Alena na vlastní kůži poznala, že nevěra může mít drastické následky. Někomu zvedne sebevědomí, ale jinému může zničit život. Ne všichni ustojíme vlastní úlet...
V nové práci jsem si s kolegy hned sedla. Netrvalo dlouho a byla z nás povedená parta. Chodili jsme po práci do restaurace a jednou za čas pořádali domácí sešlosti. Když manžel odjel na služební cestu, navrhla jsem, aby se večírek konal tentokrát u mě.
Zábava se příjemně rozjížděla a já si začala čím dál tím intenzivněji povídat se svým nadřízeným Lukášem. Přeskočila mezi námi silná jiskra. Oba jsme sice byli v poměrně spokojeném manželství, ale holt jsme si nemohli pomoct.
Laura Poláková
28. května 2019
Po téhle oslavě už nic nebylo jako dřív. Lukáš mě doprovázel z práce na autobus a nakonec jsme se začali scházet i mimo pracovní dobu. Dalo by se říct, že jsme spolu začali chodit. Mě ale pořád trápilo svědomí. Doma jsem měla manžela a pětiletou dcerku.
Myslím, že kdyby mi dal tenkrát můj muž najevo, že mu na mně záleží stejně jako dřív, mohlo všechno dopadnout úplně jinak. Ale možná měl v té době milenku – asi půl roku chodil pozdě domů a celkově jsme si byli dost vzdálení.
Laura Poláková
23. května 2019
Zatímco někteří nemají s nevěrou problém, já dvojí život vůbec nezvládala. Lhaní a vymýšlení výmluv mě tížilo čím dál víc. Moje nejistota se začala projevovat nespavostí, která měla negativní vliv na můj psychický stav. Byla jsem nesoustředěná a roztěkaná. Jednoho večera jsem nebyla schopná uvařit ani večeři, prostě jsem se sesypala… Manžel mě proto odvezl k lékaři a ten mi diagnostikoval začínající schizofrenii.
Podle lékařů byla jedinou cestou hospitalizace v psychiatrické léčebně. A já budu na tohle období už vždycky vzpomínat s hrůzou. Ven jsem koukala přes mříže v oknech a snila o své rodině.
Laura Poláková
21. května 2019
Ale nejhorší na tom všem bylo, že jsem nemohla být doma s manželem a dcerkou. Nasazené léky mě naštěstí zklidnily a návštěvy manžela mi dokázaly, jak moc o mě stojí. A tak jsem se po krůčcích začala pomalu uzdravovat. Navštívit mě přišel i Lukáš, ale já věděla, že už k němu necítím to, co dřív.
Po nějaké době mě lékaři pustili do domácí léčby. Čekal mě ale další boj. Dokázat sousedům, spolupracovníkům a hlavně sama sobě, že nejsem blázen, mi dalo pořádně zabrat.
Laura Poláková
16. května 2019
Pomalu jsem se učila zase žít normální život. Vrátila jsem se do práce a snažila se zvládat chod domácnosti. Za svou nevěru jsem draze zaplatila a už jsem ji taky nikdy nezopakovala.
I když se můj příběh odehrál před desítkou let, jsem i dnes v péči psychiatra a beru léky, aby se můj stav nevrátil. Moje rada proto zní: Vždy si své činy důkladně promyslete, abyste pak nelitovala jejich následků…
Laura Poláková
14. května 2019