S jakými pocity si obvykle stoupáte na váhu?
Přiznám se, že jsem váhu dlouho neměla. Rozloučila jsem se s ní v době, kdy jsem se neustále hlídala. Vzala jsem ji na milost až před odletem na Miss Universe, protože jsem si potřebovala zvážit kufry. Jenže od té doby si na ni stoupám docela často a už mě to začíná znervózňovat. Stačí, když mám najednou o kilo víc než den předtím, a už přemýšlím, co jsem udělala špatně. Asi ji brzy odnesu do sklepa…
Kdy vás nejvíc ovlivnilo to, jak vypadáte?
Celé to odstartovalo v patnácti. Podepsala jsem smlouvu s modelingovou agenturou a uvěřila tomu, že ze mě bude úspěšná modelka. Během prázdnin jsem odjela za prací do zahraničí, a když jsem se vrátila, byla jsem nadšená. Jenže kvůli škole se mi podařilo znovu vycestovat až za rok a během toho jsem dospěla a kila začala přibývat. Do té doby jsem mohla jíst cokoli a byla jsem hubená jako tyčka. A najednou jsem coby začínající modelka čelila na Tchaj-wanu tomu, že jsem moc tlustá. Všichni mi pořád říkali, kolik toho můžu sníst, až jsem se začala hlídat i já sama. Po dvou měsících jsem se vrátila vystresovaná a s modelingem nadobro skončila. Abych si to ještě potvrdila, začala jsem se přecpávat.
A kila vesele narůstala?
Až do okamžiku, kdy jsme se se sestrou rozhodly založit oddíl mažoretek. Předtím jsme se dlouho věnovaly fitness aerobiku, měly skvělou trenérku a slavily úspěchy. Když se tým rozpadl, začal nám pohyb chybět. Díky mažoretkám jsem o váze přestala přemýšlet a všechno se nakonec srovnalo.
Mažoretky… Jde vlastně o sport?
Soudě podle bolesti mých kloubů a modřin na kolenech to sport rozhodně je! (smích) A to přitom trénujeme jenom jednou týdně. Je pravda, že je to spíš pro mladší slečny tak do 25 let. Všichni se mě ptají, jestli už si mezi holkami nepřipadám jako tetka, ale já vím, že dokud budu mít sílu závodit, tak to nevzdám. Závody jsou pro mě velkou odměnou za všechen ten dril, zvlášť když jsme vloni skončily na mistrovství Evropy druhé. Navíc ráda tancuji a díky holkám můžu ještě pořád zůstat dítětem. Dospělosti si užiju dost v práci a ve škole.
Udržuje vás to v kondici?
Určitě. Je to skvělá kombinace kardia, gymnastiky a maximálního nasazení během tříminutové sestavy, která se zkouší stále dokola. Má to ale i svoje nedostatky. Už se mi začínají ozývat klouby a fitness aerobik mi odrovnal kyčle. Ale nelituji toho. Vždycky jsem měla sport ráda a vím, že mě naučil zodpovědnosti, co se týká chození včas na tréninky, a také to, že je potřeba umět poslouchat a něco se naučit.
Najdete si na cvičení čas i doma?
Snažím se. Vždycky mě bavil pilates, protože je to něco mezi elegancí pohybu a posilováním. Je pravda, že cviky jsou hodně náročné a člověk má chuť to po chvilce vzdát, ale osvědčily se mi při tvarování nohou. Doma také trénuji výpady, cviky na bříško a kliky. V tom mě hodně motivuje můj přítel. Často mě přemluví i k tomu, abychom vyrazili někam na procházku nebo na kolečkové brusle. Filipa sport baví a na rozdíl ode mě má úžasný dar, který by si přála každá žena – může sníst kdykoli cokoli a nepřibere. Často mě láká, abych si s ním pozdě večer dala něco dobrého. Celkově je proti vyhublosti a chce, abych vypadala zdravě a také se tak cítila.
Dodržujete v jídle nějaká pravidla?
Hlavně si dávám pozor na to, abych se ráno nasnídala a přes den často jedla, i kdybych si ke svačině dala jenom jablko. Snažím se nepřejídat a po osmé hodině večer už nejíst. Ale musím přiznat, že jídlo miluji. Utrácím za něj nejvíc peněz, protože si potrpím na kvalitu, hlavně co se týká masa.
Necháváte vaření na ostatních?
Rozhodně ne. Vařím moc ráda a od té doby, co mám chlapa a vlastní kuchyň, si to neskutečně užívám. Zrovna včera jsem udělala tak dobrou čínu, že jsem na sebe byla opravdu pyšná. Při přípravě si s jídlem hraju, ve vaření už se občas pustím i do experimentování, jen v pečení se pořád držím osvědčených babiččiných receptů. Ve výsledku se to ale pak neobejde bez dřepů, kliků a sedů lehů, ale stojí mi to za to.
Jaká kuchyně vás inspiruje?
Vždycky jsem měla ráda sýry a salámy z Francie a ze Španělska. Hodně mi chutná zelenina, takže mě inspiruje i anglická kuchyně v čele s Jamiem Oliverem. To je moje modla! Ráda se dívám nejen na to, jak vaří, ale vlastně i na něj. (smích)
Můžete si s kolegyněmi z modelingu povídat o vaření?
Moc ne, protože jsou to většinou hodně mladé holky. Modeling stále preferuje hodně hubenou postavu, takže je potřeba se hlídat. Navíc jste někdy i 24 hodin na nohách a celkově je to dost psychicky náročné. Pamatuji si, že jsem si tehdy v šestnácti letech řekla, že už budu jenom studovat a sportovat a od modelingu chci mít klid.
Jak je tedy možné, že máte korunku České Miss?
Do soutěže mě přihlásila sestra. Když jsem jela na první casting, byla jsem neuvěřitelně nervózní. Tehdy jsem měla o deset kilo víc než dneska a říkala jsem si, že je tam každá holka hezčí než já. Hlavně mi bylo jasné, že porotu určitě nenadchnu tím, že jsem přirozená, ráda si povídám, studuji a vařím. Nakonec se ukázalo, že to bylo přesně to, co hledali. Po výhře si mě najímají hlavně lidé, kterým se líbím taková, jaká jsem. Uvažuji, že bych si do budoucna našla nějakou modelingovou agenturu, která mě přijme, ale s mírami, které mám. Už si nechci projít drilem a příkazy, abych zhubla pod hranici přirozené váhy.
Jaké to je, stát se doslova ze dne na den královnou krásy a inspirací pro mnoho žen?
Pořád nad tím kroutím hlavou. Když ale jdu do společnosti, vždycky si kladu na srdce: „Hlavně nevypadat lacině, nechovat se hloupě a nepřehánět to.“ Hodně žen mi říká, že jsem je inspirovala svým účesem, a dokonce jsem našla na internetu blogy, jak vypadat jako já. Pozornost také vzbudilo, když jsem si před odjezdem na Miss Universe nechala vybělit zuby. Tím u mě úpravy prozatím skončily. Ale kdybych se rozhodla se sebou ještě něco podniknout, určitě to nebudu tajit. Nejenže neumím lhát, ale také si vážím toho, jaká jsem, a přijde mi trapné, když někomu ze dne na den vyrostou prsa a všem pak tvrdí, že to rozhodně není díky plastické operaci.
Kolik úprav krásy jste viděla na Miss Universe?
Oproti některým dívkám jsem byla naprostý břídil. (smích) Běžně tam měly prodlužované vlasy, ale i dokonale vyhlazené obličeje a srovnané nosy. Co mě ale překvapilo, bylo, že se většina holek nebála pustit se do jídla. Přitom výběr byl různorodý, a to včetně sladkých palačinek. Nevím, jak to holky řešily, když odešly od stolu, ale já byla ráda, že nejsem mezi modelkami, které si dají jednu mrkev a tváří se spokojeně.
Měla jste po vítězství v České Miss tendenci propadnout opojení z výhry?
Když jsme doma mluvili o tom, že bych mohla vyhrát, bylo to vždycky jenom v žertu. Když se to stalo skutečností, všichni mi říkali, že mě to určitě změní a brzy dám partnerovi kopačky. Ten tlak byl neskutečný, ale já vůbec nechápala, proč bych to měla dělat. S Filipem jsme spolu tehdy byli chvilku, líbil se mi a chtěla jsem si ho nechat. (smích) Navíc si myslím, že on je jedním z důvodů, proč jsem slávě nepodlehla. Je to totiž kluk z normálního života, studuje, pracuje a nikdy jsem mu nemusela nic dokazovat. Naopak mě podpořil vždycky, když jsem se cítila nesvá. Bohužel jsme kvůli mojí výhře přišli o pomalé randění a brzy se k sobě nastěhovali, abychom se vůbec vídali, ale všechno zlé jsme nakonec ustáli a jsme pořád spolu.
Radíte se s ním ohledně výběru práce?
Bavili jsme se, když jsem dostala nabídku zahrát si ve filmu Bony a klid II. Nebyl moc nadšený z mých líbacích scén s Jakubem Prachařem. Já jsem se ale díky filmařům už první natáčecí den naučila, co to znamená profesionální přístup k práci, a pochopila, že tam vůbec nejde o emoce.
Je herectví v něčem snazší než modeling?
Asi nejvíc to bylo vidět v kostymérně, kde bylo všem jedno, jakou mám velikost. Nikdo nevyžadoval, abych se za každou cenu vešla do kalhot S. Nejdůležitější bylo, co předvedu na place. Navíc jsem hrála dceru mafiána, která hlavně rebeluje a neukazuje jen ideální tvary.
Rok svého kralování jste mimo jiné využila k tomu – mluvit s mladými dívkami na téma anorexie. Jak tento nápad vznikl?
Impulzem pro mě byla jedna členka rodiny, která si anorexií prošla. Možná ještě prochází, protože u této nemoci se nikdy nedá říct, že je to za vámi. Pro mě to byl velmi bolestný zážitek, protože se jí celá rodina snažila pomoci, ale ona to neustále odmítala. Přitom to byla krásná dívka se skvělým smyslem pro humor a neuvěřitelným sportovním talentem. Vůbec jsem nechápala, jak do toho mohla spadnout… Naštěstí jí pomohla návštěva psycholožky a dneska skvěle vaří, ale pořád si hlídá to, co sní. To mě inspirovalo k tomu, abych navštívila několik dětských táborů, z nichž jeden byl tzv. modelkovský. Povídala jsem si s holkami hlavně o jídle a vysvětlovala jim, že když se v něm budou příliš omezovat, můžou se jim mimo jiné zkazit i zuby, což bylo pro mnohé z nich velké překvapení.
Zvýšilo vám vítězství v České Miss sebevědomí?
Malinko určitě ano. Nikdy jsem nebyla extrémně sebevědomá. Možná je to tím, co jsem si zažila v šestnácti. Proto jsem si po výhře musela najít cestu, jak nezůstat v koutě, ale zároveň se neprosazovat za každou cenu, a to se mi povedlo. Také se už tolik nebojím být vidět a klidně si obleču barevné sako. Začala jsem nosit i podpatky, což jsem dřív odmítala, protože jsem se bála toho, že budu moc vyčnívat. Navzdory všem změnám se mi ale podařilo zůstat nohama na zemi. *
5 tipů pro krásu od Gabriely
Kdo se stará o váš účes?
„Kadeřnice Bára ze salonu Franck Provost. Měla bych se nechat střihat každé dva týdny, protože krátké vlasy rostou hodně rychle, ale zvládám to tak jednou za měsíc.“
Co jíte, když cítíte únavu?
„Když jsem ve městě a nestíhám se najíst, tak je to sušené ovoce, kefír nebo oříšky. Doma si uvařím zelený čaj, který mě příjemně uklidní a nasměruje rovnou do postele.“
Jak maskujete nedostatky?
„Už jsem se naučila mít své tvary ráda. Ale jsou dny, kdy se necítím úplně v pohodě, a pak se snažím je zakrýt delším svetříkem a vyhýbám se světlým kalhotám.“
Jaké pomocníky s sebou nosíte v kabelce?
„Dezinfekční gel, pepřový sprej, když mám focení, tak odličovací mléko, a v zimě klidně i ponožky. U mě malé kabelky nemají budoucnost.“
Kam jedete, když potřebujete dobít energii?
„Na Vysočinu, kde jsem vyrostla. Procházka údolím kolem řeky Doubravky mi vždycky pomůže. Nebo si doma uvařím čaj, zalezu pod deku a užívám si chvíle samoty.“
Gabriela Kratochvílová (24)
Vítězka České Miss 2013 pochází z Chotěboře. Poprvé vyzkoušela modeling v 15 letech, do soutěže krásy ji ale přihlásila její sestra Jana. Gabriela se odmalička věnovala fitness aerobiku. V roce 2007 se se sestrou rozhodly založit tým mažoretek a v roce 2013 slavily úspěch jako vicemistryně Evropy. Gabriela studuje na vysoké škole poslední ročník marketingové komunikace a rozhoduje se, co dál.
Článek vyšel v časopise Dieta
