ALENA (41): Jeho milenka je úplně ve všem lepší než já, mám ho opustit?

ALENA (41): Jeho milenka je úplně ve všem lepší než já, mám ho opustit?

Manžel Aleny má milenku, Alena o ní leccos ví a není to pro ni vůbec lehké. Zdá se totiž, že milenka jejího muže je ve všem o několik „levelů“ lepší než ona.

To, že má můj muž jinou ženu, jsem nezjistila podloudně z mobilu či čtením jeho emailů, manžel se mi jednoho dne jednoduše přiznal. S Barborou se znají a scházejí už rok, ani ona, ani on se ale nechtějí rozvádět. On kvůli klukům a ona kvůli svému manželovi.

Báry muž je údajně o dost starší a nevyléčitelně nemocný a ona ho nechce v takovém stavu opustit. Nezvládl by péči o dům a zahradu a také o pubertálního syna, který by se rozhodně nechtěl nikam stěhovat. Barbory muž prý o milenci své ženy ví a toleruje ho. Prý se dokonce i znají.

Já se kvůli manželovi kdysi v podobné situaci rozešla s mou první, tehdy vážně nemocnou, láskou. Přítel Marek byl měsíc po autonehodě a čekaly ho další a další rehabilitace a hrozila i reoperace. Psychicky na tom nebyl dobře, dušičku měl roztřesenou jako pudink.

Ale ani to mi nezabránilo jít za hlasem srdce! Do svého budoucího muže jsem se tenkrát šíleně zamilovala. Dodnes si ale vyčítám, že jsem nepočkala, až bude Markovi lépe, náhlým rozchodem jsem mu moc ublížila.

S mužem jsme měli dle mého vcelku stabilní manželství, on to ale zjevně vnímal jinak. Dle jeho slov jsme se odcizili a nemáme kromě kluků nic společného. Syny máme dva, dvojčata z umělého oplodnění. Kvůli asistované reprodukci mám nejen dva zdravé syny, ale také skoro o třicet kilo víc než ve svatební den.

Napomohla k tomu nejen hormonální příprava na těhotenství, ale také můj zlozvyk zajídat stres a únavu sladkým. S dvojčaty na krku jsem tři roky nespala. Manžel se musel otáčet v práci a já kolem dvojčat, domácnosti a bytu, který jsme zdědili po mé tetě v naprosto šíleném stavu.

Výsledkem je, že jsem tlustá a nyní i šedivá a kulhám. Černé vlasy mám předčasně šedivé a kvůli nadváze a genetické dispozici mi vypovídá službu levá kyčel, takže občas trochu kulhám. Spíš než na jednačtyřicet vypadám na padesát let, ne-li víc.

Když se koukám na fotky z mládí, vidím na nich neznámou černookou krásku s dlouhými lesklými vlasy, sahajícími po uzoučký pas. Dnes byste mě nepoznali, ani já se nepoznávám. Bára je naopak jako proutek, navíc pohledná, zajímavá a také o šest let mladší a nejméně třicet kilo lehčí. Je to k vzteku i k pláči, a to ještě není vše!

Zatímco já mám prachobyčejnou dopravní průmyslovku a sedím na nádraží v pokladně, Bára vystudovala konzervatoř. Hra na housle jí ale údajně nepřinášela dostatečné naplnění (života i kapsy), a tak šla dále studovat zahradní architekturu. Ve svém oboru je úspěšná a žádaná a život i kapsu má zjevně naplněné. Na rozdíl ode mě umí ještě plynně anglicky i německy a je vtipná. Také údajně krásně kreslí a šije – muž je z ní naprosto paf.

Já nehraji na nic, kreslit neumím a na šicím stroji zvládnu tak akorát založit kalhoty. Žádné speciální koníčky nemám. Tedy vlastně ano, zajímá mě tajemno; astrologie, tarot, síla drahých kamenů a podobně. Tím vším můj muž pohrdá, přijde mu to stupidní. Mohu se manželovi vůbec divit, že se zamiloval jinde?

Ale pojďme dál, nejenže jsem v porovnání s Bárou stará, tlustá a nezajímavá, ale ještě naprosto nezvládám naše pubertální kluky. Kluci jsou problematičtí, oba mají diagnostikovanou poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Zlobí jako čerti, neposlouchají, neuklízí, nepomáhají. Jejich výchovu nezvládám a také si s nimi moc nerozumím.

Zato Barbora se svými dětmi ano. Její dcery jsou starší než naši kluci, obě chodí do umělecké školy na klavír a na kreslení a také jim jde skvěle atletika a tenis. Naši kluci se na všechny záliby „vykašlali“, už je nedonutím jít ani ven, natož na fotbal či plavání, kam dříve chodili docela rádi.

Jejich nejlepším kamarádem i zálibou je mobil. Neumím to s nimi, neumím je motivovat, neumím si zjednat respekt, kluci mě mají „na háku“. Manžela synové respektují a poslouchají, a jsou dokonce ochotní s ním jít ven na kolo nebo hřiště. Jenže času je málo…

Suma sumárum, mám jednoduše pocit, že bych měla z manželství pokorně a v tichosti vycouvat a přenechat své místo té všestranně talentované krásce, která je navíc všem sympatická. Byla jsem se podívat na jedné její přednášce o zahradách a musím zcela objektivně říct, že je to opravdu moc sympatická dáma.

Bára si mě tehdy všimla, o přestávce mě požádala, zda bychom si po přednášce nemohly promluvit, prý je jí hrozně trapně a chtěla by mi nějaké věci vysvětlit, já však neměla k rozhovoru odvahu a utekla jsem.

Kdybych věděla, že mě Bára pozná – muž jí asi ukazoval fotky – tak bych na přednášku určitě nešla. Cítím se naprosto zbytečná, ale bouchnout do stolu neumím, odejít nemám kam a rozvodu se hrozně bojím.

Doporučujeme

Články odjinud