ze mě spadl strach…“
CO MI NEMOC VZALA
„Vzala mi svého času kondici. Nicméně rok poté jsem šla poprvé do Santiaga. Od té doby do Santiaga de Compostela chodím pravidelně. Cesta je cíl. To není hloupost. Každý jsme poutníkem svého života. Máme na vybranou, buď se životem budeme bojovat, nebo ho budeme respektovat. Vybrala jsem si druhý přístup a zvolila jsem ho i v nemoci. Pouť do Santiaga beru jako cestu znovuzrození.“
CO MI NEMOC DALA
„Nerozlišuji období před nemocí a s ní. Beru věci tak, jak přicházejí, a hraju vždy s kartami, které mám k dispozici. Jsem teď aktivnější, ač se říká, že nemoc je upozorněním na to, zklidnit se. Pracuji už šestnáct let jako kouč a terapeut. Možná jsem se nemocí dobrala k ještě větší autenticitě. Člověk si myslí, že spoustu věcí zvládne snahou a silou vůle. Přitom jde o to, přijmout to, co je, a žít podle možností a sil, které právě máme.“
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.