Milovnice společnosti a deníčků
Narodila se jako Olga Sluníčková a skutečně jako sluníčko žila. Usmívala se ráda a na všechny. Odmalička milovala společnost, však její rodiče vlastnili hospodu, takže k nejrůznějším radovánkám neměla daleko. Rodiče ji podporovali a už ve dvanácti začala chodit na balet a v patnácti ji poslali do Českých Budějovic, kde začala studovat herectví u herečky Věry Petákové. Svoje zážitky z první cesty za samostatností a herectvím si poctivě zapisovala do deníku. Ona sama ho nazývala „pocitovníkem“.
Pokračování 2 / 5
Studia v Praze a nový život
Nějaký čas hrála v Budějovicích, kde dostala první angažmá, a pak přesídlila do Prahy, kde začala studovat DAMU. Pražské začátky nebyly snadné a svoje pochybnosti si zaznamenávala i nadále do svého deníku. Neznala nikoho, neměla žádnou protekci a všechno si musela sama vybojovat. Velmi často upadala do pocitů méněcennosti, a jak si zapsala do deníku, často také plakala. Nevěřila si a vadilo jí, že nedokáže ovládat svůj charakteristický smích, který se mimochodem tak moc líbil divákům i přátelům.
Marta Pušová
3. července 2023
Pokračování 3 / 5
Milovnice klobouků s krásnýma nohama
Přesun do Prahy jí přinesl ale i něco pozitivního – našla zde budoucího manžela. Rudolf Vodrážka byl také herec, který později zakotvil ve Wolkerově divadle. Není divu, že se do ní zakoukal, měla krásné nohy a krásně se smála. Však na ni taky mnohé kolegyně žárlily! Milovala boty, šátky, klobouky a ráda nakupovala. Uměla kouzlit s tělem, a když se ocitla mezi lidmi, dokázala bavit celou společnost svými historkami.
Byla bezprostřední a neuměla lhát, takže velmi často řekla i to, čeho později litovala. Její kolegové o ní říkali, že to byla čistá a spontánní duše, která vnímala srdcem a intuicí. Byla temperamentní a to ji někdy dostalo do velkých potíží. „Není divu, že si občas nabiju pusu. Utěšuji se, že co mi nedal Pán Bůh na mozkových závitech, to mi vynahradil na intuici,“ řekla sama o sobě Slunéčková.
Marta Pušová
25. února 2021
Pokračování 4 / 5
Skvělá herečka mnoha tváří
Ovšem její krása a bezprostřednost nebylo jediné, čím diváky zaujala. Na výrazné filmové role moc štěstí neměla, ovšem i v těch menších rolích dokázala zazářit. V divadle však vytvořila spoustu nezapomenutelných rolí! Pokud jde o film, jednu z nejvýraznějších příležitostí dostala ve filmu Pomerančový kluk (1975), objevila se ve filmu Ten svetr si nesvlíkej (1980) a naposledy se ve filmu Vítr v kapse (1983), kde si zahrála matku hlavního hrdiny. Měla dokonale přirozený projev a dokázala se vcítit do každé role. Nezapomenutelné byly její televizní výstupy, zejména v estrádách. Uměla i skvěle zpívat, což předvedla v hudební komedii To byla svatba, strýčku (1976), vidět jsme ji mohli i v seriálech Žena za pultem, Dynastie Nováků či My všichni školou povinní.
Věra Zikmundová
9. října 2020
Pokračování 5 / 5
Přivolala si svou smrt?
Navenek působila bezstarostně, byla plná energie a radovala se ze života. Měla štěstí nejen v práci, ale i v soukromí. Se svou životní láskou Rudolfem prožila celý svůj život. V roce 1960 se jim narodil syn a ona byla nejšťastnější, když trávili volný čas všichni společně. Od roku 1968 jezdili na chalupu v Lnářích, kde se to Slunéčkové moc líbilo. Chodila na maliny, do přírody, ráda vařila a starala se o zahrádku. Přesto se občas neubránila černým myšlenkám, zvláště pokud jde o zdraví. Byla náruživá kuřačka a rakovina byla jejím strašákem. Není divu, když na ni zemřel její otec i její kolegyně Nina Popelíková. Měla předtuchu, že dopadne stejně – a opravdu se tak stalo. Přesně za rok po své kolegyni zemřela, tedy v roce 1983, bylo jí pouhých devětačtyřicet let.
Ivana Štědrá
21. února 2020