helza: ani mi nemluv :-) šéfuju svoji neziskovku. Jsem tam administrátor, supervizor, holka pro všechno, hromosvod za všechno, co se zvoralo, a ještě to dotuju ze svýho, čili dělám přesně to, co bych každému jinému rozmlouvala, důrazně nedoporučila, a kdyby si nedal říct, tak vytkla, že neposlechl a to má z toho. ]:-D Takový je život.
@Elynor: Přesně tak to je. :D
Jinak plně souhlasím s tím, že je vhodné se pokusit nějak na dálku překazit jednání lumpa, vyrušit ho a dát mu na vědomí, že se o něm ví, a že není nepozorován. Udělat hluk, křičet, něco po něm hodit, spustit nějaký alarm, pokud je v dosahu, pustit na něj psa, máme-li příhodného psa po ruce... ale hlavně volat tu policii, a sám se držet z dosahu útočníka, případně zdrhat do bezpečí. Nevsadila bych si na to, že je dotyčný lump zbabělec - třeba jo, ale tím horší to může být, když zpanikaří - a už vůbec bych se nespolehla na to, že dvě ženy jeden chlap neznásilní. To sice ne, ale i dvěma ženám může zlomit ruku, praštit do hlavy, zmlátit, zkopat, může mít nůž, může mít i střelnou zbraň...
helza: tak já bych si dovolila připomenout, že to je služba, kterou si platíme z daní - aby nás chránil "stát", v tomto případě policie, hasiči, záchranáři, obecně integrovaný záchranný systém, či jak se to úředně jmenuje. A následně soudy a věznice. Aby občané nebrali spravedlnost do vlastních rukou a nekonali na ulicích vendettu. To by byl akorát jeden veliký chaos. Navíc máme ještě i městskou policii, která primárně má bdít nad tím pořádkem a bezpečností v ulicích jim svěřeného města. Ono to vypadá hezky v románech, nějaký ten Zorro mstitel, který trestá padouchy a ochraňuje slabší spoluobčany. Ale i ten Zorro na to musel trénovat, aby byl v kondici a byl lepší, než všichni padouši, kterým hodlal čelit, a za druhé - z hlediska zákona i Zorro byl za hranou, a pohyboval se v šedé zóně. Podobně i jiní hrdinové tohoto ražení sami překračovali jisté meze ve jménu jakési své vyšší spravedlnosti - aby ten svět vypadal lépe. Ale to nelze brát jako normu pro všechny lidi, to jsou záměrně nadsazené příběhy. Člověk může dělat jen to, nač stačí. Holt je to méně ušlechtilé a romantické, no.
@Elynor: Dávám ti, Eli, za všechno +. Ale on nás život stejně někdy vypeče a děláme něco, co bychom každému rozmluvili a vytkli.Pamatuju si třeba, jak se dělaly standardy kvality v neziskovkách. Nás, dobrovolníků, se to těžce dotklo tak, že jsme najednou měli povinné supervize. Což nás štvalo samo o sobě - věnovali jsme našim ležákům a vozíčkářům hromadu času, často i nervy a srdce, vlastně i peněz a nevím co ještě a najednou jsme k tomu měli jakousi povinnost. To, že máme mluvit o svých klientech a problémech s nimi, nám připadalo šílené, neetické, hnusné. Časem jsme přišli na to, že ač donuceni vlastně je posuzovat, bylo to velice užitečné a ku prospěchu nám i jim. Stejně tak ale náš supervizor, zkušený psycholog, který několik let pracoval v USA, který do nás především hustil spousty zásad a rad, jak co dodržovat, abychom nevyhořeli, nezešíleli a nezkolabovali, časem pochopil, že teorie je sice krásná a moudrá, ale život je život, a že zkrátka bez takových blbounů, jakými jsme byli, by mohli všechny ty vozíčkáře tak akorát zase nacpat zpět do ústavů. Prostě tak nějak. ♥♥♥
Hlavně ta dotyčná žena měla jít na policii,Alena pak mohla jít svědčit,když by se (ovšem nevím dobře jak) by se dozvěděla,že se hledá útočník a jestli někdo nemá k tomu co říct.Jinak nemá smysl si něco vyčítat,mohla přijít teoreticky k újmě i pozorovatelka....Hodně mi vadí takové ty akce "Mee Too" , kdy po x- letech většinou hodně životem ošlehané ženštiny by rády vydrásaly z někoho ještě dodatečně nějaký obnos,případně se aspoň dostanou na veřejnost a cítí se jako VIP...No a taky se mi zdá divné,že chlapci znásilňovaní nějakými černop:delníky začnou o tom vykládat po 20 letech,místo aby to řešili hned!
helza: no, nedoporučuješ, ale napsala jsi, cituji - "Chlap by měl z toho stínu vyrazit, pokud není 150 cm ajťák. A asi vyrazí, jinak by se cítil fakt blbě." - Tak já říkám, že ne, že se vůbec nemusí cítit blbě, když nevyrazí. Žádné "by měl" tady neplatí. Může vyrazit, pokud se cítí zatraceně silný v kramflecích, ale není to povinnost, jít sám riskovat svoje zdraví ve střetu s násilníkem, jenom proto, aby se necítil blbě. A nikdo by to neměl nikomu druhému vyčítat - ty jsi víc než 150 cm a nejsi ajťák, tak jsi s tím lumpem měl vytřít chodník. To je velmi nešťastná formulace. Ostatně já třeba taky mám víc než 150 cm a nejsem ajťák, přesto si nemyslím, že bych se měla vrhat po každém zločinci a konat spravedlnost jako Batman. Který na to byl taky jinak vybaven, že.
@Elynor: Možná. Nicméně ta věta se tákala konkrétní situace z článku a člověk, který se dopouští násilí na ženě přeci jenom není žádný mafián a věřím, že i křik by ho odradil. A zahnal i ten 150cm ajťák. Navíc je rozdíl někomu něco vyčítat, nebo si sám sobě vyčítat a cítit se blbě. A chlap by se nejspíš blbě cítil. Jinak, ač je vše moudře a pravdivě řečeno, jde o dva pohledy na svět. Jak by ten svět totiž vypadal (a bohuže asi už i vypadá), kdyby v takové situaci nikdo nepomohl. To by v tomto případě všechna doporučení policie a odborníků, kteří radí přepadeným ženám křičet o pomoc, nebyla k ničemu - když by stejně nikdo nepomohl. A obecně - já vůbec nechci obhajovat sebe. Moc dobře vím, že musím chránit sebe, chci-li někomu pomáhat (= základní poučka dobrovolníka :-D) . Vím, že dnes jsou lidi mnohem nebezpečnější, tvrdší a vzteklejší, než před pár lety. Ale pokud budou všichni rozumní a nanejvýš takové situace natočí na mobil a zavolají z něj policii, pak si budou všichni dacani troufat víc a víc, i ve dne i na veřejnosti, chráněni pocitem, že stejně nikdo jejich obětem nepomůže a jejich řádění nezastaví. A jejich zvrácené ego s každou takovou akcí poroste s vědomím, že se JICH všichni bojí, že ONI jsou TI nedoktnutelní. Svým spůsobem je to jakýsi paradox doby. Lidi chtějí svobodu, kterou chápou jako že "já si můžu dělat co chci a nikomunení nic po tom co dělám", ale přitom očekávají, že proti všemu a před vším, co je ohrožuje, je musí zachránit stát. Ach jo, zase kecám, promiň :-)
To se musím ozvat, protože tohle je vyloženě hazard, co píše helza. Ani dvoumetrový chlap s ramenama přes celý záda a nabušenýma bicákama z posilovny by to neměl zkoušet, aby se vrhal na násilníka, zloděje či jiného lumpa. Za prvé - lump je vždycky ve výhodě. On se na to připravil, naplánoval si to, a je na to případně i vybaven, ozbrojen, a hlavně je mu to jedno, on nemá co ztratit - když někomu ublíží, tak s tím nemá problém. Zatímco běžný občan má jisté zábrany druhému člověku ubližovat, a už tím je znevýhodněn. Dál - fyzická kondice není všechno. Stroje a činky jsou jedna věc a bojovný protivník druhá. Je potřeba mít taky obratnost, mrštnost a povědomí o základní sebeobraně. To má málokdo. Za třetí - na kurzech sebeobrany se učí, že se má člověk vyhnout osobnímu kontaktu, co to jen jde, a pokud můžeme utíkat, tak to je nejlepší, co je vhodné udělat. Jít do toho "prsama" , to je risk a jde o zdraví, v horším případě i o život, viz případ Michala Velíška - hrdinně bránil obtěžovanou ženu a zemřel na průstřel břicha. Hodně nepříjemná smrt. Sice posmrtně obdržel medaili Za hrdinství, ale co už to bylo platné jemu a pozůstalým? Jak se říká, hrdinů jsou plné hřbitovy. Shrnuto - především si každý musí zvážit své schopnosti a možnosti, a riziko. Neumím plavat, tak nemůžu zachraňovat tonoucí. To platí i v tomto případě. Nejsem bojovník kung-fu, tak se nepůjdu prát s násilníkem, i kdyby mi chtěly pomáhat děti z celého parku. To už je vůbec risk, zatahovat do toho cizí děti... to mi připadá naprosto neuvěřitelné :hm
@Elynor: To já, Eli, všechno dobře vím. Jenomže říkat si to a vědět to, je jedna věc a dostat se do situace, kdy jsi u toho, je druhá věc. Prostě nikdy nevíš, jak zareaguješ, ať jsi teoreticky sebelépe připravená.Možné je i to, že ten nabušený chlap s výcvikem vytuhne a nic neudělá. Já zase vytuhnu, když kouknu z výšky a marně s tím bojuju.Já jsem se do podobných situací dostávala už i v dětství a vždycky jsem, i když už tehdy jsem věděla, že je to moje hloupost, reagovala stejně. Kupodivu, ač dobrý plavec, u toho tonoucího bych dokázala zapojit rozum a taky bych dokázala z velkou rozvahou a opatrností pomoci člověku, který by se propadl na ledě. Taky to nikomu nedoporučuju, jenom jsem si tak trochu sentimentálně zavzpomínala za což se omlouvám, nemá to tady co dělat. Ono toho bylo v mém životě mnohem víc, i s tou zbraní jsem se jednou setkala při přepadení trafiky. Jako osmiletá holka jsem chytila přes zábradlí anglického dvorku za vlasy dospělého cikána, který řezal malého kluka a držela jsem tu jeho kštici, dokud kluka nepustil a kluk nezmizel. Pak jsem utekla já, což jsem uměla opravdu skvěle. Babičce jsem to říct nemohla, takže jsem musela chodit ven jako by nic a cikánky mě tři dny schovávaly, než chlap vychladl. Ale ty děti v parku, ty jsem do ničeho netahala, ty se přidaly samy.Já se tím vlastně i tak trochu omlouvám, protože to mám asi pořád v sobě, nejspíš i tady, protože když někdo někoho kritizuje, vyletím a musím ho bránit. I když si milionkrát říkám, ať nic nepíšu, že vám to vlastně všem kazím a pak mě to hodně mrzí. I když mám vás všechny tady ráda a raději bych jásala nad vším co napíšete. :-(
Možná měla paní křičet haló je tam někdo a tak podobně, aby jeho zahnala a přitom nebyla sama vidět. Možná měla paní předstírat, že s sebou má psa, nebo že ho venčí a že ji utekl tímto směrem. Bylo důležité ho zahnat, dát najevo, že se někdo všiml, že se něco děje. Nikoli hrdinně vystoupit ze stínu a snažit se holýma rukama přeprat útočníka a předat ho svázaného policii. Dneska je lépe si obstarat záležitosti venku za světla. Pokud má někdo koníčka, chodit v pátek za tmy vynášet smetí a ještě si cvičně přitom obcházet bloky, nemůže se divit, že se přimotá k něčemu podobnému. Taky si docela dobře mohl útočník počkat na ni.
@SandraN: Já bydlela leta u parku a v noci chodila na procházky se psem a nejednou jsem "byla svědkem". A ač jsem si pak v duchu nadávala, vždycky jsem vyrazila. A vždycky to pomohlo. Pravda, jednou jsem šla s dcerou a její kamarádkou přes park na půlnoční a tam cikán třískal ženě hlavou o strom a já na něj vletěla. Žena mě zapřísahala, ať to nedělám, že on mě zabije, ale já ho tak dlouho mlátila klackem, až ji pustil. No a pak šel s nožem po mě. Když jsem couvala, tak se zastavil, když jsem se otočila zády k němu, rozběhl se za mnou. Nakonec jsem mu řekla že je Štědrý den, já jdu s dětmi do kostela a on místo toho mlátí ženu - to ho zastavilo, šel pro ženu pomohl jí vstát a odešli.Jednou jsem narazila na dva chlapy, jak přepadli třetího, kopali do něj a tak. Taky jsem na ně vletěla - a utekli. Chtěli mu sebrat notebook, to tehdy byla vzácnost. Pán měl i mobil, což taky byla vzácnost, takže zavolal policii a snad ty dva i chytili.A jednou jsem honila chlapa, co přepadl paní a ukrad jí kablku s peněženkou. Přidali se ke mně všechny děti z parku, byl obrovský, měl dlouhé nohy a nemohli jsme ho chytit. Nakonec mu takový prcek malý podrazil nohy. Seděla jsem pak s ním na schodech, děti šli do budky zavolat policii a já do něj hučela. Než přijela policie, tak mi řekl, kam tu kabelku hodil. A pak nám řekli, že utekl ze z psychiatrické léčebny a že je nebezpečný. Naposled jsem, to už na vozíku, vletěla na šéfa tvrdého jádra fotbalových fanoušků, když pochodovali s řevem parkem a házeli dělobuchy pod kočárky a po psech. Tak tomu asi bylo blbý zmlátit starou prťavou babku na vozejku - omluvil se, sbalil celou bandu a šli vyřvávat jinam. Ale musím říct, že když jsem pak náhodně potkala tyhle fandy, jak šli obklopeni kordónem policajtů s řevem, vyzbrojeni řetězi a vším možným, na stadion, bylo mi moc smutno.
@SandraN: Záleží na tom, kdo obejdu pozoruje. Chlap by měl z toho stínu vyrazit, pokud není 150 cm ajťák. A asi vyrazí, jinak by se cítil fakt blbě. Musí to zkrádka zvážit, ale taky si uvědomit, že takový násliník rozhodně není žádný hrdina. Že to není zloděj, který může být vyzbrojený kdoví čím.A i ta ženská by některá vyrazila - v takovém okamžiku totiž člověk fakt neuvažuje. A protože dotyčný obejda nemůže vědět, proti komu stojí, pokud vyrazí odvážně a rázantně, tak obejda nejpíš uteče. Koneckonců dvě ženy najednou neznásilní. Nicméně, pokud se na to necítí, měla by alespoň udělat pořádný kravál a jasně a srozumitelně dát najevo že vidí kdo tam je a co tam dělá. Měla by řvát: "tam je ten úchyl, tam, tam, jděte na něěěěěj", volám policii" a podobně.
Když neudělala nic aby jí pomohla před zneuctěním tak teď už nic. Teď je to na té ženě jestli to nahlásí. Jsem chlap, takže bych obejdu sundal dobře mířenou ranou. Ale jako žena bych asi taky nějak zareagoval.
Určitě bych na místě Aleny začala alespoň křičet, ne se schovávat.
K anketě - nevím. Fakt nevím. Záleželo by na konkrétních okolnostech. A moc by se mi do toho nechtělo, protože ono to není nic příjemného, stojí to člověka dost času a nervů, a ještě nakonec to celé nemusí mít výsledek. Neznamená to, že ten pachatel bude odsouzen, eventuálně mu dají jen podmínku, a u soudu přitom vidí, kdo svědčí proti němu. Pokud vůbec k nějakému soudu dojde. Ale i když nedojde, tak se násilník velmi snadno dozví, kdo to nahlásil a podal svědectví. Plus k tomu možnost, že ta žena odmítne násilníka obvinit, protože je to její manžel/přítel/příbuzný/známý, a ještě mi vynadá, co jsem se do toho montovala. Takže jak říkám - dle konkrétních okolností na místě činu. Teď mám tedy na mysli ohlášení věci s tím, že tam zůstanu, počkám na policii, nechám se "ztotožnit" a budu vypovídat do protokolu, a následně budu chodit k dalším výslechům a k soudu. Pak je ještě možnost jenom zavolat na 158/156/112, sdělit jim místo činu, a nečekat tam, jít pryč, nevypovídat a nesvědčit. Jenže to je takové polovičaté "řešení" - sice to člověk oznámí, ale uteče a nepomůže, takže tím opět významně snižuje pravděpodobnost dopadení a potrestání lumpa. Podle mě tohle nemá žádné ideální řešení.
Kdyby to byl skutečný příběh, tak teď už je pozdě, uplynulo minimálně půl roku, ale spíš víc, možná i celý rok. Teď začít něco řešit nemá valný smysl, protože po takové době jsou všechny důkazy fuč a svědci všechno zapomněli, pokud ještě nějací další byli. Navíc dost pochybuju, že by Alena toho muže poznala, když ho viděla jen pár minut při chabém osvětlení a škvírou mezi popelnicema. Konat měla hned. Třeba převrhnout tu popelnici, nebo nějak jinak udělat kravál, to mnohdy stačí, když se nečekaně zjistí, že je přítomen ještě někdo jiný, zhusta lidi nechají nepravostí (aspoň pro tu chvíli, což může být rozhodující). Nebo se vším praštit, běžet domů a tam volat policii. Ale to je teď už jedno. Jinak teda Alenu lituju, kde to bydlí - nějaká ta vyloučená lokalita, že jsou tam opuštěné polorozpadlé domy? Znám pár takových míst, ale tam bych nebydlela, ani kdyby mi za to platili. Pak je mi ještě divné, jak ten muž odešel slepou ulicí - na druhou stranu, než byla Alena. Ze slepé ulice se obvykle dá odejít jen jedním směrem, nebývá moc na výběr.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.