Obvykle se mluví o starých dobrých časech, často se říká, že dřív bylo líp. Jenže ono bylo spíš jinak. Naše babičky a prababičky řešily úplně jiné věci než my dnes. Před sto lety se možná žilo o něco jednoduššeji, na ženy nebyly kladené tak vysoké nároky jako dnes, jenže to mělo jiná minus… chtěly byste být v jejich kůži? My tedy ne.
Pokračování 2 / 9
Tehdejší jídelníček
K snídani bylo kyselo, ke svačině chleba s tvarohem, k večeři třeba ukysaná bílá řepa. Bylo to zdravé, lidé hodně pracovali fyzicky, takže měli pohyb. S vařením si tedy ženy nemusely moc dělat hlavu, hlavní bylo, aby pokrm strávníky nasytil – o ladění chuti kořením a nejrůznější lahůdkářské finesy se tehdy nikdo nestaral.
Když se neurodilo a byl hlad, ti, co neměli vlastní půdu, na tom byli špatně. Dovoz ze zahraničí se totiž nepěstoval, vlaky teprve začínaly jezdit, stavěly se ve velkém až v 60. letech minulého století.
Pokračování 3 / 9
Jak se pracovalo
Charakter práce povětšinou určovaly počasí a roční doba. Orání, setí, sklizeň, údržba, draní peří… na statcích tvrdě pracovaly od rozbřesku do soumraku celé rodiny. Na co už nestačila rodina vlastními silami, najala čeledíny, kteří pracovali povětšinou jen za byt (což znamenalo většinou malý kamrlík bez oken, který sdílela všechna čeleď) a za stravu.
Pokračování 4 / 9
Co změnila průmyslová revoluce
S průmyslovou revolucí se všechno změnilo. Práce přestala být tak těžká a nebylo na ni potřeba tolik lidí – proto se začali stěhovat do měst, kde nacházeli víc pracovních příležitostí. Lidé už se nemuseli držet na pozemcích a všechno jídlo si pěstovat. Pracovní doba se postupně zkracovala. Až do roku 1968 se ale pracovalo i v sobotu, zaměstnanci měli jen jeden volný den.
Pokračování 5 / 9
Co se šilo a nosilo
Zhruba do čtyř let se nerozlišovalo oblečení pro děvčátka a pro kluky. Dětem se také nechávaly růst vlásky, takže na první pohled vypadaly všechny podobě. I hračky měly do té doby stejné.
Pokračování 6 / 9
Spodní prádlo - kapitola sama pro sebe
Kojenecké prádlo se šilo ze starého sepraného prádla. Muži nosili dlouhé spodní kalhoty a košile, ženy spodní prádlo. Ti chudí na něj ale neměli, a proto se rčení, že holka přišla do rodiny „s holým zadkem“, zakládá právě na faktu, že nevlastnila ani spodní prádlo.
Soupravy prádla, nejlépe s monogramem, byly totiž součástí věna, které žena přinášela do manželství. Menstruační vložky se neprodávaly. Ženy si je šily a praly samy.
Pokračování 7 / 9
Vaření, praní a hygiena
Pralo se jednou za několik týdnů, ve středních vrstvách častěji. Ručně, na valše, s pomocí rejžáku, vločkového mýdla a krystalické sody. A při té příležitosti došlo i na výměnu spodního prádla.
V hospodách se nejedlo, žena vařila celé rodině (často byla v domácnosti), muži buď chodili z práce na oběd domů, nebo si s sebou nesli bandasku s jídlem.
V den, kdy bylo velké prádlo, se rodina s jídlem musela uskromnit. Na vaření, které jinak zabralo mnohem víc času než dnes v době polotovarů, nebyl tehdy čas.
Pokračování 8 / 9
Oblečení a "seznamka"
Ženské šaty – tedy šaty ženy dobrých mravů do konce první světové války, měly dlouhou sukni, dlouhé rukávy a límeček až ke krku. Krátké sukně nosila jen děvčata do puberty.
Muži se se ženami seznamovali na tanečních zábavách, plesech a na čajích, na venkově u muziky. Každá dívka, která vstupovala do společnosti, musela mít s sebou garde a pokud si nenašla ženicha do tří let, byl to malér.
Pokračování 9 / 9
Silonky
Silonky! Tedy vlastně nylonové punčochy, se objevily okolo roku 1940. Byly tenké a hodně vydržely, takže byly velice populární. Ženy je milovaly!
