Petra Hlavatá vystudovala farmacii a už v té době se zajímala o tradiční přípravu mastí, léků a zpracování bylin. Poté, co jí zemřel manžel, díky kterému procestovala kus světa, rozhodla se úplně změnit život a začala se věnovat naplno vůním a parfémům. Právě ona je také autorkou Školy čichu a Vonné typologie a doma má víc než tisíc vůní.
Vdova s dvěma dětmi
Poslední tři roky jsem zažívala opravdové peklo. Byl to strašidelný stres, protože jsem netušila, co bude. Nakonec můj muž zemřel, a to bylo pro mě sáhnutí na úplné dno. Mé dny byly jen o nádechu, výdechu, jídle a spánku. Tyhle složky jsou základ, ze kterého se musí vycházet.
Jenže stále visela ve vzduchu otázka „Jak teď budeš živit dvě děti, co budeš dělat?“ Faktem bylo, že nos zůstal, takže mi nezbylo nic jiného, než fungovat dál. A v tu chvíli začaly přicházet nové projekty, jako třeba InSync moment.
Jaký je tuhý parfém? Vyzkoušeno před kamerou
Pokračování 2 / 7
Co mi pomohlo překonat krizi
Nikdy jsem nedělala nic, co by mě nebavilo. Díky tomu jsem brzo pochopila, kde jsou moje přednosti a co mě baví. Životní rovnováha a moje tvořivost mi pomohly překonat rodinnou tragédii.
Kdybych si to ale neuvědomovala a nevyužila je, tak kdo ví, kde bych teď byla. Vnitřní kritik se objevuje ve chvíli, kdy příliš pochybujeme o sobě a o svých schopnostech. Já prostě nepochybuji. Když vůni chytnu, tak v tu chvíli pocítím jistotu, že to udělám dobře.
Pokračování 3 / 7
Míchat vůně umím díky babičce
Moje babička byla bylinářka, takže už od malička jsme všechno sbíraly, nakládaly a poznávaly. Vůně jsou takový luxus farmaceutického řemesla. Mně je úplně jedno, jestli vyrobím mast, čaj nebo něco podobného, protože to umím míchat. Takže nevím, jestli jsem to věděla, ale spíš to přišlo samo.
Pokračování 4 / 7
Leonardo, Írán a stopařský pes
V Íránu byla velice zvláštní jejich uzavřená kultura. Například Isfahán je město s úžasnou architekturou, ale především je to místo, kde působil Avicenna, jenž se stal jedním z nejdůležitějších osobností mého života.
Neustále pátrám v historii po lidech, kteří se zajímali o vůně. Možná tomu nebudete věřit, ale je jich velká spousta. Třeba už zmiňovaný Avicenna nebo třeba i Leonardo da Vinci. Jsem jak pátrací pes, chytnu stopu a hledám.
Pokračování 5 / 7
V Evropě smrad, v Orientu vůně
Všude mě jako první zajímá místní kuchyně. Koření, která se používají při vaření, jsou často stará léčiva a ty bývají součástí parfémů. Vonné látky byly vždycky v rukou bohatých, například krále Šalamouna nebo královny ze Sáby.
Staré kultury byly hodně "vonné". V tom je východ hrozně inspirativní oproti západu. U nás v Evropě to ve středověku zrovna nevonělo a lidé si mysleli, že je špatné se mýt. Naopak na východě byly kultury, které už měly 3000 let lázně a používaly vůně, a to je už z hlediska parfémů o něčem jiném.
Pokračování 6 / 7
Jak vycvičit nos
Dokud dýchám, tak musím i čichat. Nos se dá tedy vycvičit pořádným vědomým dýcháním. Když jsem začala učit, byl pro mě trochu šok, že lidé cítí, ale nevědí co. Je těžké pojmenovat, i v běžném životě, co opravdu cítíme. Proto je kolem parfémů a čichového aparátu takové mystično.
Pokračování 7 / 7
Jak poznat pravou vůni
S vůněmi je to jako s láskou. Člověk ihned pozná, když najde tu pravou vůni. Nemusí být vždy hlavním účelem najít jen jednu jedinečnou. Člověk může najít vůni, která poslouží jak obyčejným, tak i výjimečným účelům. Celé je to o tom naučit se rozeznávat. Podobně jako s kořením. Musíte se naučit ho používat.
Čich nikdy nelže. To je instinkt. Způsobem, jak se rozděluje olfaktorický kanál je „líbí – nelíbí“. Coco Chanel kdysi řekla, že čich je ten nejlidštější smysl a měla pravdu. Je to lidské. Čich je obecně těžce uchopitelný a takové je i moje řemeslo.
