Kdo si pamatuje Barbaru Lukešovou z primáckého seriálu Cesty domů jako křehkou a tichou zdravotní sestru Apolenu, překvapí ho, jak se dokáže herečka proměnit na jevišti. V představení Divadla v Celetné Terminus hraje drsnou a ke všemu odhodlanou ženu, která vládne vulgárním slovníkem.
V divadelní inscenaci Bára předvádí, že už se po prodělané rakovině prsu vrátila do života i do práce se vším všudy. Na jevišti říká mnohoslovné a složité monology, navíc ve verších, psané místy i hodně pouliční a vulgární mluvou ne nepodobnou rapu. „Zkoušení toto hry jsem trochu oddalovala, chtěla jsem se do ní pustit až ve chvíli, kdy si budu jistá, že na ni mám dost energie. Režisér Marek Němec byl tak hodný, že na mě počkal. Děj se odehrává během jedné noci v Dublinu, kdy se prolnou osudy tří postav, které se ale na jevišti vůbec nepotkají. Hra je těžká i v tom, že je člověk na jevišti sám, takže když zapomene text, nikdo mu nepomůže. Po tomhle zkoušení už mi všechno přijde jako legrace. Jsem šťastná, že zase zkouším a hraju,“ říká Bára.
V inscenaci Terminus se herečka potkává se svým seriálovým kolegou Ladislavem Hamplem, který tu také hraje diametrálně odlišnou postavu, než doktora v Cestách domů. „Tak velkou úlohu jsem ještě na jevišti nikdy nehrál, ať co se týče textu nebo intenzity příběhu. Všechny postavy se v této hře dostávají na určitý mezník, na konec, kam je přivedl jejich způsob života, což napovídá už název Terminus. I já jsem měl kdysi jedno sebedestruktivnější období, během nějž jsem se ocitl na pomyslném dně, takže moc dobře vím, o čem hraju,“ říká herec. Zmíněné duo doplňuje v této inscenaci ještě Alena Doláková, která se alternuje s Martinou Prášilovou.
Na představení Terminus se můžete vydat do Divadla v Celetné a to ve dnech 22.4 a 14.5 2014
Talentované herečky jsme se zeptali ještě na pár otázek:
Viděla jsem vaši 13. komnatu, ve které otevřeně mluvíte o svém boji se zákeřnou chorobou. Bylo to velmi pravdivé, dojemné a zároveň prosté. Jaké jste měla ohlasy?
Moc hezké a tím se mi potvrdilo, že jít do toho, byla správná volba.
Na jak dlouho jste vlastně vypadla z pracovního procesu a uteklo vám něco, čeho jste litovala?
Nedá se říct, že bych uplně vypadla-jen jsem nehrála v divadle několik měsíců, ale dál jsem točila seriál i během chemoterapí. Měla jsem začít zkoušet inscenaci Terminus, ale musela jsem to zrušit. Úžasné na tom bylo, že režisér Marek Němec nechtěl nikoho jiného a rozhodl se na mě přes rok počkat.
A dobře udělal, alespoň podle recenzí, které se předhánějí v superlativech. Odborná kritika Vás a Ladislava Hampla vystřelila do předních míst v nominacích na Cenu Alfreda Radoka, režisér Marek Němec byl v nejužší nominaci za Talent, inscenace je momentálně v nominaci na cenu Marka Ravenhilla, jejíž vyhlášení bude 28.5.v Divadle Komedie. Co na to říkáte?
Je to moc příjemné, když někdo ocení vaši práci, to je fakt. Takže jsem měla radost z každé recenze i nominace, ale ještě větší mám, když za námi po představení chodí lidi. To najednou víte, jak živý organismus to celé je a že to má smysl.
Máte dva syny. Půjdou také k divadlu?
Stát se může cokoli. Mladší k tomu inklinuje víc než starší. Hraje na piano, je pohybově nadaný a nedávno jsem vyměkla a mohl mi hrát syna, což jsem dřive odmítala, přestože by to bylo jednodušší. Starší zas miluje všechny a všechno režírovat. Sebral mi násadu od smetáku, gumičkami od zavařovaček na ni přidělal kameru a od té doby všechno dokumentuje. Ať už se oba vydají jakoukoli cestou, jedinou radu, kterou jim můžu dát je, aby to dělali s láskou. Protože bez toho to nejde.