Konec roku bývá náročný
„Konec roku je emočně náročné období, kdy se objevují témata pevnosti a fungování rodiny i ztráty blízkého člověka. Lidé si vzpomenou na své blízké, kteří zemřeli. Když přicházejí do ambulance, tak se vyplavuje to, co si nedovolili odžít třeba v období úmrtí člověka,“ uvedla na webu Fakultní nemocnice Brno vedoucí psycholožka Oddělení klinické psychologie FN Brno Hana Neudertová.
To, že v tomto období bývá bolest ze ztráty blízkého palčivější, je zkrátka smutným faktem, kterému se v procesu truchlení vyhneme jen těžko. Pochmurné počasí a kontrast s vánočním veselím mnohdy jen naoko spokojených „rodinek“ tento smutek bohužel umocňuje. Avšak už to, že chápeme, že na nás tlačí nejen smutek, ale trochu „uměle“ ho násobí i období roku, nás může ukonejšit a ujistit v tom, že po Novém roce bude zase o chlup lépe.
Jak podle hypnoterapeuta na smutek zabírá hypnóza? Podívejte se na video:
Poplačte si, svůj žal však nehýčkejte
Hluboký zármutek nad ztrátou blízkého s sebou často nese řadu přechodných psychických, ale i fyzických problémů. Můžete mít potíže se spánkem, zažíváním, ale i s libidem, ztrátou sil a nechutenstvím. Možná budete nekoncentrovaní, podráždění – je toho zkrátka moc. V extrémních případech můžete dokonce pociťovat podobné příznaky nemoci, jako měl ten, kdo nám nenávratně odešel.
Tuto počáteční fázi smíření se s odchodem blízkého bohužel nelze obejít a přeskočit, je přirozenou součástí procesu truchlení a vyrovnávání se s odchodem milovaného. Nezadržujte proto své emoce. Vyplačte se, vykřičte, ale nelitujte se. Sebelítost vás posune za hranice truchlení, uvrhne vás do marastu depresí a temna. Neživte a nepodporujte sebelítost myšlenkami, smutnou hudbou a filmy. Smutku máte i tak naloženo „po okraj“, nechte svůj smutek volně plynout a časem odplynout. Sebelítost tomuto plynutí brání.
Nezavírejte se do sebe, příliš samoty nepomůže
Sdílený smutek bývá snesitelnější než ten, který nesete sami. Nestraňte se lidem, mluvte o své bolesti, nechte se obejmout a pohladit, přijměte pomoc a podporu. Jednou tuto sílu a zkušenost zase pošlete dál. „Hovořte o svých pocitech, pokud Vám to přináší úlevu. Vyhledejte někoho, s nímž se vám dobře hovoří a kdo umí dobře naslouchat,“ doporučují odborníci z hospice v Pardubicích.
Sebeobviňování stranou!
Absolutně si zakažte myšlenky na obviňování sebe samé, že jste něco nestihla říct, darovat, udělat. Tyto myšlenky vám do mysli přilévají další dávku bezbřehé temnoty. Minulost nikdo nevrátí a nezmění, je zcela zbytečné se k ní neustále vracet. Vracejte se pouze k dobrému, k hezkým vzpomínkám a zážitkům.
K přirozeným reakcím na šok ze ztráty milovaného patří i to, že běžné věci a práce přechodně nezvládáme tak, jak jsme byli zvyklí. Pečení, úklid, vánoční výzdoba, to vše vám možná nepůjde od ruky a také vám mnohdy nebude dávat smysl. Žal ze ztráty zkrátka přechodně odčerpal životní síly. Šetřete se a hýčkejte se, pokuste se pocity sebeobviňování hodit za hlavu, neboť vám nesmírně ubližují.
Malé rituály
„Období, jakými jsou Vánoce, Velikonoce, Den matek či různá soukromá výročí, mohou zármutek prohloubit. Udělejte si čas na připomínku drahého zesnulého tím, že rodině a přátelům sdělíte, co potřebujete a jak by vám mohli dnes pomoci, abyste svátky důstojně oslavili. Můžete přitom vykonat něco právě jako vzpomínku na zesnulého, například zapálením svíčky, zasazením květiny nebo darem na charitu v jeho jménu,“ radí odborníci z hospice v Pardubicích.
Zvláště pokud v sobě nesete bolest z absence rozloučení, mohou vás malými krůčky dovést ke smíření a přijetí malé rituály, které pro zemřelého vykonáte. Zapálíte svíčku u jeho rámečku s fotkou, mile s ním u toho promluvíte či vykonáte něco, z čeho by měl radost. Tuto radost to zčásti přinese i vám.