Vypadají jako vystřižení z Hitchcockova filmu, velcí, zlověstní a agresivní. Řeč je o havranech, kteří doslova terorizují japonské hlavní město Tokio. Původních asi 7 000 jedinců se rozrostlo na více než 37 000 a jejich počet i agresivita stále stoupá.
Velkoměsto poskytuje havranům dostatek potravy a navíc tu nemají žádného přirozeného nepřítele. Setkání s orlem či sokolem v Tokiu nehrozí. Z člověka si černí opeřenci dávno nic nedělají a budují svá hnízda prakticky kdekoli. Na přežití v betonové džungli jsou tak dobře připraveni, že některé tokijské ženy raději nevycházejí bez pořádného deštníku na odhánění drzých lupičů.
Na boj s havrany vydává městská radnice stále větší sumy ( letos už přes 150 milionů jenů ), avšak bez viditelného výsledku. Nepomáhají ani přísná opatření při manipulaci s odpadky. Plastové pytle a nádoby havrani nenasytně drancují, ochranné sítě překonávají bez větších problémů. Jejich zlověstný zjev i „zpěv“ budí hrůzu a evokují nepříliš optimistické pověry a pořekadla, která o havranech v Japonsku, podobně jako u nás, kolují. Marně ornitologové vysvětlují, že hlasitým krákáním pouze vyznačují svá teritoria, obyvatele hlavního města havraní zvukové projevy děsí.
Možná absurdní, ale pragmatický nápad tokijského starosty Šintaro Išihary, vyrábět z havranů pomazánku a dokonce z ní hrdě učinit tokijské charakteristické jídlo, se setkal s odporem, hraničícím se znechucením. Nenávist k těmto ptákům je v Japonsku tak zakořeněná, že ať už se bude boj proti nim vyvíjet jakkoli, na talíři havrani určitě neskončí. (Plus)