Před pár dny uplynulo osmnáct let od jeho smrti. Sportovec století, držitel osmnácti rekordů, několikanásobný olympijský vítěz prožil život mezi dvěma láskami. Emil Zátopek miloval běh a svou ženu, které byl věrný až do konce svého života. Vítězství považoval za krásnou věc, ale přátelství si vážil víc.
Emil Hrozný nebo Česká lokomotiva
Neexistuje snad nikdo v České republice, kdo by neznal jeho jméno. Žádný sportovec nezískal tolik rekordů a žádný snad nebyl tak houževnatý jako on. Za svou běžeckou kariéru nasbíral Emil Zátopek čtyři zlaté olympijské medaile! Říkalo se mu Emil Hrozný nebo Česká lokomotiva. Jeho heslem bylo: Když nemůžeš, přidej.
Narodil se v roce 1922 v chudé rodině a měl ještě sedm sourozenců. V šestnácti začal pracovat v Baťových závodech ve Zlíně a tam také začala jeho běžecká kariéra. V roce 1945 se na atletických závodech potkal se svou budoucí ženou Danou. Mnozí o nich prohlašovali, že k sobě pasovali jako lžička s vidličkou. Pár, který si byl souzen. Oba se narodili ve stejný den ve stejném roce.
Dřina a dril
Ale stejně jako běhání neměl zadarmo i Danu si musel vyvzdorovat. Svatbu si nepřála její rodina ani komunisté. Emil ji ale miloval tak moc, že dal všem ultimátum: buď Dana, nebo konec běhání. Kdo by chtěl přijít o takového běžce? Svatba se uskutečnila v roce 1948 a Dana se stala jeho celoživotní láskou a oporou. Jediné, co jim bůh nedopřál, byly děti.
Zátopek se proslavil neortodoxním tréninkovým stylem. Běhal v každém počasí, na nohách měl třeba těžké kanady, aby si pak při opravdovém závodě připadal lehčí. Měl tvrdou palici a pevnou vůli. Nikdy se nevzdal. Největší úspěch přišel v roce 1952 na olympijských hrách v Helsinkách, kde vyhrál ve třech disciplínách – závody na 5 a 10 kilometrů a neuvěřitelné bylo zlato za maraton, který tehdy běžel poprvé v životě! Tyhle hry byly ovšem famózní i pro Danu, zde získala zlato za hod oštěpem!
Bojoval za svobodu slova
V roce 1958 skončil se závodní kariérou, už nebyl v kondici. Jeho milovaná Dana ještě závodila a v roce 1960 získala stříbro na olympiádě v Římě. Manželé spolu prožili celý život, a jak mnohokrát Dana v rozhovorech říkala, prosmáli ho. Humor je spojoval, a možná i proto jejich láska vydržela tak dlouho.
V roce 1968 se politicky angažoval a spolu s Lukášem Vaculíkem a Luďkem Pachmanem se zasazoval za uchování svobody slova. Propustili ho z armády a dlouho pracoval jako pomocný dělník při hloubení studen. Po revoluci byl rehabilitován a pracoval až do důchodu v ČSTV. Prý se tam ale necítil dobře, byl zvyklý tvrdě dřít. Zemřel 22. listopadu 2000 a pohřbený je v rožnovském skanzenu. Jeho manželka Dana stále žije, je jí úctyhodných 96 let!
