Inu, já souhlasím s Karlem, že to je hodně za vlasy přitažený příběh. Sice je pravda, že skoro všichni máme obecně tak nějak zažito, že se má pomáhat slabším a bezbranným, nedovolit jim ubližovat a tak, ale zas aby si někdo vzal domů kvůli smutným očím cizí dítě na následujících 20 let? To nedělala ani matka Tereza. A k obrazu úspěšné ženy na výhodné pracovní pozici s dobře nastartovanou kariérou, zvyklé na úplně odlišný způsob života, tohle teda naprosto nesedí. Ani jako doják, aby jedno oko nezůstalo suché, to nezabere. Kromě toho na ilustrační fotce je žena se dvěma dětmi, ani s tímhle si nedali tu práci vybrat trefnější obrázek ]:-D
Myslím si, že podstatou celého příběhu rozhodně není právní rozbor toho "jak přijít k dítěti". Článek je o tom, že Adéla, žena, která měla zcela jinou představu o svém životě a tuto představu i realizovala, úspěšná soběstačná žena, která se nechtěla vázat, v situaci, do které zcela nechtěně spadla, učinila rozhodnutí, které její život zcela změnilo. A i když ji to stálo mnoho sil, nakonec zjistila, že je šťastná. Rozhodnutí, které Adéla udělala a dovedla i do konce, je o její odvaze a schopnosti přijmout zodpovědnost tváří v tvář skutečnosti.Tomu všemu věřím a držím Adéle i do budoucna palce. A jejího rozhodnutí si velice vážím. ♥ ♥ ♥ Zaplácat příběh popisem "jak to všechno právně proběhlo" by byl nesmysl a žádný sisovatel by žádnou svou knihu takovými a podobnými "vysvětlivkami" nezničil. A co se týče všech námitek níže, pak vyjímám ze zákona o formách náhradní péče (https://www.mpsv.cz/cs/14501... ): "Jestliže to není v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče a pokud nebyl takto nikdo doporučen, má soud ustanovit poručníkem někoho z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu. Poručníkem mohou být ustanoveni i manželé." Poručníkem tedy nemusí být ani osoba blízká, a manželé už vůbec ne. Za osobu blízkou byla ustanovena, protože nebyla příbuzná, rodiče dítě nechtěli a jiné příbuzné nemělo. V článku Adéla nezmiňuje adopci, kterou máte zřejmě na mysli, ani pěstounskou péči, (ani ta ale nevyžaduje manžele). Mohlo jít taky o svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče - to by také mohlo být, ale za předpokladu, že by otec z vězení platil Adéle výživné, ale myslím si, že to nepotřebovala ♥ ♥ ♥ Ani si nemyslím, že článek je reklama na rodičovství. Ujmout se dítěte v nouzi je opravdu něco jiného. Koneckonců najít mouchy se dá úplně na všem.
Teď si ještě teoretická Adéla rochní,jak si užívá s bezproblémovým dítkem! Bohužel ji čeká a nemine jeho puberta,kdy se začnou projevovat geny rodičů - a ty nejsou bez poškození. Možná bude svého kroku ještě hooodně litovat!
@Rambíša: Ono to právě už teď není bezproblémové dítě. Vždyť se tam píše o tom, jak je pořád plačtivé, bázlivé až hysterické. Ovšem dá se skutečně očekávat, že spíš budou problémy přibývat. Ale Adéla má jednu výhodu - svoje dítě by si musela nechat, a ty problémy nějak přežít a řešit, tohle dítě její není, vždycky ho může vrátit. :/
Urcite se tady v tom clanku nemuze autor rozepisovat jake byly pravni klicky nebo nebyly ,to by vyslo na knihu ,jedna se jen a pouze okrajove jak to dopadlo,nevim proc by nebyl clanek pravdivy,i to se muze stat podobny pribeh jsem uz slysela ,vse se da pravne upravit pokud mate financni zabezpeceni a vazny zajem o to decko da se to vyridit kladne ,nehlede k tomu ,rodice s tim souhlasili jini pribuzni nemeli zajem o dite verte me ze se to da zmaknout ,ale jak jsem uz napsala ,jedna se pouze o clanek v casaku,ne o pravni klicky ci knihu -hezky vecer :-)
@Anonymizovaný: Ale to je zajímavé. "vse se da pravne upravit pokud mate financni zabezpeceni a vazny zajem o to decko da se to vyridit kladne" - tímto nám sdělujete, že pokud má někdo dostatek peněz, může si v tomto státě dítě koupit? A dokonce jste o takovém případu slyšela? Vašimi slovy "dá se to zmáknout"? To se tedy nestačím divit. Nemůžu říct, že bych takové jednání schvalovala, a velice pochybuji, že to opravdu je možné. Od jisté doby to tu sice dost připomíná nějakou banánovou republiku, ale že by až takhle? :hm
Dámy zde už psaly, že příběh je nedomyšlený. Ale podle mě je úplně nesmyslný. Paní manažerka z nadnárodní firmy s tučným platem bydlí v sousedním bytě vedle dvou feťáků. Paní manažerka doma jen přespává a po víkendech jezdí po Evropě na motorce a zároveň má čas a zájem hlídat cizí dítě. Paní manažerka chce být bez vztahu a nezávislá a zároveň se chce starat o cizí problémové dítě. Paní manažerka si cizí dítě jen tak přivlastní. Nezlobte se na mě, ale tohle sepsal někdo, kdo chtěl dokazovat, že každá žena chce mít dítě a stačí smutné dětské oči, aby se nezávislá kariérně orientovaná manažerka vykašlala na práci, kariéru, svůj volný čas, přátele a motorku a místo toho vychovávala cizí úzkostlivé dítě, bojovala s úřady, soudila se a stala se náhradní matkou samoživitelkou.
@Anonymizovaný: Karle obecně s vámi souhlasím ale na druhou stranu si opravdu myslím že když to v člověku tak říkajíc cvakne tak je schopen odložit dosavadní život a úplně ho změnit. Nemohu mluvit za adopci dětí ale zažila jsem tenhle pocit při adopci psa z útulku.........rodičům u kterých nebydlím zemřel pes a rodiče šly psychycky na tolik dolů že prostě nebylo jiné cesty než pořídit dalšího pejska. Já sama jsem podobná jako paní z článku manažerka život mám naplánovaný tak že by se do něj péče o psa rostě nevešla. Když mi ale to štěně dali v útulku do náručí vzedmula se ve mne tak mohutná vlna pocitů vůči němu že kdyby si ho rodiče nevzai tak bych si ho prostě vzala já i když jsem tam přijela s tím že já psa rozhodně nechci..............ten pocit nemá žádné racionální vysvětlení ale jsem přesně ten typ co v sobě toho pečovatele normálně moc nemá ale potkat někde opuštěné kňučící štěně nebo kotě tak si jsem jistá že skončí u mne a né v útulku na vzdory mému racionálnímu přesvědčení........tak že doufám že v životě nenarazím na dítě v nouzi pánč je m jasná že bych měla i u dítěte tyhle tendence jako paní z článku ač normálně po dětech vůbec netoužím. ;-) O:-)
@Anonymizovaný: Bingo!!!
Také souhlasím s tím že právní rámec je v příběhu zcela nedomyšlený a nereálný byť jinak samotný příběh o ženě co se postarala o cizí dítě je hezký. Také pochybuji o tom že ženu která poprvé v životě toto dítě hlídala by byla automaticky považována za osobu blízkou, leda by úřadům řekla jinou verzi příběhu. Dle zákona se sooba blízká nejde li o příbuzného definuje jako osoba která by újmu toho druhého považovala za újmu vlastní, což o této paní v danné situaci říc nešlo, přes veškerou ušlechtilost, kteoru v sobě měla. Kdyby ho bývala hlídala pravidelně 3x týdně pak ano pak by se jistě dala považovat za človška co má na dítš citovou vazbu a je osobou blízkou......stačilo tento drobný detsail v příběhu upravit nechat ji dítě nejdříve pár měsíců pravidelně hídat a pod a bylo by to uvěřitelnější. Připadá mi velice nepravděpodobné, že by jí dítě nechali dokud by se řádně nepotvrdilo, že je skutečně osobou blízkou. Navíc sociálka musela vidět, že kluk na ní v té době žádnou významnou vazbu neměl.Nicméně co se týká té části ujmutí se ta pro mne uvěřitelná je, moho lidí a zejména žen má instinktivní mateřsko ochranitelský pud k dětem obecně a často i ke zvířatům zkrátka k bezbranným tvodům v nouzi obecně a ten když nastoupí je silnější než racionální uvažování tipu jak to udělám s prací a s penězi. aneb když je vůle cesta se vždy najde.
Opět jsou v příběhu nesmysly, například sousedka, která jedinkrát pohlida dítě, rozhodně není považována za osobu blízkou. Nikde se tam nepíše jak to ta úchvatná hrdinka vyřešila, jestli tu svoji lukrativní pozici ve velké nadnárodní firmě prostě opustila, nebo jestli po rodičáku (ano, na rodicovskou jako pěstounka nastoupí) se zpět do firmy vrátila. Příběh má být asi dojemný, ale zase jen tak sklouzne po povrchu, jsou v něm nesmysly a proto pak taky tak prázdně vyzní.
Tenhle příběh je z 99,9% nepravděpodobný.Opuštěné dítě ano, to je pravděpodobné celkem dost, ale ten zbytek je čirá fantazie.
Je skvělé, když je někdo ochotný pomoci i v situaci, kterou opravdu naplánoval. Vzdát se kariéry a peněz a věnovat se človíčkovi, který potřebuje lásku a pozornost. Takových dětí je u nás ale mraky, jsou jich plné děcáky, jen těch ochotných náručí je bohužel málo... Pokud má člověk kde bydlet a není nějak nemocný nebo zadlužený, nic mu nebrání opuštěné dítě k sobě domů přijmout. Zažádat o zařazení do registru může každý, nejen manželské páry. Argumentů proč ty děti nechat v děcáku je opravdu málo... Přijetí dítěte do rodiny je samozřejmě provázeno i určitými obavami, ale stojí to za to. Máme doma k vlastním dětem i přijaté a jsem moc šťastná, že jsme do toho šli. Místo u stolu i v srdci by se téměř u každého našlo :-) Každé dítě potřebuje rodinu!
@Anonymizovaný: V článku se ale o tom, co popisujete moc tedy zrovna nedočteme. O vzdání se kariéry, a podobne. Další věc, že decaky možná jsou plné děti, ale ne takových. Jsou to romské děti, nějak postižené, a zdaleka ne "volné". To je takové dogma, které mezi lidmi panuje.
No a jak to teda zvládla? To jsme se nedozvěděli. Mě by zajímala ta praktická stránka věci. Právní rámec - jak může jen tak dostat do péče cizí dítě, když normálně se musí procházet dost pracným "výběrovým řízením", a ne každý to absolvuje bez ztráty kytičky? Navíc žiju v domnění, že děti si může vzít do péče pěstounská rodina, tedy pár a ne osamělý jedinec. Další věc - jak se to slučuje s prací v nadnárodní firmě? Na chvíli si může vzít dovolenou. Ale roční dítě patrně potřebuje denní péči, že. Má nárok na rodičovský příspěvek, jako by to dítě bylo její? Plus nějaký ten příspěvek na péči, které tento stát tak štědře poskytuje? Čekali na ni s tou dobře placenou prací, než dítě odroste nebo to musela obětovat? Kde jsou prarodiče toho dítěte? Případně jiní příbuzní? Sorry jako, ale tenhle článek je naprosto bez obsahu. Hra na city mě nebaví a nezajímá a nějaké podstatné informace, aby si člověk rozšířil obzory, tam nejsou. Za mě palec dolů.
Klobouk dolů.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.