První přítelkyně se se mnou kvůli mým nočním děsům nakonec rozešla
Jsem už 15 let rozvedený a ženit znovu se nehodlám. Jedna zkušenost a jeden rozvod mi bohatě stačily. S „ex“ máme korektní vztahy, s dcerami se vídám a máme se rádi. Holky už jsou sice velké, ale stále jsou ochotné ke mně přijet o víkendech a jet se mnou na hory nebo na vodu. Nicméně úplně sám být trvale nechci, možná jsem divný, ale i když jsem bez závazků, tak mně nevyhovuje střídat partnerky a „užívat si“. Jednoduše bych chtěl stálou známost; nějakou „rozumnou ženskou“ v mém věku, rozvedenou, s odrostlými dětmi, se kterými bych nebyl nucený řešit pubertu ani dospívání.
Ono se na seznamkách zdá, že takových „mamin“ je sousta, ale moje zkušenost je jiná, ale třeba mám jen smůlu. A smůlu mám dvojnásobnou; nárazově mě od dětství trápí hodně bouřlivé sny, na něž ještě bouřlivěji reaguji. První přítelkyně, kterou jsem moc miloval, se se mnou kvůli mým nočním děsům nakonec rozešla. Neustála společnou dovolenou, dokonce mi řekla, že má pocit, že jsem psychicky narušený, hodně mě to tenkrát sebralo i naštvalo. Bohužel podobným směrem se ubírá i má další vážná známost.
Pokračování 2 / 4
Ve 4 letech jsem zažil hodně nepříjemnou situaci
Asi bych měl být konkrétnější, jak se u mne parasomnie projevuje. Nočními děsy i dalšími nepříjemnými stavy, které provází můj spánek, trpím nárazově a nepředvídatelně. (Proto se nyní raději vyhýbám společnému přenocování kdekoliv.) V těch nejbouřlivějších obdobích mluvím i křičím ze spaní, někdy i chodím po pokoji a přemisťuji věci, rozhazuji prudce končetinami a údajně působím agresivně a děsivě. Někdy mívám i bolestivou erekci a není lehké mě vzbudit.
Děsy mě trápí od školních let. Ve 4 letech jsem prý zažil hodně nepříjemnou situaci, kterou si ale nevybavuji. Byl jsem u babičky, trhali jsme spolu třešně, babička byla na žebříku, já dole. Něco se stalo a babička spadla z výšky dolů na záda a hlavu a byla na místě mrtvá. Mě našli sedět u umírající babičky a jíst třešně, nic z toho si ale nepamatuji!
Psycholog mi tvrdil, že tato situace byla spouštěč mých problémů. Nevím. Děsy se objevily až v první třídě a trápily mě celé dospívání. Tehdy to nikdo moc neřešil a já jsem se to vždy pokoušel tajit a potlačovat. K odborníkům mě doslova dovlekla moje první vážná známost. Bohužel mi dlouhodobě nic nepomohlo.
Pokračování 3 / 4
Přítelkyně pes se mě po posledním nočním „incidentu“ bojí i ve dne
Pochopitelně jsem se mnohokrát snažil své problémy řešit. Bral jsem různé léky, navštěvoval spánkovou laboratoř a také jednoho specialistu až v Praze, což bylo kvůli dojíždění hodně náročné. Absolvoval jsem různá vyšetření. Byl jsem několikrát v okresním městě na ORL, na kardiologii, na neurologii, u lékařky homeopatky i u jednoho léčitele na Moravě.
Jinak ale žiji normální život. Mám malý byt, zahrádku, včely, práci, pár kamarádů, rybařím a jezdím rád na kole, jen ten trvalý vztah mi chybí. Přítelkyně se se mnou vlastně již rozešla, ale stále jsme v kontaktu. Stále se ji pokouším navrhnout nějaká řešení. Třeba abychom, když u sebe přespáváme, nocovali každý v jiné místnosti. Jenže přítelkyně už o společné budoucnosti nechce slyšet. Je to prima ženská, chápe, že to mám těžké, jenže je hodně duchovně zaměřená, a tvrdí, že ze mne při mých nočních eskapádách vnímá nesmírně negativní energii. Její pes se mě po posledním „incidentu“ bojí i ve dne. Když mi to říkala, cítil jsem se jako nějaké monstrum.
„Víš, Adame, když tě v noci vzbudí řev dospělého chlapa, který stojí v rohu místnosti a křičí něco do zdi a nejde vzbudit, je to hodně děsivé. Když vidíš, jak se pes choulí pod stolem a klepe strachy před člověkem, kterého znáš úplně jinak, máš pocit, že ses ocitl v hororu. To, co jsem zažila naposledy, už nechci nikdy zažít. Jsi fajn chlap, klidně zajdeme občas na kávu nebo do kina, ale život s tebou sdílet nemohu,“ řekla mi tehdy přítelkyně.
Pokračování 4 / 4
Nejednou jsem se probudil s modřinou
Abych byl upřímný, parasomnie netrápí jen mé okolí, ale i mne, i když se to snažím potlačovat. Nejsem žádná „slečinka“, ani typ chlapa, který umírá, jak ženy říkají, s „rýmičkou“. Když mám horší období, tak bývám ráno docela nevyspalý, dokonce jsem se několikrát ráno probudil s modřinou. Také mi někdy trvá celé dopoledne, než se vypořádám s nepříjemným naladěním, které se po bouřlivé noci snaží protlačit z noci i do dne.
V noci se probouzím naprosto dezorientovaný, nebo mě probudí bolestivá erekce – ale vzhledem k mému věku už pochopitelně méně často, než dřív. Občas se vzbudím strachem a úzkostí. Co se mi zdá, si moc nepamatuji; jednou mě někdo honí, jindy já jeho, nebo někam padám, jsem v bludišti, v nějaké temné kobce. Tu si pamatuji asi nejdetailněji, její parametry i detaily jsou stále stejné.
PS: A proč to tu všechno vůbec píši? Přiznám se; hlavním důvodem není až tak úplně rada, ale má terapeutka mi doporučila, ať se svůj příběh pokusím sepsat a někde uveřejnit. Třeba mi to prý pomůže na něco důležitého přijít. Uvidíme.