6 věcí, kterými škodíme partnerskému vztahu: Víte, které to jsou? | Foto: iStock

Foto: iStock

6 věcí, kterými škodíme partnerskému vztahu: Víte, které to jsou?

Soupeření, neústupnost, neustálé podezírání, ale třeba i měsíce a roky trvající osobní kritika časem rozvrátí i ten nejhezčí vztah. Jak s tím bojovat?

Komunikace je základ

Každý vztah je tak trochu alchymie. Vy něco očekáváte i váš partner něco očekává. Vy to naznačíte, on to nechápe, anebo chápe špatně. Pokud vám tedy ve vztahu cokoliv chybí či vadí, mluvte o tom! Partner vám do hlavy nevidí. Netuší, s jakými očekáváními jste do vztahu šla. Komunikovat je naprosto nezbytné. Ale pozor, neustále něco řešit je otravné. Partner není kamarádka. Muž zpravidla potřebuje jasné sdělení: to a to mi chybí, to a to nedělej, nebo naopak dělej. S kamarádkou je to pak samozřejmě báječné probírat vše do posledního detailu. 

Co je ve vztahu kompromis? Podívejte se na video:

Pokračování 2 / 7

Neústupnost a neochota ke kompromisu

Komunikace je naprostý základ, ale jsou další věci, které mohou vztah zničit. Pokud vztahu velí jednostranná diktatura, patent na pravdu a neústupnost, nelze ho nazvat partnerským. S velkou pravděpodobností nebude takové partnerství šťastné. Láskyplnému soužití však škodí i oboustranná neochota ke kompromisu a neústupnost. Společné hledání kompromisu a vzájemná otevřenost vyžaduje schopnost naslouchání, vcítění a „ladění“ na osobnost toho druhého – jednoduše samé báječné a užitečné věci pro kvalitní partnerský vztah!

Pokračování 3 / 7

Neustálá osobní kritika je zraňující

Pokud chceme, aby druhý změnil určitý typ chování, neměli bychom kritizovat partnera, ale projevy, které nám v jeho chování vadí. A to je velký rozdíl! Osobní kritika je zraňující, bolestná a rozdělující, nikam kritizovaného neposune. Měnit sebe, svou podstatu, není snadné. Měnit své chování kvůli milované osobě už může být mnohem snadnější. Vytrvalá osobní kritika je pro partnerský vztah smrtelným jedem.

Pokračování 4 / 7

Když jeden pouze bere a druhý jen dává

Mnoho žen má sklony k sebeobětování se. Zcela dobrovolně obětují svůj život, čas, energii i životní plány partnerovi, dětem nebo rovnou celé rodině. Bohužel se pak tyto obětavé „dárkyně“ diví, že se po čase cítí zneužívané, manipulované, nerespektované a vyčerpané. Celá příroda nás učí, že tam, kde není rovnováha, není zdravé a příjemné prostředí pro život. Pokud tedy ve vztahu jeden dává víc než druhý, vždy se to časem na partnerském soužití negativně projeví.

Pokračování 5 / 7

Soupeřením a soutěžením mrháme časem

Domov, rodina i partnerský vztah by měly být i přes občasné šarvátky a neshody přístavem bezpečí a klidu. Klid však nemůže panovat někde, kde dominuje soutěživost a boj o to, kdo je kupříkladu lepší rodič, kuchař či údržbář a podobně. Soupeření rozděluje, plýtvá silami i časem. Mnohem praktičtější je rozdělit si doma práci podle toho, co jde komu lépe, a vzájemně si pomáhat.

Pokračování 6 / 7

Podezíravost i nedůvěra v partnera

Podezíravost a nedůvěru často spojujeme pouze s nevěrou a žárlivostí, mohou se však týkat i partnera celkově. Jednoduše nevěříte v jeho schopnosti, v jeho motivy, v jeho dobrou vůli a záměry vůči vám. Zkrátka partnera podceňujete, a proto i kontrolujete a prověřujete. Což je pochopitelně nesmírně ponižující a navzájem vás to odcizuje.

Pokračování 7 / 7

Nesmyslná očekávání

A jsme opět na začátku. Pokud od partnera cosi očekáváme a jsme zklamaní, že to nedostáváme, neznamená to, že je to výhradně partnerova chyba. On totiž možná vůbec netuší, že to očekáváme! Mnohdy navíc míváme naprosto nereálná očekávání. To asi nejčastější je, že nás daný partner učiní šťastnými. Jenže partnerské štěstí je zkrátka „partnerské“, nikdy jej nemůže vykouzlit jen jeden.

Doporučujeme

Články odjinud