Odborníci tvrdí, že pesimistické myšlení není nikdy vrozené, ale naučené. Pesimismus je podle nich zkrátka jenom způsob, jak se naše mysl naučila fungovat. Vzorem jí mohl být pohled rodičů na svět, jejich výchova a způsob komunikace. Možná vás rodiče odmalička strašili tím, co všechno se vám v životě může stát a na co všechno si je třeba dávat pozor.
Nebo byl tatínek jen starý bručoun, který se celé večery schovával za noviny a nadával na politiku, a maminka vzdychala nad tím, jak zase zdražili máslo. „Každé dítě své rodiče kopíruje a učí se od nich, jak řešit běžné situace. Důvodem k pesimismu může být i komunikace rodiče s dítětem,“ říká psycholožka a terapeutka Lucie Bouzková, která se zabývá osobním rozvojem a koučinkem.
„Když rodič dítě sráží a všechno mu zakazuje, protože by to nezvládlo, jeho potomek se pak chová stejně i v dospělosti. Je skleslý, posmutnělý a přesvědčený, že se v životě nic nesmí a možnosti jsou omezené.“ Dobrá zpráva je, že to, co jsme se v mládí naučili, se můžeme v dospělosti přeučit.
Prvním krokem, jak se dopracovat k pozitivnímu náhledu na svět, je najít v sobě vnitřní sílu a pevně se rozhodnout se sebou konečně něco udělat. „Ten, kdo si řekne ‚já jsem prostě takový‘ nebo ‚to je v genech‘, se opravdu nezmění. Ale nikoli proto, že by to nešlo, ale proto, že sám sebe takhle programuje,“ říká Lucie Bouzková, která nabízí následujících deset tipů, jak se pozitivně naladit.
1. Sledujte druhé a učte se od nich.
Pokud máte ve svém okolí nenapravitelného optimistu, nestyďte se ho pozorovat, a dokonce kopírovat. Všimněte si, co říká, jakým způsobem komunikuje s ostatními, a sledujte také, jak se chová, když se mu zrovna nedaří.
2. Zarytým pesimistům se zásadně vyhýbejte.
Pokud budete celý večer poslouchat, jak je doba zlá, lidé jsou špatní, a podobné jobovky, opravdu jen těžko se cestou domů přinutíte k úsměvu. Naopak jakmile kolem sebe začnete šířit pozitivní náladu, budou se k vám hlásit podobně naladění lidé, a pesimisté si najdou novou oběť, do které budou moci hučet své stížnosti na svět. S tím souvisí také další poznatek: pravý pesimista rád pomlouvá ostatní a vyžívá se ve špatných zprávách. Proto zkuste začít mluvit o ostatních jen pozitivně, a pokud se na někom opravdu vůbec nic kladného či dobrého nenajde, tak zkrátka raději mlčte, případně ho politujte.
3. Všechno zlé je pro něco dobré, říkávaly už naše babičky a měly samozřejmě pravdu. Odborníci doporučují hledat pozitivní věci i tam, kde zdánlivě nejsou. Pokud vám už poněkolikáté vykradli auto, zkuste si říct, že vám naštěstí tentokrát rozbili jen to malé boční okénko, a ne čelní sklo, a navíc jste měli to štěstí, že zloději přehlédli dioptrické brýle, které byly schované pod sedadlem.
4. Stopněte včas proud negativních myšlenek.
Pokud se vám při sebemenším problému v hlavě automaticky rozjíždějí pesimistické scénáře, znamená to, že je vaše mysl navyklá se tímto směrem ubírat a že je třeba ji usměrnit a naučit chodit jinudy. „Zkuste si například představit, že máte v hlavě velkou značku STOP, pesimistické myšlenky vygumujte pomyslnou gumou nebo prosviťte myšlenky bílým světlem,“ doporučuje Lucie Bouzková jednu se svých imaginačních metod, které používá i se svými klienty.
5. Osvojte si jednoduché rituály.
Tak si například každé ráno představte svůj den v nejlepších barvách a místo klasického ranního brblání nakráčejte vzpřímeně do koupelny, usmějte se na sebe do zrcadla a pochvalte se. Možná se budete při tom pohledu na rozcuchanou hlavu a pomačkaný obličej muset sami sobě zasmát, ale už i to stačí k pozitivnímu startu do nového dne. Smích je totiž nejdůležitější součástí vašeho přerodu v optimistickou bytost. Zkuste se usmívat a smát co nejčastěji.
6. Skvělou pomůckou je afirmace.
Nad postel nebo na ledničku si nalepte lístek s krátkou pozitivní zprávou, jako například: „Mám práci, která mě baví,“ nebo: „Jsem zdravá,“ případně: „Mám krásné děti,“ která vás povzbudí. Každý den ráno, přes den i večer před spaním si větu několikrát zopakujte.
7. Změňte slovník, žádná negativní slova.
Zkuste vyměnit výrazy jako „to nejde“, „nemůžu“ za „je možné“, „to půjde“. Také se pokud možno co nejvíce vyvarujte slůvka NE. Zjistíte, že se spousta věcí najednou začne dařit sama.
8. nemusíte se usmívat za každou cenu.
Pozitivně myslet neznamená předstírat, že jsem šťastný a plný optimismu i ve chvíli, kdy se mi chce spíš brečet! Svým pocitům dejte volný průchod, klidně se vybrečte a vyvztekejte, ale pak nechte negativní emoce odejít a nedržte v sobě pocit křivdy.
9. Známá věc: ve zdravém těle zdravý duch.
Sportujte, hýbejte se, starejte se o své tělo. Když je náš organismus oslaben, máme tendence propadat pesimismu. Proto pečujte o svoji tělesnou schránku co nejlépe a dopřávejte jí relaxační kúry.
10. Nechoďte do kina na lynche, když vás něco trápí nebo máte špatnou náladu. Vyhýbejte se depresivním filmům či zprávám v televizi, a naopak si čas od času bez obav zajděte na možná slaboduchou, ale dobrou komedii, u které se zasmějete.
Počítejte také s tím, že celková přeměna vašeho naladění bude probíhat postupně. „Při důslednosti a opakování už po týdnu pocítíte změny, které se postupně usadí a stanou trvalými,“ slibuje terapeutka Lucie Bouzková. Odměnou za vaše úsilí vám budou vnitřní klid, lepší vztahy, dobrá nálada a také lepší zdraví.
Inspirujte se u koček
Zajímavý pohled na úzkost nabízí známý psycholog a chovatel koček profesor Robert L. Leahy. Pozorováním svých mazlíčků došel k závěru, že kočky znají jen čtyři druhy myšlenek, které spojuje fakt, že se týkají pouze přítomnosti. Právě myšlenky na budoucnost jsou totiž to, co nás tak stresuje a znepokojuje.
Kočky na budoucnost zásadně nemyslí. Jejich myšlenky se ubírají následujícími směry:
1. Tohle je příjemné
2. Tohle není příjemné
3. Tohle chci!
4. Co dál?
Kočky se vůbec nestarají o to, co si o nich myslí jiné kočky, a jestli ta skvrnka na tlapce náhodou neznamená, že začínají pelichat. Zkuste si někdy vyzkoušet, jak krásný život bez myšlenek na budoucnost by to mohl být. Jen tak se ráno v posteli slastně protáhnout a myslet pouze na to, že tohle je příjemné. Pak si ulovit něco dobrého v ledničce a rozhlédnout se kolem: Co dál? Co takhle třeba ještě krátký šlofík...
a pak se uvidí? Spánku totiž není nikdy dost, to přece ví moc dobře každá kočka.