ADÉLA (45): Nezachránila jsem kamarádku před tyranem, vyčítám si to

@helza: No... zblízka... asi takhle - zhruba tři roky, dokud jsem ještě žila v ÚL, jsem ve volných chvílích pracovala pro sdružení Spirála, chceš-li, najdi si www.spirala-ul.cz, tam totiž výrazně pomohli mému mladšímu synovi, a já to cítila jako určitý dluh, který je vhodné splatit. Poté, co můj syn zemřel a odstěhovala jsem se, řídím nyní v Praze svou vlastní neziskovou organizaci, která pomáhá bezdomovcům. Funguje cca 3 roky. Se střídavými úspěchy, jak už to bývá. Je pravda, že nikdo z lidí, se kterými pracujeme, není, aspoň dle jednoho spolupracujícího lékaře, "patologické povahy či charakteru". Ovšem otázka je, co to znamená - nejsou to ani zločinci, ani blázni, velmi zjednodušeně řečeno. Takoví by potřebovali odbornou pomoc, kterou jim poskytnout neumíme a nemůžeme. Ale bezesporu to nejsou úplně jednoduché osobnosti. Podle mých osobních zkušeností je dost mimo hodně psychologických teorií "od stolu"- v praxi je máloco použitelné, navíc každý jedinec je individualita, musí se na něj vymyslet specifický přístup. Někdy je to i metoda pokus-omyl. Ale my si neklademe velké cíle. I jeden člověk, pokud se dostane z ulice, je obrovský úspěch především jeho samotného, protože ten člověk sám se musel rozhodnout, že chce něco udělat, že chce přijmout pomoc, a sám si to vybojovat (s mírnou podporou). Nevím, jestli jsem šťastná žena. V porovnání s jinými asi ano. Subjektivně si tak sice moc nepřipadám, ale to vem čert, aspoň není nuda. ]:-D