Agáta vychovávala svoji dceru dlouhých deset let sama, než potkala toho pravého. Alespoň si to tedy myslela. Ani ve snu ji nenapadlo, že by jí zahnul ve chvíli, kdy bude ležet v porodnici...
Na první dceru jsem byla deset let sama. Narodila se mi v pětadvaceti a její otec se mnou vlastně nikdy nebyl. Platil mi pět stovek alimentů, ale tím jeho zájem končil. Zvykla jsem si. Martina jsem potkala v práci. Byl svobodný, neskutečně pozorný a měl rád mě i dceru.
Po půlroce randění se k nám nastěhoval a já začala věřit, že život může být opravdu nádherný. Jezdili jsme na dovolené, se vším mi pomáhal, kupoval dárky. Připadala jsem si jako v romantickém filmu. A dcera byla nadšená. Brzy dokonce začala Martinovi říkat tati.
Laura Poláková
8. října 2019
Byli jsme dokonalá rodina a všechny moje kamarádky mi to sice přály, ale trochu i záviděly. Některé byly nezadané, jiné se rozváděly nebo jim to doma moc neklapalo. Nejvíc o mém partnerovi básnila Alice, moje bývalá spolužačka z gymnázia. Tehdy mi to divné nepřipadalo, měla jsem radost, že mi ho schvaluje.
Po nějaké době jsem přišla do jiného stavu a v létě se nám narodila dcera. Byla celý táta. Do porodnice za mnou přišel Martin i Alice. On s pugétem růží, ona s čokoládou. Byla jsem po dlouhém a těžkém porodu sice naprosto vyčerpaná, ale šťastná jako nikdy.
Laura Poláková
6. října 2019
Jenže pak si nás můj miláček odvezl z porodnice domů a choval se divně. Byl zamlklý, vyhýbal se mi, dokonce začal pít a kouřit. Nechápala jsem, co se stalo, tak jsem jednou večer uspořádala romantickou večeři při svíčkách a snažila se zjistit, co ho trápí.
Dlouho se tvářil, že o nic nejde, že je jen utahaný z práce, ale po třetí skleničce vína (já nepila, protože jsem v té době kojila) se rozbrečel a řekl, že už to takhle nevydrží a musí se k něčemu přiznat.
Laura Poláková
3. října 2019
Detaily jsem vědět nechtěla, ale prý, jak odešel s Alicí z návštěvy v porodnici, pozvala ho na panáka, aby naši dcerku zapili. A zapíjeli prý tak mocně, až spolu skončili v jejím bytě a pomilovali se.
Chvíli jsem vůbec nechápala, co mi říká. Byla jsem v šoku a mozek nechtěl přijmout skutečnost. Dostalo mě to na dno. Martina jsem vyhodila z bytu a na půl roku skončila na antidepresivech. Prosil mě, přemlouval, ale já nedokážu žít s člověkem, který mě tak strašně zradil.
Laura Poláková
1. října 2019
Dodnes se mi zvedá žaludek, když si na to vzpomenu. Sem tam si říkám, že bych ho mohla vzít zpátky, ale zatím to nejde. Nejvíc je mi líto našich dětí. Holky za to přece nemůžou, a přesto ony naším rozchodem trpí nejvíc. Škoda, že si to Martin neuvědomil předtím, než vlezl s Alicí do postele.