ALENA (53): Tchán nezvládá manželčinu smrt, nedá se s ním vyjít

35 komentářů

Elynor
15. září 2016 • 12:03

Tak "dříve" se hlavně skoro nikdo nedožíval 80 let, to byly výjimky. Většina lidí spořádaně umřela na různé nemoci daleko dříve, než se stihla dožít vysokého stáří, takže se tyhle problémy prakticky běžně nevyskytovaly. Osobně si myslím, že nutit pána jet do lázní by fakt ničemu nepomohlo, leda by sám chtěl a považoval to za výborný nápad. Což dle článku asi těžko. Zvíře mi taky nepřipadá jako dobrý nápad, to si příbuzní akorát přidají práci, budou opečovávat pána i zvíře. Vdavekchtivá babka? Kde takové jsou? Co já tak kde slyším, tak spíš dámy hlásají, že už žádného chlapa nechtějí a nepotřebujou, že jsou navýsost spokojené s životem bez chlapa, poněvadž nemusí o něj pečovat, prát a vařit, a můžou se věnovat svým zálibám a koníčkům. Jo, takhle jít s pánem do divadla, kde má kulturní babička abonmá, a producírovat se s pánem ve foyer, aby ostatní babky čuměly, to jo, ale nastěhovat si ho a starat se? Velmi pochybuji. Asi bych stanovila pravidla - budu se starat, udělám, co musím, ale ani o fous víc, a bude-li to kritizováno a dělat se scény, tak nazdar, nastupuje pečovatelská služba.

Dasa63
13. září 2016 • 20:01

lebahu: pár skvělých nápadů, co s dědkem :-D nejvíc mě pobavila vdova :-D :-D

lebahu
9. září 2016 • 20:01

helza: No jo, ale dřív se dědek odložil, valnou část pobytu hradil stát a příbuzní si tam 1x za měsíc jezdili pro důchod. Dnes příbuzní každý měsíc vyvalí nemalou částku, aby jim dědka nevrátili domů, protože důchod na pobyt nestačí.

helza
9. září 2016 • 19:50

Rambíša: "Dříve se dali takoví dědci do domova důchodců" - i dnes existují "domovy pro seniory" a podobně.A mnoho seniorů, kteří se doma cítili uprostře rodiny sami a neužiteční, je v nich velice spokojených. Ono to tam totiž funguje o hodně jinak, než dřív.

Rambíša
9. září 2016 • 9:26

Dříve se dali takoví dědci do domova důchodců a bylo.Já osobně bych ho seřvala ,možná šokem by si aspoň něco uvědomil,co dělal a dělá špatně.Jinak bych se nenechala nastrkat do pozice jeho nebožky,co si nechávala vše líbit,ani zanic!!! To bych raději dědka nechala v té špíně kysat,možná by ho jednoho dne samotného napadlo s tím něco dělat.

Pája1
9. září 2016 • 7:35

Není naše povinnost snášet urážky a nadávky od kohokoliv, ani od rodiny. Když začne nadávat, tak se okamžitě sebrat a jít pryč. Před časem už mi taky došla trpělivost s celkem podobným případem s matkou, řešila jsem to s psycholožkou a ta mi to sama poradila. Dost to pomohlo. Pohrozit, že při tomto chování tam nebude. Případně když by to opravdu nešlo, tak zajistit tu službu pečovatelskou domů. Hlavně se nekoukat, co tomu řekne okolí, vždyť o něj postaráno bude, když by měl zajištěnou službu.

farah.farah
8. září 2016 • 14:03

Zebruška: přesně tak! Tady to omlouvání stářím a demencí...... jako ano v určitém stupni si už fakt nemohou uvědomovat co dělají ale to podle toho co je v článku není tento případ, osobně považuju za naivní a takové sebemrskačské přisupovat ke starým jedovatým nerudům stylem chudinka malý on za to nemůže tak já to nějak přetrpím.....ve většině případů jsou ti lidi schopní si uvědomovat velmi dobře co dělají a jak hnusné jejich chování je, jen je jim to prostě jedno protože jim to dělá dobře ulevují si tak a mají dík tomu pocit nadvlády, konečně zase něco v životě ovládají když tu zubatou co se k nim blíží ovlivnit nedokáží. Tak že s tím sklopit uši a "vydržet to" bych nepospíchala. Navíc tenhle člověk z článku to dělal vždycky jak se tam píše že si na své ženě vyléval vztek, tak že to že je nyní zase tkaový vůbec nemusí souviset se stářím a počínající dememcí, on může být zdravý jen prostě pokračuje v tom co dělal celý život a jelikož už nemá tlumič v podobě manželky, která to celoživotně usměrnovala tak se to akorát víc projevuje. Agresivní demence samozřejmě existuje ale to je přeci jen trošku jiná dispiplína než to co dělá ten pán...

helza
8. září 2016 • 10:26

Už druhý den čtu tuto diskusi a do psaní se nemůžu dokopat, je toho totiž nějak moc, co se mi v souvislosti s článkem honí hlavou. Především otázka potřebnosti pečovatelky vzhledem k její profesionalitě. Já kdysi pracovala jako dobrovolnice, přesto i pro nás byly zavedeny určité standardy. Ty pro profesionální (tedy placené) ošetřovatelky platí určitě taky. A s nimi nastoupila povinná supervize s psychologem supervoizorem minimálně 1x měsíčně. Jak jsem zprvu na tuhletu povinnost nadávala, tak jsem časem pochopila, jak je důležitá a jak moc přinese. Ono je totiž, pečujeme-li o takového starého člověka, který není právě miláček, byť máme na hlavě svatozář, skutečně nutné se o něm občas pobavit a s jinými pečovatelkami a s dobrým psychologem vše probrat. Nikdy není vše stejné a žádná přečtená a nastudovaná, sebelepší rada v konkrétním případě a v reálné situaci vesměs neplatí. Pán má možná nárok na příspěvek na péči a pečovatelka rodině hodně pomůže už tím, že se s ní mohou o tchánovi pobavit. I když je to zpočátku nepříjemné, nejsou to drby, je to nutnost......................................................................................................................................Je vpodstatě jedno, zda nastupuje demence, alzheimer, jiný němec, či je na vině nádor, s věkem mozkek svou bystrost ztrácí pracuje pomaleji, mnohdy i jinak, dost často odumírají buňky v určité části mozku a člověk je potom vulgární, sprostý a útočný, aniž za to může. S tím musíme počítat. Plést do toho, jaký byl tchán po celý život je v tuto chvíli irelevantní, spíše emocemi zatěžující. Teď máme před sebou starého člověka, který nás potřebuje, ne toho, který nás třeba i trápil před lety. Takovou dobrou pomůckou v nejhorších okamžicích je říct si "chtěla bych být raději v jeho kůži?" .....................................................................................................................................Se ztrátou ženy se už jenom tak nevyrovná a nikdo mu s tím ničím nepomůže. Má-li však nějaký důvod jet do lázní, pak tam je veliká možnost najít přítelkyni a i když je nečekané, stává se to často. ..Ať už je však člověk jakkoliv nemocný, nebo zoufalý, v okamžiku, kdy je na nás příliš hrubý, musíme se mu postavit, jak píše Zebruška. Odejít, prásknou dveřmi, hledej si sám někoho a podobně. Nahlas a rázně. I to je nutné. Ale potom odpustit. Starý člověk se mnohdy chová jinak, než by sám chtěl, už tím že myslí pomaleji, než je nutné jednat, či mluvit. Pro nás dobrovolníky se samaritánskou duší byla nejlepší pomůckou často připomínaná pravda. Chci-li tady pro někoho být a být mu platná, musím chránit sama sebe. Ne pro sebe, ale pro ty druhé. A tím pádem umět reálně rozpoznat, na co stačím sama bez naprostého vyhoření, či onemocnění, kdy říci ne a kdy si zajistit pomoc. Pokud to opravdu je zcela nad
mé síly, jsou zde i domovy pro seniory. To není vždycky bezohlednost, ani zbabělost. To je někdy reálné zhodnocení vlastních možností a sil. Pořád je lepší tchánovi zajistit kvalitní bydlení v pěkném domově s kompletní péčí a navštěvovat ho tam, než se nakonec zhroutit a nechat ho úplně na holičkách.

Zebruška
8. září 2016 • 9:16

Situace z článku je opravdu hrozná pro všechny - je mi líto jak pána (evidentně se nedokáže srovnat s tím, že ovdověl), tak i jeho snachy, která má snášet jeho zlostné výlevy. Chápu ji, že mu chce i tak pomáhat, taky bych neměla povahu na to nechat ho "shnít" ve špíně, ale na druhou stranu opravdu není povinna snášet takové zlostné výpady a myslím si, že to by si měli vyjasnit především. Pokud pán nemá náběh na alzheimera (nebo něco podobného a to taky není vyloučené), tak pochopí, když mu řekne jasně, že takto ne. jak píšete, že se starým bručounem se nedomluví a nemá to smysl, tak úpně nesouhlasím. Viděla jsem to totiž na mém dědovi, který se dožil 94 let. Bohužel měl taky v povaze celý život docela buzerovat svoji rodinu (žil v domě se svou druhou ženou a s tetou, jeho dcerou, a jejím manželem a komandoval neustále všechny). Problém nastal, přesně jako v tomto případě, když ovdověl a plně starat se o něj začala teta. Nic mu nebylo po chuti, věčně jí nadával, všechno bylo špatně, když mu donesla oběd později, tak ječel, že ho radši nechá umřít hlady, když mu řekla, ať si umyje aspoň nádobí od snídaně (on byl plně soběstačný, žádný nemocný nemohoucí stařeček), tak ječel, že ho šikanuje a že ji zažaluje a ohlásí na sociálce pro týrání seniora - no prostě děs. Až jednou už teta měla nervy totálně nadranc a po jeho obvyklém výlevu na něj sama vyjela, řvala prý na něj, že od teď na něj "prdí", že na sebe řvát nenechá, ať si jde do domova důchodců, když se mu doma nelíbí a ať si ji klidně zažaluje, že půjde radši do vězení, kde bude mít svatý klid, než by kolem něj skákala. A že už se o něj starat nebude, dokud se jí neomluví a nezačne se k ní chovat slušně. Zkrátka scéna jako hrom. odešla s prásknutím dveřím a týden se u něj neukázala, dala si záležet, aby ji ani nepotkal, když šla domů, jídlo mu nedonesla, nezajímala se, co dělá, prostě ticho po pěšině. Za týden na ni děda čekal před domem, když se vracela domů a: "Jaruško, já jsem to tak nemyslel, já vím, že na tebe křičím a ty si to nezasloužíš, zkusme to spolu znovu." No, úplně napořád to idylka nebyla, on vždycky chvíli byl fajn a pak začal znovu vyvádět, ale stačilo, aby pak teta řekla, jestli teda má k němu někoho radši najmout, když to zas nejde, a byl zas na čas klid. Takže já bych na místě paní zkusila to stejné, jen na něj nemusí ječet, když se ještě s nervama drží :-) Třeba by tchán sám uznal, že to takhle nejde a že za ním nakonec nebude chodit nikdo, když je bude takhle štvát.

Mata69
7. září 2016 • 20:32

No a nebo mu začíná demence a nezvládnou nic...Takhle jsme se snažili motivovat tchána, několik let...plnily se mu přání, jen aby nebyl tak apatický a tak bez zájmu. Tchyně kolem něj odjakživa skákala, všechno pod nos, ustupovat, jen aby se neurazil, protože pak s ní týden nemluvil. No a on je stále hledal nějaké zdravotní potíže, které všemožní lékaři vylučovali, přesto byl "vážně nemocný" .Postupně opouštěl svoje záliby, třeba vyřezávání - za které byl tak chválen, měl výstavy, byl tím populární -...jen seděl u TV a remcal...na všechno, na politiku, na drahotu...dršťkovou v bufetu si radši nedal, protože "ji ti zloději zdražili na 28,-Kč" a "dříve stála 5,-Kčs". A tak to šlo, postupně, až dnes, kdy je mu 70 let (teprve!) má alzh. chorobu, jen spí, jí a vyměšuje...Všechno to před tím byly plíživé příznaky této choroby. Chci tím říci, že kolem dědka mohou skákat jak chtějí, vymýšlet mu aktivity jaké chtějí - všechno je marný, marný, marný - když prostě nechce a když alzheimer klepe na dveře.

lebahu
7. září 2016 • 18:09

farah.farah: Právo na to chovat se hnusně mu věk nedává, ale je potřeba si uvědomit, že s pokračujícím věkem se inteligence a emoce (ty hlavně) vrací jakoby do dětství. Takže tu máme 80letého člověka s emoční zralostí tříletého (když nedostane čokoládu, tak sebou v supermarketu mrskne na zem a v epileptickém oblouku fialový vzteky ječí). Děcko z toho vyroste, tenhle už ne. Ale svým způsobem za své chování nemůže, už ho nedokáže vůlí ovládat, ztrácí soudnost o tom co si ještě může dovolit a co už je za hranou. Do jisté míry se dá srovnat tím, že si nenechám "srát na hlavu", ale lepší je to zkusit ho "obelstít" po dobrým. Hezky nám to vysvětlovala psycholožka na semináři. (Ona to tedy vztahovala nejen na seniory obou pohlaví, ale i na "manipulaci" s muži obecně). Říkala, co uděláte, když máte delfína v akváriu a budete chtít, aby udělal salto? Budete na něho řvát, nadávat mu, vydírat ho citově...? Ne. Počkáte si, až salto udělá jenom tak mimochodem sám a pak ho pochválíte a dáte mu rybu. A on bude metat salta sám, dobrovolně a rád. A totéž platí i u lidí. (Průměrnej chlap není inteligentnější než delfín, říkala... to jsme se válely smíchy). Takže počkejte, až udělá něco zvlášť chvályhodného (nebo takovou situaci vytvořte aby vykonal) a pak "mu dejte rybu". A on to bude dělat opakovaně, protože každý je rád chválen.
Takže počkat, až si tchán ten hrnek sám umyje a pochválit, když bude vědět slovo do křížovky (otevře mi zavařovačku, promaže stroj, počká si na pošťačku a převezme balík, dojde do obchodu, protože odpoledne už ten dobrej chleba nemají....) CHVÁLIT! Nepřevychová se, ale bude se s ním (aspoň občas) dát žít.

mambule
7. září 2016 • 18:07

lebahu: co se tyce samoty, pán žije sám a pouhé návštěvy mu zemrelou manzelku nenahradí. Tohle má každý jinak: někdo chce zůstat sam, nekdo ne. U toho dedy nevíme.

mambule
7. září 2016 • 17:52

lebahu: no každopádně se shodneme aspoň na tom, že nejakou změnu v životě stareho pána by to chtělo. Jinak není šance na upravu chování do snesitelnych mezí.

lebahu
7. září 2016 • 17:43

mambule: Sestěhovat si ho domů je až krajní řešení, až sám nedoleze ani na záchod. Ono přes veškerou jeho protivnost, je to stále dospělý, svéprávný a (až na přístup k "ženským" pracem) zcela soběstačný muž. Jenom má pocit, že už "není k ničemu" a tohle si vybíjí na okolí. Takže zbavit ho soukromí, pocitu, že o sobě rozhoduje sám, nastěhobvat si ho sice do samostatného pokoje, ale do svého domu či bytu, kde on bude mít pocit, že je "na návštěvě a na obtíž" není dobrej nápad. On není osamělej, chodí za ním denně, sám (dokud jsou v práci) by byl i v cizím bytě, kde by měl strach na něco sáhnout, protože to není jeho.
Jet do lázní s ním taky není úplně OK, potřebují si od sebe odpočinout všichni a získat odstup a nadhled. V lázních sám nebude, minimálně s personálem a terapeuty bude muset několikrát denně mluvit, někam se přesouvat na procedury, chodit na jídlo do jídelny (a bavit se se spolustolovníky - aspoň pozdravit). Tím, že by měl snachu či syna furt za zadkem by si to neužil (a nemohl by si tajně pašovat případnou vdovu na pokoj a nebo se plížit za ní... a nebo za dědkama po večerce do hospody na mariáš). To je jako by dítě jelo na tábor s maminkou a ostatní tam byli sami.
Těžko říct, jestli by se ho povedlo někam vytáhnout a zapojit třeba v klubu důchodců, tam většinou je taková nabídka kroužků a aktivit, že by školní haranti mohli závidět. Ale musí tam ten člověk chtít jít, dá se trochu popostrčit do začátku (najít mu to na internetu, jít to omrknout spolu), ale denně ho nutit chodit "do pionýra" nejde.

lebahu
7. září 2016 • 17:34

farah.farah: Ono nejde o to, že by to "pomohlo" nafurt, ale aspoň chvíli (dokud z něho pocit důležitosti a nepostradatelnosti nevyprchá) bude snesitelnější. Pocit je potřeba přikrmovat chválou, tj. 3x denně se zmínit, že "jak šije ten stroj teď, tak ještě bezvadně nikdy nešil". Ono není na světě otravnějšího tvora než chlap v důchodu, kterej nemá žádný koníčky a kamarády.

mambule
7. září 2016 • 15:09

lebahu: víte, že ty lázně mě napadly taky ( poněvadž naše babi jezdí pravidelně)? Ale ne kvuli vdovam, prostě jen že by viděl svoje podstatně spokojenější, i když třeba také osamělé vrstevníky, měl by nejakou změnu... dále pak by zjistil, zda je mu příjemnější péče od cizich profiku nebo od snachy, a z toho by se pak dalo dál vychazet ve věci té pecovatelky. Co se týče pejska, rozhodně bych nedoporucovala štěně, protože vychovat štěně je intenzívní prace na několik měsíců a to by v 80 nezmakl. Starší pes z útulku může mít všelijaké povahové vady a dva dedci by si mohli sednout anebo se naopak vůbec nesnaset. Lepší by byla kočka, když už by chtěl mít zvireciho kamaráda. Paní píše v závěru clanku, že má hrůzu z případného pristehovani tchána k nim domů, proto se toto řešení, které by zrusilo jeho samotu, ani neodvazuju navrhnout. Přestože za zivota manzelky byl sice protivný, ale pokud ho charakterizovala jako brucouna, patrně nebyl takový hulvát jako teď, ta změna k horšímu jasně souvisí s vdovstvim, to paní ostatně i sama píše. Mohlo by to sice pomoci, ale je zde riziko, že by se nakonec všichni modlili, aby tchán už natáhl brka, a to by nebylo dobré. Což takhle risknout, že jim zkazí dovolenou a jet třeba do těch lázní všichni, to by nešlo?

farah.farah
7. září 2016 • 15:04

lebahu: Já se obávám že u tohoto pána nebude fungovat nic- byl zlej vždycky, přesto že měl svatou manželku co to vše snášela jako světice.dost pochybuju že by na někoho kdo má celoživotní sport v tom někomu nadávat a vylejvat si na něm vztek jen tak rázem změnil přistup jen proto že by si připadal potřebnej. Ale jako ano zkusit to můžou, Ale to by spíš fungovalo u člověka co býval v pohodě a změnil se až po té ztrátě manželky, tam je celkem naděje že když mu pomohou najít smysl života vrátí se zase ten mylí člověk kterým býval.......ale tenhle nebyl milý nikdy asi ani neví co to znamená......tak že se nemá k čemu vracet.

farah.farah
7. září 2016 • 15:01

Dasa52: Tak že když je někdo tyran a je mu 40 let tak každý bude radit odejděte od něj nenechte se deptat , ale když tento celoživotní pridič a tyran přehouplne přes 75 tak budeme všem radit aby se vzdali svého života a obětovali se zlému nerudnému dědkovi?
Věk není žádná zásluha, starej bude každej, kdo neumřel mladej. A jen to že je někdo starej mu nedává najednou právo chovat se hnusně???

lebahu
7. září 2016 • 14:45

Co většinou funguje, tak je zaměstnat ho, požádat o pomoc, o radu, tchán byl třeba ktrjčí, takže seřídit šicí stroj (i když to ani nebylo potřeba) apod. A chválit. Prostě mu dat pocit, že je užitečnej ( i za cenu toho, že jako naš děda zašije bílý gatě modrou nití) Je jedno co vymysslíte, otevřít minerálku, páč na to nemate sílu, slovo do křížovky... Prostě co se namane, nevíme čím se živil, ale idealně něco z jeho oboru. Zvíře porizovat někomu kdo ho vysloveně nechce je blbost, ale u spousty "mych" babiček donre funguje, že třeba v poledne chodí vyvenčit ppsa zaměstnaným sousedùm nebo jim ho rovnou ráno dsjí "do školky" a večer vyzvednou. Spokojenost a užitek pro všechny. A pak je ještě zakeřný řešení... hodit ho na krk nějake vdově s pečovatelskými sklony, volných mužů 70+ je jako šafránu a vdov milion. Stačí ho vyslat do lázní a ony se o něho ty vdavekchtivý poperou.

lebahu
7. září 2016 • 13:23

Chtít vychovávat 80 letýho dědka (jestli se nebudete chovat slušně, tak...) je nesmysl, on nikdy napřipustí, že on není v právu, na to už u starých lidí většinou mozek nemá kapacitu, to je fakt ztráta energie. Tady se dá jedině zajistit aby byl v ppřádku a sama se z toho nezbláznit.

Dasa63
7. září 2016 • 12:08

fakt super, že dokážete soucítit i s děvkou, ale ne se starým nešťastným chlapem, kterému v životě nic nezbylo. to, že má blbou povahu a prudí všechny okolo na tom nic nemění. mně je ho líto (a samozřejmě i těch jeho příbuzných, protože normální člověk se na staré rodiče prostě nedokáže vykašlat a nenechá je chcípnout ve špíně, jako prašivého psa).

mambule
7. září 2016 • 10:45

Mata69: je pravda, že zkušenost mám pouze s tchyní, ostatní prarodiče mych dětí zemřeli dost mladí. Také má své vrtochy, kterým se snažíme pokud možno vyhovět, díkybohu zatím nám za to nenadava :-) Větší díl starostí leží na manželovi a tak by tomu mělo být i v uvedeném případě, aby se o otce staral hlavně jeho syn. Pecovatelku je možné zkusit, třeba by se osvědčila, nemusí to být definitivní řešení. Je chyba, že pán je tak osamělý, bez přátel, pak nemá motivaci o sebe trochu dbát - že by mohla do neuklizeneho bytu přijet sanitka tou motivací patrně není, ti už videli věcí :-) Už tady byl onehdy spor okolo matky s dcerou, ta paní si přála být sama kdežto dcera nikoliv, co si přeje pán nevíme, možná je opustenost hlavním spoustecem jeho chování a zase se řeší vaření, uklid, prádlo, což je málokdy podstatné.

ruzickaa
7. září 2016 • 10:38

farah.farah: Naprosto souhlasím s tímhle názorem ani náhodou bych kolem něj neskákala jak by si pískl a služku mu dělat takovýmu hulvátovi poslala bych ho někam dokud by se nezačal chovat slušně .

farah.farah
7. září 2016 • 9:58

Celej život okolo něj všichni skákali a nikdo nesebral odvahu ho poslat do prdele. Bože. Být paní tak seberu veškerou odvahu apokud možno se "zdravě naseru" a dědkovi jasně řeknu že se chová jako hulvát a zže tohle fakt nemám zapotřebí nejsem jeho služka ani popelnice do které si bude vylévyt své vzteky a frustrace a že má volbu, buď se bude chovat slušně jako každej normální člověk a my se o něj postaráme a nebo ať se o sebe stará sám. Nenechala bych se jím šikanovat ani jednu jedinou další minutu.
Přesně tyhle typy spoléhají na to že v člověku vyvoljí pocity viny ...chudinka starý žena mu uumřela tak má právo na to se chvat hnusně..NEMÁ!.
Nicméně před tím bych ještě zvážila jestli se nejdedná o nějaké prvotní projevy stařecké senility. Bohužel ve stáří se špatné vlastnosti často zesilují.......jelikož on moc nekomunikuje tak ani nemusí poznat že už to v té hlavě nemá úplně v pořádku. Pokud je to tento případ, asi bych se poradila s odborníkem co s tím ale podle mne jediné smysluplné řešení je nějaká placená pečovatelka co zajistí zy základníé věci a zároveň je většinou nějak na tyhle nerudné dědky cvičená a dokáže s tím lépe nakládat než obyčejný člověk.
Záleží fakt jak na tom je........jestli je to jen lenost a využívačná povaha a nebo už fakt na tohle nemá kapacitu. Další co bych zvážila je pořídit mu nějaké zvířátko, Pokud je na tom OK s pohybem tak pejsla aby ho to nutilo chodit na procházky.a hlavně mu to může hodně naheadit to co mu chybí ten kontakt a vztah s někým kdo ho má rád.........snad není tak zlý že by si ten svůj vztek vybíjel na psovi..

Dasa63
7. září 2016 • 8:59

tohle je moc smutný příběh a bohužel se obávám, že žádné východisko nemá. každý se s tragickými událostmi vyrovnává jinak a pokud tchán neměl radost ze života přes smrtí manželky, je hodně nepravděpodobné, že jí získá. je velice pravděpodobné, že už se to do jeho smrti nezmění. je mi jich líto všech. také bych se nedokázala nepostarat, ale chápu, jak je to pro všechny hrozné. jediný způsob, jak to přežít, je neřešit to, ignorovat jeho řeči, udělat co je nutné a vypadnout. myslím, že by pomohl nějaký kamarád, ale právě že pán žádného nemá, nemá ani koníček (nebo se o něm nemluví), neumí si uklidit, uvařit, vyprat, to je opravdu smutný konec života.

Mata69
7. září 2016 • 7:50

mambule: asi moc zkušeností (dle toho co píšete) nemáte se seniory. Ono se s nimi moc rozumně v určité fázi už dohadovat nedá. A aby si řekli na rovinu co vlastně chtějí, to už vůbec ne. Spíš bych jen opakovala co psala Lebahu, má se seniory bohaté zkušenosti. A protože mám velice čerstvé zkušenosti v rodině, vím, že z venku to vypadá leckdy jednoduše - skutečnost je ovšem jiná. Takový dědek, jako je z článku, který celý život terorizoval svou ženu, nechal si podstrojovat až pod nos a doslova ani ten hrnek od čaje si neumí odnést - tak ten v té špíně klidně shnije. Nespokojený se vším a s každým není schopen rozumné domluvy. Navíc k tomu frustrace z úmrtí manželky, ne, nezávidím paní tu situaci. A proto mi pomoc pečovatelky přijde v pohodě. Je to člověk "z venku", je možné, že dědka ukočíruje spíše než snacha, a snaše zbyde nějaká energie na to, vydržet dědkovo nadávání a vzít ho třeba ven. On spokojený nebude nikdy, nebyl spokojený celý život, nebude ani teď.

lebahu
7. září 2016 • 7:17

mambule: A ještě ad domluva o provozních věcech. Zní to rozumně, ale někdy to prostě nejde, to je fakt kolikrát jak s tříletým děckem (i s hodnejma pohádkovejma babičkama, natož s nerudným dědkem). Oni už kolikrát ani nejsou schopní posoudit, že to sami nezvládnou a nedovedete si představit, jak vypadá domácnost těch, kteří to "tak nějak pytlíkujou" sami a už na to nemají (jedno jestli fyzicky nebo psychicky). Nechat ho zhnít ve špíně (když teda pomoc nechce a bordlík mu vyhovuje) není řešení, už jenom třeba proto, že občas musí jít k lékaři a tam se svlíknout a nebo by se do půl roku neuklizeného bytu volala sanitka, to fakt nejde... U nás to bylo to samý, když jsem mu denně obědy chystala, tak se to "nedalo ani prasatom žrať", když mu je začali vozit z jídelny, tak jsem byla "sviňa zhnilá". No, pokud si už musím nechat nadávat, tak ať se u toho aspoň nenadřu. Jako jsem v podstatě v oboru profík, se seniorama dělám celý život, ale opravdu najít nějakou schůdnou cestu, jak s tchánem vyjít jsem nenašla. Byly dny lepší (kdy nadával málo), dny horší, kdy skákal metr do stropu, ječel jak pardál a opřahoval se na mě berlama, protože třeba v sobotu (to jídlo nevozí) byl oběd ve 12,10 místo v pravé poledne.

lebahu
7. září 2016 • 6:32

mambule: Tak jasně, že potřebuje hromosvod (doposud ho dělala manželka). Chová se opravdu jak dítě, které zlobí, aby na sebe upozornilo. Ale dítě z toho vyroste, on už ne (zvlášť pokud je to jeho celoživotní povahový rys a ne jen šok ze smrti manželky). S hodnocením práce pečovatelek bych byla velice opatrná, tyhle holky mají svatozář, jinak by to nemohly dělat. Ano, vyskytne se (jako v každém oboru) nějaká mrcha, co k lidem nemá vztah a fláká to, ale ta to opravdu dlouho nevydrží dělat. První pravidlo v péči o kohokoliv je, že pečující (ten co se stará) musí zůstat v co nejlepší fyzické i psychické kondici, aby se mohl starat o druhého. Takže úkoly, kterými lze někoho pověřit se nebát na toho druhého "hodit". (Nemyslet si, že tak dobře jako já to nikdo neudělá). Třeba péčí o domácnost pověřit placenou pečovatelskou službu. Potom paní "zbude kapacita" na to, aby vzala tchána třeba na ten výlet a nebo vůbec měla sílu "vlídně na něho pohovořit". Po tom, co hodinu uklízí a vaří a "dědek" jí u toho nadává a vyčítá by morál vzít ho na výlet neměla ani Matka Tereza.

mambule
6. září 2016 • 22:36

Mata69: z článku mam dojem, že pán potrebuje spíš hromosvod než hospodyni. Doma má sice binec, ale hlady neumrel, ani když byl týden sám. Měl by se vyjádřit jasně, zda si přeje, aby ho snacha obstaravala, nebo zda si chce nechat jidlo dovážet, vařit sám, totéž s pradlem a s uklidem. Probrat s ním všechny provozní věci a pokud bude s pecovatelkou souhlasit, proč ne. Jen jsem chtěla upozornit na možná úskalí i této varianty. Jinak by se mu třeba mohlo líbit vzít ho občas někam na výlet apod., možná by mu to zlepšilo náladu. Moje tchyně má 90, doma zatím zvládá všechno, ale někam se vypravit už je nad její sily. Tak je ráda, když ji občas vezmeme na chalupu, i když večer zase "musí" domů, protože "musí" koukat na TV a tu my nevedeme.

Mata69
6. září 2016 • 21:52

mambule: dědkovi není po chuti a dost dobrá ani péče vlastní snachy. Buzeruje jí a nadává. Nezavděčí se mu ať se klidně rozkrájí. Já v zájmu zachování duševního zdraví snachy vidím řešení s pečovatelkou jako dobré řešení.

mambule
6. září 2016 • 21:38

Ad pecovatelka: musí se kontrolovat, totéž platí o personálu v ruznych zařízeních pro nemohoucí seniory. Kde můžou, tam svoje povinnosti odflaknou, budiž čest výjimkám. Aby to nakonec nedopadlo tak, že se oblast konfliktů rozšíří ještě o pecovatelku. Dedkovi nebude recht i kdyby pečovala vzorně, a včil mudruj. Viděla bych to až jako krajní řešení, nikoliv jednoduché a pohodlné.

monada
6. září 2016 • 21:28

Babaloo55: Souhlas s pečovatelkou a bude klid. Jen přijít a max umýt okna a 1 x za měsíc vygruntovat s tím , že ho syn vezme na vycházku nebo na pivo . Nebo vnoučata . Sice bude brblat , ale to už budete na odchodu. Jednoho negáče taky máme manželovou mamku já se naučila jedním uchem tam druhým ven. Nezajímá mně kde se srazila auta, kde co negativního vymysleli aj . diví se , že neposlouchám zprávy raději kouknu na dobré ráno. Hezký den

Babaloo55
6. září 2016 • 18:52

lebahu: Ta pečovatelka není vůbec špatný nápad.

mambule
6. září 2016 • 18:44

Jestliže si dokáže sám uvařit, poklidit, nakoupit atd., měl by to dělat. Třeba mu ten jeho chlivek vyhovuje (např. umýt nádobí, až nemá žádné čisté) a opravdu nestojí o to, aby mu někdo doma hospodařil. Pomoci jen s tím, co opravdu nezvládá. O návštěvy zjevně stojí, i když si s ním moc nepokecáte. Nepíšete, kolik mu je (ani jak dlouho je vdovcem), ale asi minimálně 80 a to už s ním opravdu lepší nebude. Je to myslím dost běžné u lidí tohoto věku, že jim nic nejde pod nos, to k nim zpravidla patří tak jako k malým dětem patří častý pláč a emoční nezralost.

lebahu
6. září 2016 • 18:24

Sehnat tchánovi pečovatelku, tak drahé to není (nákupy, běžný úklid, dohled např. na hygienu...). Sice bude mít kecy, že jste ho hodili cizím na krk, ale to má stejně. Vy budete vědět, že je v pořádku i když tam denně nejste. Zajít za ním na návštěvu třeba 2x týdně, dát si kafe, pokecat a nazdar. Když tam nebudete denně, budete mít odstup a budete jeho brblání líp snášet. Navíc pečovatelka jako "cizí" ho dokáže trochu postavit do latě (většinou) a dokopat ho třeba k tomu mytí hrnku od snídaně. Jinak "upřímnou soustrast", "dědek" už jinej nebude, spíš bude hůř, držte se... mám za sebou podobné peklo 15 let "vylepšené" soužitím v jednom bytě.

Doporučujeme

Články odjinud