RADKA: Sametová revoluce byla nadějí do budoucna
Když přišla sametová revoluce, byla jsem v první třídě. Moc jsem z toho tehdy neměla rozum, ale cítila jsem to napětí ve vzduchu a věděla jsem, že se děje něco zásadního. Poznala jsem to na rodičích, kteří revoluci strašně prožívali a pořád mluvili o tom, že konečně přijdou lepší časy. Sice jsem nevěděla, co to znamená, ale těšila jsem se s nimi!
Marta Kubišová byla jednou z tváří sametové revoluce. Podívejte se na video o jejím životě:
Pokračování 2 / 5
LIBUŠE: Za komunismu jsme přišli o všechno
Moji rodinu připravili komunisti o vše. Nebyla jsem tehdy ještě na světě, ale rodiče mi hodněkrát vyprávěli, jak je vyhnali na ulici, sebrali jim krásný dům a připravili rodinu o firmu. Těsně před revolucí jsem oslavila osmnáctiny a komunisty jsem z duše nenáviděla, takže pro mě bylo samozřejmostí vyrazit s ostatními studenty do ulic. Byl to neuvěřitelný pocit! Myslím, že nic podobného už nikdy nezažiji.
Marta Pušová
8. července 2023
Pokračování 3 / 5
PAVLÍNA: Lepší šance na život
Když probíhala revoluce, byly mi pouhé dva roky, takže si samozřejmě nic nepamatuji. To, že jsem se dění fyzicky účastnila, dokazuje pouze černobílá fotka, na které sedím tatínkovi na zádech během demonstrace a cinkám jeho klíči. I když jsem totalitní režim v podstatě nezažila, jsem šťastná, že nám rodiče vybojovali lepší šanci na život, než jakou měli oni.
Marta Pušová
10. prosince 2023
Pokračování 4 / 5
RENATA: Z revoluce jsem nebyla nadšená
Mě pád komunismu příliš v nadšení neuváděl. Vyrostla jsem na vesnici, kde jsem pak zůstala celý život. Měli jsme malé hospodářství, takže jsme za jídlo téměř neutráceli, práci jsme měli jistou a nemuseli jsme se bát, že ji ztratíme. Cestovat jsem nikdy netoužila, však i naše země nabízí spoustu hezkých míst. Ale já jsem vždycky raději byla doma. Dnešní doba je uspěchaná a nejistá, nevidím v ní žádné velké výhody…
Laura Poláková
22. února 2024
Pokračování 5 / 5
ZUZANA: 17. listopad 1989 jsem zažila v emigraci
Sametovou revoluci jsem bohužel měla možnost sledovat jen zdálky. Kdysi dávno se totiž mojí rodině podařilo emigrovat, a tak jsem období totalitního režimu prožila v Americe. Jsem rodičům vděčná, že mi dali lepší šanci na život, než bych kdy mohla mít, kdybychom zůstali u nás, protože naše rodina by rozhodně neměla lehkou situaci. Přesto jsem si často říkala, že jsme měli za naši zemi bojovat víc. Teď už ale čas nevrátím, a tak jsem vděčná alespoň za to, že jsme se po revoluci do naší země mohli vrátit. Doma je prostě doma!
Marta Pušová
8. srpna 2019