Prožívá mimořádně těžké období, protože jí nedávno zemřel milovaný manžel. Přesto pracuje na plný výkon, zůstává optimistkou a těší se z věcí. Jak to dokáže?
Jste známá především díky roli Jitky Farské z Ulice. Máte s ní něco společného?
Lidé si mě s ní spojují, ale já nejsem Jitka. Je to role. Překvapuje mě, že v dnešní době nejsou diváci často schopni oddělit herce, člověka a roli. Já s ní mám společnou zřejmě schopnost naslouchat a být vrba. Já jsem ale na rozdíl od Farské aktivnější, sportovněji založená a společenská. Společné máme problémy, které přísluší ženám našeho věku. Osobnost Jitky se pomalu posouvá a také si občas něco dopřeje pro sebe. Děti jsou velké a člověk by měl konečně užívat své koníčky a kamarády.
Prozradíte nám něco málo z budoucnosti Jitky Farské?
Co budeme hrát dál, já vím, ale samozřejmě nic prozradit nesmím. Baví mě model, který s Ondrou Pavelkou hrajeme. Rozvést se nechceme, ale být zpátky spolu také ne.
Je to zvláštní. Znám takováhle manželství, teda nemanželství. Manželé spolu zůstávají jen kvůli hypotékám, majetku, zvyku, ale vlastně normální manželský život už nefunguje.
Dříve jste bývala velmi aktivní v dabingu. Utlumila jste své aktivity v něm kvůli hraní?
Dabing mám strašně ráda. Bohužel teď se už moc nedabuje. Podepsala jsem smlouvu s agenturou, podobně jako plno mých kolegů. Nic dobrého to nepřineslo, výsledek je bohužel spíš ten, že nejsme obsazováni.
Rozčilují vás nekvalitně nadabované filmy?
Na hlasy jsem háklivá. Nedávno jsem si pustila film, který byl tak strašně nadabovaný a měl tak nepříjemné hlasy, že mě to otrávilo a vypnula jsem to. Samozřejmě řešení jsou titulky. Ale chápu, že některé seriály - hlavně detektivní - mám také radši s dabingem, protože u nich můžu např. žehlit. Bojím se, aby tato profese nezanikla.
K padesátým narozeninám jste si pořídila tetování, k pětapadesátým další. Proč?
Chtěla jsem krásný šperk na těle, a to hejno ptáků, kterým jsem si udělala radost k pětapadesátým narozeninám, pod klíční kostí mě fakt uspokojilo. Tetovala mě Jana Sováková, která mi dlouho hrála v Ulici šéfovou v kadeřnictví, teď je
mistr tatoo.
Prošla jste těžkou životní zkouškou. Před sedmi měsíci zemřel Petr Skoumal, váš manžel. Jakým způsobem bojujete se smutkem?
Když je mi zle a smutno, tak se vypláču a usnu. Vždycky další den má víc rozumu, než večer před tím. Prožívám teď složité období a opravdu odstup druhého dne pomůže od nekontrolovaných emocí. Každý, kdo zažil úmrtí někoho blízkého, ví, o čem mluvím. Úřady a dědické řízení jsou nad lidské síly.
Z čeho čerpáte energii?
Jsem velký optimista. Jsem ráda, kde jsem a kolik mi je. Jen by se to mohlo teď zastavit. Ale nejde to. Dívám se dopředu a pořád se na něco těším. Když bych neměla moc práce, něco si vždycky najdu. Točím Ulici, hraju ve čtyřech divadlech - V Řeznické, Celetné, Dlouhé a divadle Palace, učím na Státní Konzervatoři herectví, chodím na francouzštinu, cvičím pilates, pomáhám různým nadacím atd. Myslím, že teď se fakt nenudím.
V čem vás diváci mohou v součastné době vidět?
V Divadle v Řeznické hraju s Davidem Matáskem v představení Špatná ženská. V září opět začínáme hrát moji zamilovanou hru Po zkoušce od Bergmana, tam je mým hereckým partnerem Martin Huba. Dál bych diváky ráda pozvala na příklad do divadla Palace na představení PRSA.
Na co se momentálně těšíte?
Těším se na trochu volna o prázdninách a hrozně ráda bych měla víc času na cestování. Člověk se nadechne a vidí, jakými blbostmi se tady v té malé zemi zabýváme.