Vzpomínáte, jak vypadaly dveře v interiérech před rokem 1989? Mnohdy si byly podobné jako vejce vejci – měly jednotný vzhled s fóliovaným či lakovaným povrchem v barvě slonové kosti, a když už se někde použily dveře s dýhou, pak zpravidla šlo o mahagon v načervenalé barvě.
A prosklení? Nezřídka se část dveří, hlavně v horní a střední části, vybavovala sklem. To vše pak doplňovaly oblé tvary kovových zárubní (dosud k vidění například v panelových bytech, kde ještě nedošlo k výměně starých dveří za nové) a kliky převážně z plastu.
JAK ŠEL ČAS
„Počátku 90. let minulého století vládly různé varianty dveří s výplněmi – plnými i skleněnými, které se doplňovaly o výrazné rámečky, včetně zakulacené varianty. Sklo bylo ve většině případů neprůhledné s výrazným plastickým dekorem nebo bílé, doplněné o různé ornamentální obrazce,“ popisuje Aleš Ullmann, designér společnosti SAPELI. A doplňuje, že z pohledu kování převažovalo plastové v černé barvě nebo s velkými kovovými štítky.
Jak vypadaly povrchové úpravy? Stále se používala fólie i lakování, postupně se rozšiřovala nabídka v dýhách – přichází dub, buk, ořech… Více se začaly využívat různé typy otevírání. Kování se vybíralo hlavně štítkové ve zlaté barvě.
NOVÁ DOBA, NOVÉ DVEŘE
V tomto tisíciletí se více objevují plné dveře s různými geometrickými vzory. A pokud jsou prosklené, je tu patrné použití tří až čtyř prosklených výplní. Zde dochází ke změně – upouští se od obloučků, vedou spíše obdélníky a čtverce. Výjimkou nejsou ani pestré vzory a kombinace výrazných barev.
Design se ovšem promítá nejen do vzhledu, ale i tvaru. Vedle klasických polodrážkových dveří se objevují také bezpolodrážkové, jež pohledově „zapadají“ do zárubní a tak tvoří jednotnou linii. Ostré hrany dveřních křídel se zaoblují. Změny jsou patrné rovněž u zárubní; vedle známého spoje takzvaně nakoso (na pokos) se prosazuje i spoj natupo.
A CO KOVÁNÍ?
Od začátku nového milénia se kromě tradičního štítkového kování výrazně prosazuje také rozetové. „To je nejprve jen kulaté, ale od roku 2005 se dostávají do popředí hranaté rozety, které skvěle doplňují stále více trendy hranaté tvary dveří,“ popisuje Roman Ulich, designér společnosti M&T. A dodává, že v poslední době se upouští i od spodních rozet, takže zůstává pouze klika. „Ta se používá hlavně tam, kde není třeba místnost zamykat, jako je například obývací pokoj či kuchyně.“ Ovšem pořídit si můžete třeba i kliku, která napohled splývá s designem dveří, a tak se stává téměř neviditelnou.
Interiérové dveřní kování se vyrábí z hliníku, nerez oceli, mosazi, niklu či titanu, s nejrůznějšími úpravami (například mosaz pokovená niklem a podobně), u většiny si můžete vybrat lesk nebo mat, v některých případech i do jisté míry zbarvení.
CO SE NOSÍ
Podle Aleše Ullmanna je doba různých obloučků a kudrlinek minulostí. „Dnes dveřím vévodí jednoduchý, minimalistický a nadčasový styl. Vybírají se hlavně plné dveře, na kterých vynikne dekor zvolené povrchové úpravy,“ uvádí odborník. U dezénů hrají prim různé dřeviny, nejen tradiční české, ale i exotické (například padouk, wenge či zebrano). A komu se dřevo líbí, ovšem vadí mu fakt, že do určité míry se může změnit jeho přirozené zbarvení, toho potěší dřevodekor z CPL nebo HPL laminátu (HPL laminát se spíše užívá do hodně namáhaných prostor). Současné zpracování laminátů nabízí imitaci struktury dřeva na povrchu a takové dveře si lze pořídit třeba i do garáží nebo technických místností. Ovšem z HPL laminátu se nabízejí rovněž dekory imitující kámen nebo třeba i plech.
Mezi umělé povrchy kromě laminátu stále patří fólie a lakování, kdy se barva nanáší na plochu dveří nástřikem; výběr tónů je neskutečně široký. U dveří se rovněž prosazuje trend dobře patrný také u výrobců nábytku – vysoký lesk.
A jak se to má se sklem? Stále se používá, ovšem hlavně jako designový prvek. Pravdou však je, že více než na skleněné výplně se dnes sází na celoskleněné dveře, a to bezbarvé, barevné nebo s dekorem. „Pokud byste však rádi vlastní, skutečně originální motiv, lze použít vámi dodanou fotografii v příslušné kvalitě, která se vytiskne a zalaminuje mezi dvě skla,“ dodává Petr Paksi ze společnosti J. A. P. Možná nebude dlouho trvat a i ostatní dveře, respektive jejich povrchová úprava z fólie či laminátu, umožní digitální potisk jakéhokoli motivu či vaší fotografie.
VYBÍRÁME ZÁRUBNĚ
Při pořizování interiérových dveří nezapomeňte také na nové zárubně. Kromě klasických si můžete vybrat i moderní bezfalcové se skrytými závěsy, kdy dveře a zárubeň takřka splynou v jednu rovinu. Další řešení nabízí takzvaná slepá zárubeň, vhodná do průchodů bez dveří nebo pro posuvné dveře, existují rovněž i protipožární zárubně. Předem je třeba určit šířku a výšku zárubně, s čímž souvisí měření tloušťky zdi, a to v každém stavebním otvoru zvlášť – nespoléhejte se na údaje v projektu, při zaměření hraje roli každý milimetr.
Obložkové zárubně lze umístit jak na klasické zdivo, tak do sádrokartonové konstrukce. Instalují se až na dokončené zdivo včetně omítky a výmalby a po finalizaci podlahové krytiny. Už v průběhu stavby či rekonstrukce je vhodné vyměřit a vyřešit přechody podlah sousedních místností. „V případě obložkových zárubní myslete na to, že v místnosti, do které se dveře otevírají, by měla být podlaha ukončená na hranu stavebního otvoru. To zajistí, že přechod mezi dvěma podlahami sousedních místností bude přímo pod zavřenými dveřmi,“ radí Pavel Polák z firmy SEPOS.
JAK JE OTEVŘÍT
Nejběžnější způsob otevírání představují dveře otočné, které přitom zaberou přibližně tolik místa, kolik činí jejich šířka. Dobře známé jsou i lamelové dveře, jež existují dvojího typu. Můžou se skládat jako harmonika (odtud i jejich označení – harmonikové), kdy při otevření „spotřebují“ doslova pár centimetrů, byť z obou stran. Dalším typem lamelových dveří jsou ty, jež se skládají pouze na jednu stranu, přitom pro otevření musíte v interiéru ponechat prostor odpovídající alespoň šířce dané lamely.
Moderním řešením v případech, kdy doma bojujete doslova s každým centimetrem, jsou dveře posuvné (většinou se otevírají posunem po zdi nebo se zasouvají do stavebního pouzdra ve zdi). Novinku posledních let představují dveře posuvně kyvné, které při otevření sice potřebují prostor odpovídající jejich šířce, avšak ten se „rozdělí“ na obě strany. Když naopak neřešíte místo a chcete dveře, jež se dají otevřít třeba i jen loktem (například mezi kuchyní a obývacím pokojem), volte kyvné.
ORIGINÁLNÍ DETAILY
Povrchové úpravy jdou ruku v ruce s působivými detaily. Dnes se například „nosí“ decentní proužky, jindy se dveře vybavují výklopnými háčky, sloužícími jako věšák, jež v zavřeném stavu působí jako minimalistický designový prvek (viz foto model Hanum). Jedinečné dveře ovšem můžete pořídit třeba i do dětského pokoje a nemusí stát zrovna „majlant“. Jde o model, který je povrchově opatřený tak, že ho lze, postupně i několikrát, vymalovat nebo vytapetovat.
DNES UŽ BEZ PRAHŮ
Většinou se interiérové dveře nevybavují prahy, to už patří minulosti, a tak se dveřní průchody vlastně stávají bezbariérovými. Pokud však u některých dveří přece jen nechcete mít byť opravdu malou skulinku mezi dveřmi a podlahou, můžete si zvolit model s mechanickým prahem, který je už jejich součástí. Umísťuje se na spodní stranu dveřního křídla, a když dveře zavřete, práh se vysune a utěsní zmiňovanou mezírku.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.