Navigaci mám, protože nemám při řízení možnost sledovat mapu a je fajn vidět, co vás za horizontem čeká (např. ostrá zatáčka) a krásně vás dovede na zadanou adresu.Řídit mne naučil milenec, který se o rok později stal mým manželem. I po 25 letech manželství mu občas dělám šoféra, je to v klidu a pohodě. Jen vyjímečně, když se zapomenu a přeslechnu motor, mi normálně sdělí, že tam mám i pětku :-))
Tento článek je super a má velkou pravdu manžel by mě v autě asi zabyl ale milenec ten jistě ne. A navigace GPS jsou nejn blbá zařízení ale jsou pro ty co neumí pořádně řídit já bych posadila jen za volant ty co umí řídit a vědí kam jet bez GPS.Mám ráda taky rychlodt ale nepřeháníám to :).Tento článek je prostě super Petra
Mě naučil řídit táta a manžel si nedovolí vedle mě ani pípnout :-) a orientační smysl mě většinou neklame, takže se obejdu bez navigace. řekla bych, že v hledání cesty je tak trochu dobrodružství, mírná nervozita a to není špatné. Nejvíc vzpomínám, když jsem jela přes Prahu podle rad kamarádky na telefonu, sjela jsem z cesty jen jednou a cíl jsem našla v pohodě :-)
Mě učil řídit manžel na svatební cestě do dneška mu jsem za to moc vděčná, bez auta si to dnes neumím představit
Nepíše přeci o městě...ale to nic...
článeček se mi moc líbí a mluví mi ze srdce, taky jsem spíš pro GPS. Bloudění a hledání mně spíš nervuje.
Na rozdíl od paní Adamovské si asi navigaci pořídím, protože bloudění po městech a hledání ulic mě unavuje... nejde mi naučit se kdejakou uličku v kdejakém městě...
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.