@Anonymizovaný: Zajimave!

@Elynor: Spolubydlící v lázních je i dnes, když někdo jede do lázní " na křížek". To je, že to vše hradí pojišťovna, nebo větší část a pojištěnec platí pouze doplatek. Takhle byla známá v lázních loni a byla ráda, že je dostala, je důchodce, nemůže si dovolit platit plnou marži za pobyt a procedury.

@Anonymizovaný: nejde opravit v příspěvku takže dodávám opravu , aby se jim nenarodil třeba zrzek.

Kamarádka jela do lázní vysloveně s cílem otěhotnět. Měla to s mužem domluvené, po 4 letech manželského snažení se o dítě to vzdali, od lékaře se dozvěděl muž, že je prakticky sterilní, rozvádět se nechtěli, ve všem ostatním si rozuměli, adoptovat nic nechtěli, báli se toho a jeho jedinou podmínkou bylo, aby to byl někdo s normálním IQ, někdo, kdo mu bude co nejvíce fyzicky podobný. Aby se jim narodil třeba zrzek. Lázně se povedli, kamarádka otěhotněla na druhé podání s milencem, kterému vysloveně řekla, že si to do lázní přišla užít a že bere antikoncepci a ať se nežinýruje. Takže vše klaplo, dojela domů a s manželem mají teď zdravou holčičku. Manžel je blondýn a holčička taky, dokonce má šedozelené oči, které jsou trochu podobné pomněnkovým manžela. S " dárcem" se už pak nikdy nesešla, jak mu avizovala, přišla si do lázní užít. A pak že lázně jsou pouze rozbíječi vztahů. Ne vždy tomu tak je. Dali dvou lidem kteří se mají rádi a jsou spolu 12 let drobečka, kterého by sami nestvořili. A manželství ještě více utužil.

Každé lázně byly a zřejmě stále jsou,místem,kde se slejzají tzv. lázeňští manželé.Vždy jsem měla z toho legraci,jak se před láz.domy k sobě vinou párky,celé 3 týdny pobytu,aby se viděli někteří "věrní" zase po roce.No a někteří domácí muži z toho měli dobrý kšeft : nadržená lázeňačka,obvykle měla s sebou dost peněz, to byla věc! Některé restaurace s tancem byly vyhlášené jako "balírny",tam si chtivá pacoška došla si vybrat pána ,aby měla 3 týdny i někdy déle,o zábavu postaráno.V okolních lesích byly samé takové párky.Zde v článku se píše asi taky o takovém "gigolovi",co si vybírá natěšené paničky,rozhodně nemíní si je brát,jsou mu jen pro zábavu.

Ostatně - v příběhu z článku byl ten lázeňský švihák v obchodě s dámskou konfekcí. Co tam dělal, když byl rozvedený? Není to podezřelé? Že by ten pán měl osobní zálibu v dámském prádle a tajně občas nosil krajkové kalhotky a punčochy? Nebo si tam záměrně chodil vyhlížet možné cíle? Kdyby to byl prodavač, asi by to bylo zmíněno. Inu, zdá se, že už ani ve zkušební kabince si jedna nemůže být jistá před svody tohoto světa.

Divím se, že tu ještě nikdo nenapsal, že je dost divné, že paní jede do lázní kvůli gynekologické operaci, ale může vesele souložit s milencem. To ty lázně po tom zákroku asi nepotřebovala. Nebo asi brala wobenzym.

@Betyyna: Jasně. Však se dávno říká, že například Františkovy Lázně mají tolik úspěchů v léčbě neplodnosti především díky tomu, že se tam nachází také vojenská lázeňská léčebna. A ti kluci vojáci už se postarali, aby dámy z lázní neodjely ne(u)spokojené...

@Elynor: A já při třetím dítěti, kdy už byla miminka s matkami na pokojích, kojila krom Jitky tři další miminka, pro které maminky neměly dost mlíka. A že se tehdy prosazovalo kojit kdy dítě chce, stal se z našeho pokoje průchoďák ve dne v noci. Domů jsem jela za 5 dní a konečně se vyspala.

@Elynor: s čím tam asi ten švihák byl, že byl tak výkonný... s prostatou asi ne! Možná tyhle šviháky posílají schválně tam, co jsou ty ženské, co nemůžou otěhotnět!

Abych se vrátila k článku - když už teda je člověk v lázních, a má čas, což samo o sobě je mi divné, protože tam se obvykle kvůli nejrůznějším procedurám sotva najde čas na jídlo, natož na nějaké vycházky a zkoušení šatů, tak tam moc šviháků lázeňských k vidění není. Po pravdě jediný, kterého jsem v lázních viděla, byl socha. Navíc ošklivá socha. Kdyby slezl z podstavce, tak s ním tancovat rozhodně nejdu.

@helza: Mno, můj tchán zemřel loni. A předtím musel párkrát pobýt v nemocnici, většinou jen na několik dnů. Několikrát se nám podařilo mu zajistit ten samostatný pokoj, ale dalo to práci, protože těch pokojů bylo v celé nemocnici asi pět a zájemců daleko víc. V jednom případě, kdy se nám to nepovedlo, a tchán byl ještě schopen samostatné akce, tak podepsal revers a přijel domů taxíkem, protože tam s těma dědkama na pokoji on nebude. V druhém případě už takové akce schopen nebyl, zato denně volal všem lidem, které měl v mobilu a prosil, ať ho z toho špitálu někdo vysvobodíme. Po pěti dnech pro něj přijela švagrová, a nebylo šťastnějšího člověka na světě, když viděl, že bude moct domů. Takže mě nepřesvědčíš, že nemocnice je ideální místo na společenskou konverzaci a seznamování se. Jsem velmi vděčná všem božstvům, že jsem nikdy nemusela v nemocnici pobýt, vyjma porodnice, a i tam to bylo peklo. U prvního syna 6 matek na pokoji, naštěstí bez dětí, ty byly jinde, u druhého syna 8 matek plus mimino měla každá u sebe, všechno na jednom pokoji. To byla noční můra, kterou již nikdy nechci opakovat. Tenkrát jen na tři dny, ale nezapomenutelné, bohužel v tom negativním smyslu. Ale je tomu víc než 30 let, chci věřit, že dnes by už 8 matek na jeden pokoj nikdo nedal.

Nadpis - přišla o manžela a milence a čeká na zázrak. Bože!!! Tak ponejprv se usilovně snaží o dítě...dokonce kvůli tomu podstoupí operaci a pak jen tak mimochodem se dozvíme, že jim to s manželem už dávno neklapalo. Tak proboha proč to druhé dítě??!!! Pak sladká historka s panem Dokonalým Lázeňským Švihákem, který jí způsobí "nepočítaně orgasmů" a před tím samozřejmě "servíruje šampaňské a jahody". A je najednou odtažitý, když naznačí paní Bláznivá cosi o společném životě. Tahle paní je fakt utržená zjara...to snad ani není možné. No, i tak se nakonec rozvedla, Lázeňský Švihák vzal roha a paní čeká na zázrak. Jako jaký zázrak? Až zahřmí, nebe se rozestoupí, nebo na co jako? A co to desetileté dítě, co už s manželem měli? To je asi vzduch...Já bych s milou Alenou zaklepala jak s užíváním, aby se probrala proboha, ale obávám se, že tyhle typy jsou nenapravitelný.

@Elynor: Ve všech nemocnicích, v nichž jsem ležela nadstandart možný je, pacientku, kterou jsem zažila a která si ze samoty na nadstandartním pokoji rvala vlasy, jsem například poznala ve Šternberku, tedy v okresní nemocnici, a to už před 22. lety. Ale právě v nemocnici je to šílené, ležet na pokoji sama, zvlášť, jsi-li po operaci, nebo tě čekají nějaké bolestivé a nepříjemné zákroky a vyšetření. Můj otec si například vždycky platíval nadstandart. Pak ležel na infekčním, kde byli na pokoji čtyři a od té doby už nikdy nechtěl být na pokoji sám.Na JIPU obvykle leží všichni v jedné místnosti oddělení plentami, tedy ženy i muži dohromady. A je normální, že se spolu baví a pokud aspoň jeden z nich má sílu, či dlouhou ruku, stejně tu plentu odhrne. Mimochodem, to není jenom u nás, vidívám to v různých filmech z nemocničního prostředí a bývá to tam mnohem horší.

@helza: Tak v nemocnici je to jasné, to prostě jinak nejde, nemocnice není hotel, tam se musí počítat s tím, že člověk nemůže mít ten luxus samostatného pokoje. V některých nemocnicích to sice možné je, když se zaplatí nadstandard, ale je to pořád spíš výjimka. Přitom je to podle mě dost paradox, nemocný člověk by naopak o to víc potřeboval klid a soukromí než zdravý (není-li tedy v bezvědomí). Ale v tuzemsku jsou holt nemocnice už tak stavěné, že tam to soukromí ani nelze dost dobře zařídit pro všechny. V lázních si myslím, že je to něco jiného. Třeba by aspoň mohli dávat lidem vybrat, jestli chtějí mít spolubydlící nebo ne. Tedy já jsem si naivně myslela, že se to děje, dokud mi nebylo jinými lázeňskými hosty řečeno, že se jich nikdo neptal, že prostě byli někam přiděleni. Sama jakožto platící host funguju v jiném režimu, a navíc si cíleně vybírám ubytování jinde než přímo v lázeňských domech, všechny lázně jsou dnes plné penzionů, takže to není vůbec problém.

@Elynor: Souhlasím se vším, co píšeš. Až na ten pokoj v lázních. Každý je jiný, já byla v lázních, vlastně v rehabiliťáku jenom jednou a být sama na pokoji bych se zbláznila. Ze všech pobytů v nemocnicích a po rehabilitacích mám stálé kamarádky a občas si voláme. Ono prožít společný pobyt v nemocnici je tak trochu podobné tomu, prožít s někým vojnu. Poznala jsem taky pár spolupacientek, které měly zaplacené nadstandarty sdílené se svými rodinami a které, jen co rodina odešla do práce, už seděly na jiném, plném pokoji, aby si mohly své nepříjemné zážitky posdílet se spolutrpícími. Sedět u snídaně sama u stolu, to by mě už kleplo úplně. A myslím si, že nejsem divná ani já, ani ty. Jenom jsme každá jiná.Čímž chci pouze říct, že vás možná u stolu nesesadily proto, aby měly méně práce, ale proto, že si myslely, že byste nechtěly sedět samy.

a ten zázrak má být jako co? s hrůzou pomýšlím na to, že snad chlap...

K anketě - mám milence, a i dříve jsem je měla, ale nemám černé svědomí. Jsem nezadaná a mohu mít milenců zástupy. Dokud jsem byla vdána a žili jsme s chotěm ve společné domácnosti, neměla jsem milence. Teprve poté, co jsme spolu žít přestali a posléze se rozvedli (a to zpětně hodnotím jako největší hloupost svého života), tu a tam jsem si pořídila nějakého milence. Nyní mám dva stálé, oba již řadu let, a příležitostně nějakého na jednu noc. Je to zábavné, a nic víc neočekávám.

Sedím u kávy a "listuji" články před pracovním zápřahem . Propánajána, tento příběh je jako přes kopírák mnoha. Tatínek dokonce před cca 40 lety donutil maminku k dovolené, jak ho v lázních obtěžovaly ženy. Byl lékař, takže oslovování kolegy vzbudilo asi pozornost. Víckrát do lázní nejel, jak byl zhnusený z toho, čeho jsou ženské schopné, aby ulovily kořist, byť dočasnou.

Tu lázeňskou historku bych nechala úplně bokem, ač se pro nebohou paní zřejmě stala středobodem života...
Pořizovat si dítě, když manželství neklape, je risk. Někdy se může stát, že se vzájemný vztah rodičů zlepší, ale vůbec to tak vyjít nemusí.
Manželství se rozpadlo proto, že manžel byl nerudný, přestal paní přitahovat (ne že by byl alkoholik, násilník, chronický proutník....). Desetiletý syn, který potřebuje oba rodiče, nebyl důležitý. Strašné sobectví.

Mimo téma - opravdu mě překvapuje, že ještě stále, i v 21.století, nafasuje člověk v lázních nějakého spolubydlícího. Cizí osobu, se kterou má týdny sdílet jeden pokoj. To se dalo pochopit v dobách rekreace ROH, možná. Ale dneska? Jezdím do lázní často, ale platím si to sama, tudíž mám vždy pokoj jen sama pro sebe, pokud náhodou nejedu s kamarádkou. Ani si nechci představovat, že bych byla nucena bydlet s někým cizím. Při posledním pobytu v lázních mě nepříjemně překvapilo i to, že k "mému" stolu v jídelně posadili cizí paní - bez toho, že by se mně zeptali, a jídelna byla přitom poloprázdná, takže ona klidně mohla mít taky svůj stůl. Personál zřejmě uvažoval, že ona je sama, já jsem taky sama, tak co bysme nemohly sedět u jednoho stolu, a jim to ušetří práci. Ano, kdyby mi to předem řekli, a zdvořile mě požádali, jestli by mi to nevadilo, tak bych byla ochotná o tom uvažovat. Ale takhle půjdou body z hodnocení dolů.

Ach jo. S manželem jim to "neklapalo", tak si chtěli pořídit druhé dítě. Už to je přímo geniální myšlenka. Ještě že se jim to nepovedlo. A tu paní vůbec nezajímá, že se jejímu desetiletému synovi rozpadla rodina. Ona čeká na zázrak, asi až uloví dalšího lázeňského šviháka. Krása. Syn možná taky čeká na zázrak - až si rodiče laskavě všimnou, že existuje, a začnou se mu trochu věnovat.

Další madam z čeledi hloupých a naivních slepic. Ve jejím věku by měla vědět, že lázeňský flirt je lázeňský flirt a co se v lázních stane, to tam obvykle také zůstává. Kdyby jí bylo 25, tak neřeknu, byla by mladá a hloupá. Jí je ale skoro o 20 let víc. Co čekala, že se stane?