ALENA (40): Zamilovala jsem se do šéfa a přišla jsem o práci

Bohuzel jsem neco podobneho take zazila. S tim muzem jsem se rozesla, on to ale neustal. Jiz nekolik let mne kontaktuje, chtel by se stale stykat. Neumi se srovnat, ze odmitnuty byl on.

Nechápu, že pořád existují ženy a zvláště v tomto věku, které skočí na milionkrát v různých verzích omílané: svoji ženu nemiluju, už dávno spolu nespíme, jsem s ní jen kvůli dětem, to víš, že se rozvedu, jen co půjdou děti do školy, na střední, na vysokou, se žena uzdraví.....
Snad by to šlo tolerovat u nějaké naivní, romantické dvacítky. Ale toto? Bohužel si za to může sama. A je to vizitka dnešní doby, ono to doma neklape, tak skočím do pelechu prvnímu, koho potkám...

V práci se na to přijde vždycky. Ani nemusí být přistiženi u kopírky, což je takové klišé :-) Na pracovišti prostě vztah mezi nadřízeným a sekretářkou nelze dlouhodobě maskovat a udržet. I když si ti dva myslí, jak jsou zatraceně nenápadní. Nejsou. Někdo z pracovního kolektivu si vždycky všimne, a dřív nebo později se to rozkecá a dozvědí se to všichni. Navíc to má obvykle destruktivní vliv na pracovní vztahy a morálku u všech. Jsou i firmy, kde nemůžou na stejném pracovišti být ani manželé, i to je značně rizikové a pro práci nepříliš pozitivní. Natož milenci. Kdepak, když milenku nebo milence, tak úplně z jiného prostředí, z jiného sociálního okruhu, nejlépe i z jiného města. Pak se dají minimalizovat rizika. Mít milenku sekretářku nebo sousedku, to hraničí s nedostatkem úsudku u pánů, a pak se nemůžou divit, že to každej ví. ]:-D

Princip je princip,ja bych teda nedokazala vlezt do postele se zenatym muzem!To je spatna vec!!!!!

Která si začne se zadaným, ať už k tomu je důvod jakýkoli, neměla by počítat s ničím jiným, než že to je dočasné, že to má svoje rizika, že utíká čas, kdy mohla poznat někoho lepšího, hlavně jí. Neměla by čekat něco, k čemu nedojde, měla by mít život naplněný koníčky, aktivitami, známými, prací, která ji baví. Zkrátka, chudinka, která má v životě jako alfu a omegu sedět na telefonu, kdy si ten její ženatý pán udělá trochu času, která doufá, že se jednou rozhodne pro ni, je skutečně k politování. Na druhou stranu znám i případy, kdy se ti dva vídali skutečně delší dobu a fungovalo to. Vzali si ze vztahu každý to hezké, nic nebořili, nikomu neublížili. Jen se prostě občas viděli. Pak to skončilo, když ona potkala někoho jiného, nebo se on rozvedl a našel taky jinou. Pro kterou se prostě rozhodl. Asi je nereálné očekávat, že ten druhý nám v budoucnu za všech okolností bude věrný i že ten zadaný, koho jsme potkaly, nám padne kolem krku se zvoláním....na tebe jsem čekal celý život. A pro ty, které nevěru za sebou nemají, bych dodala...nikdy neříkej nikdy.

opravdu se neslusi zacinat si neco se zenatym muzem,dobre ti tak!To se nedela!

Paní Alena je z rodu hloupých nán,které věří všemu,co jim milenec nakuká! Nemá snad rozum,který by jí sdělil,že si pan šéf chce jen hodit hrbem a nic víc?? Ty kecy okolo jsou jen omáčka,právě pro ty chudinky,co si hned myslí,že jejich luzný zjev a výkon v posteli tak oslní,že muž zapomene na vše,jen na ni jedinou ne a hned ji zasadí do zlatého hnízda.Tůdle! Vždy dopadne špatně,nedbá-li se na staré pořekadlo, že co je v domě,není pro mě!

Co mi ještě nesedí je věk. 40. Vážně? Věřila bych, že je holka tak sotva po dvacítce.

Ještě dodám, že se mi vážně příčí, jak je ten příběh vyprávěn. Jako by tu ženu nejvíce trápilo ne to, že ztratila muže, že si zničila rodinu, že ji milenec jen využíval, ale trápí ji hlavně, že přišla o nějaké místo sekretářky.

Je mi líto jen toho dítěte, které je zmíněno jen úplně okrajově tou mateřskou. Snad ho dostal do péče bývalý manžel. Jinak by mě zajímalo, kolik desítek nebo stovek let ještě budou existovat natolik hloupé ženy, které oblbne to totální klišé: ,,Ano, já se rozvedu, já svoji ženu už nemiluji, ale zatím se musíme scházet naprosto tajně..." a ta milenka čeká a čeká a čeká...