Ach, ta láska - věrné milování!

8. 10. 2001
Ach, ta láska - věrné milování!
Partnerskou lásku vedle překrásných, hlubokých zážitků, pocitů štěstí a velké radosti často doprovází i menší či větší překážky. Někdy si je připravujeme sami, někdy zase vystoupí okolí. V naší rodině se stále vzpomíná na mého dědečka, kterého láska k jeho překrásné, hodné a usměvavé Marušce, stála jeho mladý život. 

Ach, ta láska - věrné milování!

Partnerskou lásku vedle překrásných, hlubokých zážitků, pocitů štěstí a velké radosti často doprovází i menší či větší překážky. Někdy si je připravujeme sami, někdy zase vystoupí okolí. V naší rodině se stále vzpomíná na  mého dědečka, kterého láska k jeho překrásné, hodné a usměvavé Marušce, stála jeho mladý život. 

Jak se vše seběhlo? Dva mladí lidé se potkali a doopravdy zamilovali. On student práv a syn velmi, velmi bohatých rodičů. Jeho vyvolená, mladičká černovlasá Maruška byla dcerou zemědělského hospodáře z malé vesničky pod úpatím Železných hor.

Rodiče vyvoleného Františka však ke svatbě svého syna řekli své ne! Ne! Důvod: " Je pro tebe málo bohatá." Možná, že důvodu bylo i více. Syn měl povinnost dostudovat a v té době nebylo zvykem ženit se při studiu, navíc nevěsta byla příliš mladičká. Student František se však rozhodl si svou milou, která s ním čekala dítě, vzít. Ale i rodiče se projevili jako důslední a rozhodní. Syna z domu vyhodili, a jak vyprávěla moje babička, kdysi překrásná Maruška, i vydědili. 

František svoji ženu velice miloval a byl si plně vědom, že pro něho musí začít zcela nový nezvyklý život. Začal pracovat na velkostatku jako kočí. Babička mně často vyprávěla, jak ho práce bavila, jak byl neobyčejně šikovný a pracovitý a všechny životní problémy snášel s úsměvem. Byl s Maruškou velmi šňasten. Jeho organismus však nebyl na takový nezvykle tvrdý život zvyklý, po určité době onemocněl a zemřel. Jeho žena zůstala s dětmi sama a bez pomoci svých rodičů by těžko mnohé překonávala. Bylo asi hodně těžkých chvil. Když jsem se babičky vyptávala, vzala mou hlavu do svých dlaní, líbala mně na čelo a tichounce šeptala: " Jsi celý František, dítě mé."

Uplynulo mnoho let a náš příběh měl ještě pokračování. Bylo mi asi tak pět let, když před naším domem zastavil překrásný kočár, tažený bělouši. Z kočáru vystoupil velmi dobře oblečený pán, který se představil jako děd. Prosil otce i nás o odpuštění za tvrdost, kterou projevil vůči svému synovi a pak i vůči nám. Otec odpustit nechtěl, byl neoblomný. Myslel na svou matku, na sourozence a na dětství bez milovaného otce. Maminka i my děti jsme tatínka uprosily, aby odpustil tomu neznámému dědečkovi. Vždyň i přes svou neoprávněnou tvrdost vychoval skvělého otce, dědečka, který uměl držet slovo, věrně milovat a pracovat pro rodinu. Dodnes na nás tento dědeček působí jako vzor dobrého a čestného člověka. A my na něho, i když jsme ho nikdy nepoznali, stále vzpomínáme a vyprávíme o něm svým dětem.

Autor: Milly

Témata článku:   

Přečtěte si také

Horoskopy

Ještě pár dnů máte šanci udělat potřebné změny ve vztazích, na kterých vám záleží, ale dosud na nich leží nějaký stín. Se svým protějškem jednejte zcela na rovinu, i když to bohužel nebude…

Nejčtenější články