V biografické knize Rebel Hnízdil nechává známý lékař MUDr. Jan Hnízdil nahlédnout do svého života. Vypráví, jak se on sám - jakožto známý kritik přehnaného používání prášků - udržuje v dobré kondici. Kupříkladu je podle něj někdy lepší sáhnout po lopatě a fyzicky pracovat než jít na lekci jógy. V knize si s Janem Hnízdilem povídal novinář Jan Müller.
1. Dobrá imunita rovná se dobrá nálada
Češi mají oproti jiným národům jednu výhodu - mají chaty a chalupy. Pobyt v přírodě není zdravý jen kvůli čistému vzduchu a klidu, ale taky tím, že tělo je v kontaktu se skutečnou přírodou. Jan Hnízdil říká: „Určitě znáš přísloví: Čistota – půl zdraví, špína – celý. Vzpomínám, že když byly v Praze povodně, kamarád bydlel v Karlíně, tak jsem vzal holínky, lopatu a jel mu na pomoc. Z bahna jsme vytahovali elektroniku, lahve vína, hračky, oblečení, mezi tím krysy, fekálie, prostě hrozný humus. Vynášeli jsme to na hromadu na ulici. Hygienici hlásili, že je obrovské nebezpečí nákazy, že máme mít ochranné obleky, dvoje rukavice a používat savo. Party romských dětí přitom ty hromady probíraly holýma rukama, odnášely, co se jim hodilo. Hygiena jim byla ukradená. Tenkrát šla kolem hygienička z Všeobecné fakultní nemocnice, kterou jsem znal z práce. Ukázal jsem zděšeně na ty děti. Jen mávla rukou a pověděla: ‚Ti jsou odmalička promořené, těm nic nehrozí.‘“
Jak nám v menopauze mohou pomoci bylinky? Podívejte se na video:
Imunita je také takové zaklínadlo naší doby. Jan Hnízdil má v definici jasno: „Dobrá imunita rovná se dobrá nálada. Pokud je člověk v klidu a pohodě, má dobrou imunitu. Pokud je v úzkosti nebo stresu, má imunitu oslabenou a chytí kdejaký virus. Existuje o tom spousta vědeckých publikací. Měl jsem tu čest osobně poznat pana profesora Vratislava Schreibera. Obrovská kapacita, špičkový endokrinolog, napsal knížku Lidský stres. V ní je všechno. Ono se to teoreticky ví, jenže v praxi se vlivu stresu nevěnuje pozornost. Jinak by politici, epidemiologové, hygienici a novináři nikdy nemohli vyvolávat takovou hysterii kolem covidu. Protože tím přímo podrážejí imunitu a přispívají k tomu, aby byli lidé nemocní, aby dostali covid.“
Pokračování 2 / 6
2. Někdy je lepší lopata než jóga
„Jógu pacientům doporučuji. Meditace je úžasná cesta, jak se obrátit do sebe. Přiznám se, že ani jedno nepraktikuji. Pro mě je nejlepší jógou a meditací fyzická práce. Když na zahradě rozházím valník kozího hnoje, přeházím kompost, zryji záhony, nadělám dříví na zimu. Neumím si představit, že bych sepnul ruce, sedl si do lotosového sedu a meditoval, když kousek dál padá kaplička. Tak s manželkou Luckou sebereme krumpáč, sekyru a rýč a jdeme makat. Na dotaz, zda neustálá aktivita není tak trochu útěk od sebe sama, odpoví s úsměvem: „Ano, fyzická práce je pro mě únik. Celý týden sedím v ordinaci a poslouchám lidi, jak mi povídají svoje trápení. Musím to něčím vyvažovat. Ze všeho nejlépe funguje štípání dříví. Úplně jednoduchá stereotypní práce. Vypnu mozek a jen dávám pozor, abych se nesekl.“
Bavíme se o tom, že meditace má vícero definic. Není to jen nějaké sezení se zkříženýma nohama. Meditací je vlastně jakákoliv činnost, na kterou jsme stoprocentně soustředění. „Vzít sekyrku, házet hnůj, rýt záhony, to je moje relaxace. Nedávno jsem měl silný meditativní zážitek. Na ručním medometu jsem stáčel med. Sluníčko svítilo, sázím tam rámečky, točím klikou. Připadla jsem si jako když buddhistický mnich někde v Tibetu točí mlýnkem. Točím, medím si u toho, vlastně to byla meditace. Všude kolem včely, a žádná mě nepíchla! Já byl přitom jen v trenýrkách. Včely vycítí, že když se jich bojíš, vysíláš nějaké chemikálie, feromony. Je to jako u lidí. Když máš strach, psychopat to vycítí a jde po tobě. A když jsi v pohodě, včely jsou taky v pohodě.“
Pokračování 3 / 6
3. Sázejme stromy
Jedním z dalších Honzových léčebných nástrojů jsou stromy. Tedy stromečky. Začal totiž pacientům místo léků rozdávat malé sazeničky jedlých kaštanů. Zaujal ho příběh zahradníka Filipa Šumbery, který pěstuje sazenice z kaštanů a pak je sází, kudy chodí. Je to Muž, který sází stromy. „Říkám tomu zelené antidepresivum třetí generace. Působí nejen proti psychickým poruchám a stavům úzkosti, ale také čistí játra a léčí průjem i kašel. Navíc je skvělý na chuť a nejlepší je si ho sám vypěstovat. Proto rozdávám v ordinaci malé semenáčky kaštanů. Filip si jednoho dne přečetl mou knihu Mým marodům a rozhodl se mi napsat dopis o tom, jak sází stromy. Tak jsme se spojili a začali propagovat sázení kaštanů. Kaštan je snadný na vypěstování a přináší jedlé plody. Kaštany nemusíte řezat ani chemicky stříkat. Jen potřebujete zasadit dva spolu, aby se mohly opylovat. Jeden vzrostlý jedlý kaštan by umožnil přežít zimu dvěma lidem. Tak jsou jeho plody výživné.“
Pokračování 4 / 6
4. Nepřehánět to s technikou
Je otázka, zda už máme pandemii covidu za sebou, nebo máme jen letní pauzu. Na každý pád je na tomto období podle Jana Hnízdila nejhorší pandemie online. Přestěhování společnosti do virtuálního prostoru. Jan Hnízdil říká: „Čekám obrovský nárůst dětských pacientů s oslabenou imunitou, úzkostmi, depresemi, nespavostí, nadváhou. Protože jedna z věcí, která je důležitá na chození do školy, je, že tam děti musejí dojít. Že se hýbou, vyjdou schody, dovádějí o přestávkách, mají tělocvik. V mnoha rodinách celé dny jen sedí na gauči a čučí na monitor. Jako kluk jsem chodil kupovat mléko s bandaskou, máslo bylo na váhu, jediný telefon na poště. Dneska nepotkáš dítě bez mobilu, iPhonu, smartphonu, ufonu... Vrcholem zvrácenosti jsou esporty nebo elektrokola. Elektrokolo je úžasné pro člověka po infarktu, s těžkým astmatem, po endoprotéze kyčle. Tomu výrazně zlepší kvalitu života. Ale posadit dítě na elektrokolo, to je začátek konce. Basketbalista Satoranský správně kritizoval Jaromíra Jágra za to, že účinkuje v reklamě na elektrokola. Že byl vždycky vzorem píle a nasazení, a teď vede lidi k lenosti.“
Pokračování 5 / 6
4. Pěstovat si přátele
Koronavirus mohl očišťovat život od věcí, které nefungují. Od letů do exotických destinací, které nepotřebujeme, po manželství, která by bylo lepší rozpustit... Jan Hnízdil dodává, že kde měly vztahy pevné základy, tam covid rodinu posílil. „Lidi se podrželi, spoléhali na sebe, uklidnili se navzájem, zlepšili komunikaci. My máme partu sedmi rodin, máme výborné vztahy, takže jsme je udržovali bez ohledu na zákazy... I když na začátku, kdy byla největší panika a mělo k nám na chalupu přijet pětatřicet lidí slavit narozeniny, jsme to odvolali. Hrozilo, že lidi bude kontrolovat policie, že se zavřou města. Taky jsme nechtěli dělat problémy tady na vesnici. Aby neřekli, že si tu Pražáci dělají mejdany a zavlečou sem koronavirus. Protože jsme se na večírek moc těšili, naše děti zorganizovaly videokonferenci. Sice jsme se viděli na monitoru, mohli jsme si povídat, ale bylo to nějaké divné. Asi jako rozdíl mezi láskyplným milováním a sexem s gumovou pannou. Jedna maličkost nás ale moc pobavila. Kamarád Radek dělá likér ze zázvoru. Jmenuje se to Žabí hlen. A on dokázal všem sedmi rodinám rozesetým po celé republice dodat přes různé spedice, známé a děti ten Žabí hlen domů. Pak nám na monitoru povídá: Pozor, teď bude teleportace. Podívejte se do ledničky. No a co myslíš? Byl tam! Všichni jsme vytáhli tu svou lahev a na dálku si připili. To bylo skutečné vítězství člověka nad hmotou.“
Laura Poláková
14. července 2020
Pokračování 6 / 6
6. Inspirujme se u dlouhověkých
Jan Hnízdil zmiňuje příběh z knihy Malcolma Gladwella Mimo řadu, ve které se píše, jak v Pensylvánii objevili komunitu lidí, kteří jsou úplně zdraví. “Umírají sešlostí věkem. Vědci zkoumali vodu, vzduch, jídlo, odebírali krev. Za boha nemohli na nic přijít. Pak se ukázalo, že jde o italské imigranty z dob velké hospodářské krize, kteří do Ameriky importovali i původní rodinné vztahy. Žijí pospolitě několik generací, pracují na zahrádce, drží siestu, mají občanské spolky, kamarády, udržují si tak sociální strukturu, která je chrání před stresem okolního světa. O něco takového se snažíme. Víš, jak to u nás v bytě i tady na chalupě vypadá. Je tu trochu binec: psi, sklenice s bylinami, kompoty, domácí víno, haldy dříví, nářadí... Pořád je co dělat.“
Honzou zmíněný příběh o dlouhověkých Italoameričanech se týká amerického městečka Roseto. Stojí za to zmínit příběh jednoho tamního obyvatele. Jmenoval se Carmen Ruggiero a nedávno zemřel ve věku sto čtyř let. Pro jeho pověstnou vitalitu (do stovky řídil auto) se o Ruggierův život zajímal jistý lékař studující dlouhověkost. Ten popsal tajemství čilého staříka velmi jednoduše: byla to schopnost radovat se z mála. Je zajímavé, že celá pětina z 55 000 Američanů starších sto let žije v podmínkách označovaných za chudobu. Tito lidé se přesto umějí radovat z toho, co jim život dává, a nestresují se tím, co nemají.
Jan Hnízdil je známý český celostní a rehabilitační lékař. Je průkopníkem české komplexní a psychosomatické medicíny. Jeho tipy na zdravý život jsou z knihy Rebel Hnízdil. Knihu rozhovorů s ním vedl novinář Jan Müller.
