ALENA (43): Manžel se mnou nechce spát. Prý jsem tlustá

ALENA (43): Manžel se mnou nechce spát. Prý jsem tlustá

Alena je na dně. Po dvou dětech nenápadně přibírala, až se jí váha vyšplhala na 90 kilo. Snaží se zhubnout, ale nejde to. O to víc by potřebovala psychickou podporu svého muže, jeho lásku. Ten ji ale odmítá.

Copak fyzický vzhled hraje takovou roli? Není po letech společného soužití důležitější to, že si rozumíme, můžeme se jeden na druhého spolehnout, podržet se, když je jednomu úzko? Je mi jasné, že když je člověku dvacet a hledá partnera, vybírá si podle toho, jak vypadá. Ale čekat od ženy po dvaceti letech, dvou dětech, práci na plný úvazek, že bude pořád super štíhlá atraktivní kočka je trochu nefér.

S manželem jsme se potkali, když mi bylo dvaadvacet, tři roky jsme spolu chodili, pak se vzali, měli dvě děti a já teď pochopila, proč pohádky vždycky končí slovy: „A pak se vzali a pokud neumřeli, tak tam šťastně žijí dodnes.“ Protože ty první roky to byla pohádka, ale teď jsme se dostali do situace, že náš vztah notně skřípe a nevím, zda to vůbec vyřešíme. Kdybychom se s manželem hádali kvůli něčemu, co lze změnit, ale mezi nás vstoupila moje kila navíc a to já změnit nedokážu. I když se snažím.

Zná to každá ženská, jak se narodí děti, času je zatraceně málo, člověk je utahaný a dokopat se chodit pravidelně sportovat chce železnou vůli. Před dětmi jsem celkem sportovala, chodila na aerobic a jezdila na kole a jak jsem byla mladá, s váhou jsem nějaký extra problém neměla. Nikdy jsem nebyla twiggy, ale Milošovi se naopak líbilo, že mám ženskou postavu, velká prsa, zadek. Bylo vidět, že se mu líbím a že ho vzrušuju. Po dětech mi zůstala čtyři kila navíc, to ale zase nebyla taková tragédie, jenže pak mi plíživě lezla váha nahoru. Já to tehdy netušila, protože jsme váhu doma neměli, odmítala jsem ji, protože jsem se nechtěla stresovat.

Do kalhot jsem se pořád vlezla, tak jsem měla pocit, že jsem pořád stejná. Ale nebyla. Tu jsem něco dojedla po dětech, tu jsem spíš jedla večer, protože přes den nebyl čas, víc jsme trávili čas po rodinných návštěvách a oslavách, kde bylo vždycky něco napečeno. Sportovala jsem podstatně méně nebo nepravidelně, protože když děti byly nemocné, byla jsem tak vyčerpaná, že jít cvičit bylo nereálné nebo já prostě neměla tu vůli. Ale s Milošem jsme pořád měli hezký vztah, všechno fungovalo, nic mi neříkal, tak jsem nic neřešila. Pak jsem si podle fotek přece jen všimla, že jsem asi přibrala a nechala jsem si pod stromeček dát osobní váhu.

Které partie těla ženy nejvíce trápí? Mrkněte na video:

Dvacátý pátý prosinec toho roku patří k nejhorším dnům mého života. Stoupla jsem si ráno na váhu a zděsila se. Ručička ukazovala 84 kilo. Vždyť já mívala 72. Ta váha váží špatně! No dobře, je dvacátého pátého, tak mám možná nějaké to kilo navíc, ale o tolik. „Miloši, ta váha je rozbitá, musíme ji reklamovat!“ Na váze se postupně vystřídala celá rodina, která se tvářila trochu rozpačitě, protože jim evidentně navážila tolik, kolik si mysleli, že váží. Já ale trvala na svém, váhu jsem šla vrátit a koupila novou. Jenže ta mi navážila 83 kilo.

Byla jsem v šoku a došlo mi, co se za ty roky stalo. Řekla jsem, že to takhle dál nejde a že musím mít čas pravidelně sportovat a změnit jídelníček. Začala jsem chodit na procházky rychlým tempem, až jsem dokázala i běhat, objednala si krabičky s jídlem, i když to stálo majlant, a podařilo se mi shodit čtyři kila. Konečně jsem zase byla pod osmdesátkou.

Byla jsem šťastná. Jenže krabičky jsem nemohla mít dlouhodobě, to bych se nedoplatila, po počáteční euforii nebylo ani tolik času na sport, navíc onemocněla tchyně, tak bylo potřeba jí pomoct v domácnosti a já zas nevěděla, co dřív. A najednou byla váha zpátky a já zas byla na 85 kilech. Jenom jsem si rozhodila metabolismus a jojo efekt mě vrátil zpátky. Snažila jsem se, ale všechno včetně věku a blížícího se přechodu se proti mně spiklo. A váha šla plíživě nahoru dál, ať jsem dělala, co jsem dělala, až na dnešních devadesát kilo.

Můj jinak hezký život začínal mít pachuť, dost jsem se kvůli tomu trápila, ale zároveň si prostě říkala, že to patří k životu, snažila se s tím srovnat. Jenže aby toho nebylo málo, poslední dva roky se mi Miloš začal intimně vyhýbat. Nejdřív jsem si to ani neuvědomila, když říkal, že je unavený nebo že ho bolí záda z práce. Má stavební firmu, kde sám fyzicky pracuje, tak se nebylo čemu divit, navíc mu jde na padesát. Ale najednou sex začal z našeho života rapidně mizet. Dřív jsme spolu spali dvakrát, třikrát týdně, no dobře, ne každý týden třikrát, ale dost často, a najednou to bylo třeba jen jednou za tři týdny.

Začalo mi vrtat hlavou, zda nemá problém s erekcí, nemá milenku, nekouká se na porno, tak jsem mu párkrát nenápadně projela mobil, koukla se do historie na počítači. A nic. Pak už najednou nebylo nic pět týdnů a já byla úplně hotová. Jednak mi sex chyběl, zároveň jsem byla nervózní, co se děje. Ptala jsem se Miloše, koupila si nové prádlo, snažila se ho večer dostat do postele a nic. Když jsem naléhala, ať mi řekne, co se děje, že to není normální, konečně z něho vypadlo, že mu vadí, že jsem přibrala. Víc k tomu říct nechtěl, nechtěl se o tom bavit.

Týden jsem počkala, to, že jsem v tu dobu měla žaludek jak na vodě, průjem a nemohla spát, vám říkat nemusím, a pak jsem navrhla, ať jdeme na večeři. Bylo vidět, že se mu moc nechce, tušil, že to chci řešit, ale nakonec šel. Na večeři mi řekl, že mě má pořád rád, váží si naší rodiny, nechce se rozvádět, jenom si prostě nemůže pomoct, ale co jsem přibrala, úplně ztratil zájem o sex. Tedy se mnou. Rozplakala jsem se. Snažila jsem se mu vysvětlit, že mě to štve, že prostě nemůžu zhubnout a nevím, co mám dělat. Navíc mě štvalo, že to tak bere, cítila jsem se v tu chvíli odporná, jak kdybych byla prašivá, ale to jsem mu neřekla. Přece by mě měl milovat, i když mám nadváhu.

Začal navrhovat, ať zkusím jít do nějaké hubnoucí poradny nebo tak něco. Byl to snad nejhorší večer v mém životě, na druhou stranu tím, že jsme si to řekli, se snad otevřela cesta to řešit. Miloš slíbil, že mě podpoří, abych měla čas na sport a vařit si dietně. Tak doufám, že to zvládneme, ale ve mně zůstává pachuť z toho, že mě nemá rád takovou, jaká jsem.

Doporučujeme

Články odjinud