Alergie

Alergie

Alergie je porucha reaktivity, pro kterou je charakteristická nepřiměřená odpověď imunitního systému na zcela neškodné podněty, většinou takové, na které by za normálních okolností neměl reagovat vůbec.

Na podkladě této nepřiměřené (alergické) reakce vznikají rozmanité chorobné stavy s projevy na různých orgánech (například svědivá vyrážka na kůži, vodnatá rýma, záněty spojivek, dráždivý kašel až astma, kolikovité bolesti břicha a v nejhorším případě až alergický šok). Typ alergických projevů záleží na tom, jaký je přesný mechanismus vzniku reakce, jaký je vyvolávající alergen a také způsob, jímž se alergen do organizmu dostává. Alergická reakce se odehrává v celém těle, protože imunitní systém funguje jako obranný systém celého organizmu, ale nejvýraznější projevy bývají zpravidla v místech vstupu nebo přetrvávání alergenu – v tzv. šokových orgánech. Alergeny přítomné ve vzduchu, které inhalujeme, tak dráždí především sliznice horních a dolních dýchacích cest nebo oční spojivku, alergeny kontaktní působí na kůži, alergeny potravinové často vyvolávají zažívací potíže (ale i kopřivku, rýmu, dušnost) a alergeny, které proniknou do krevního oběhu, mohou vyvolat šokovou reakci s ohrožením života.

Největší podíl alergických onemocnění v populaci představují alergické projevy na dýchacích cestách, zejména alergická rýma. Alergickou rýmou trpí v současné době asi pětina populace na celém světě a její výskyt se neustále zvyšuje, zejména u mladých lidí. Existují dokonce odhady, podle nichž v roce 2020 bude mít nosní alergické projevy každé druhé dítě školního věku. Alergická rýma tak představuje významný společenský problém, především pro svůj častý výskyt. Alergická rýma samotná nepatří k chorobám bezprostředně ohrožujícím život, nebezpečné však mohou být její komplikace. Nejzávažnější z nich je průduškové astma, kterým trpí asi třetina pacientů s chronickými nosními obtížemi. Vznikem astmatu jsou více ohroženi jpacienti, jejichž rýma je trvalá a těžší intenzity. U pacientů se současnou rýmou i astmatem je prokázáno, že astmatické obtíže vznikají často po zhoršení rýmy a naopak, úspěšná léčba rýmy vede ke snížení frekvence a intenzity průduškových obtíží.

Alergická rýma nepříjemně zasahuje do denních aktivit pacientů, společensky je omezuje a narušuje jejich spánek. Významně tak snižuje kvalitu jejich života. Snížená výkonnost a poruchy koncentrace vyplývající z chronického postižení nosu, mají za následek nečekaně vysoké ekonomické ztráty, které byly např. v USA vyčísleny na miliardy dolarů ročně. Zanedbatelná není ani výše tzv. přímých zdravotních nákladů, které zahrnují náklady na lékařské ošetření a užívané léky. Velkou část léků na rýmu si hradí pacienti sami. Výdaje pacientů zvyšuje i realizace různých opatření, jejichž cílem je snížit výskyt alergizujících látek, zejména v domácím prostředí.

Důvody, proč pacientů s alergickou rýmou (stejně jako pacientů s jinými projevy alergií) neustále přibývá, nejsou přesně známy. Víme bezpečně, že se na rozvoji alergického onemocnění podílí jednak změněný genetický základ lidské populace a jednak nejrůznější vlivy zevního prostředí. Existuje mnoho hypotéz, podle nichž za nárůst alergií zodpovídá např.nadměrná zátěž alergeny, úzkostná hygiena s vymýcením mikrobů, očkování, nadužívání antibiotik, změna způsobu života civilizovaných lidí s nárůstem stresových situací a omezením pohybu, změny ve výživě a mnoho dalších faktorů. Každá z hypotéz má svoje příznivce, ale žádný z uvedených civilizačních vlivů nebyl potvrzen jako jednoznačně kauzální. Je velmi pravděpodobné, že svoji úlohu hrají všechny uvedené faktory působící v komplexu. Jejich nesmírná variabilita také způsobuje, že u každého pacienta jsou projevy alergie i rozvoj a průběh onemocnění různé.

Alergie je obecně považována spíše za onemocnění mladého věku. V praxi skutečně typické čisté alergické projevy vznikají především u dětí a mladých dospělých, zatímco ve vyšším věku se setkáváme spíše s různými komplikovanými projevy alergie. Stav pacientů ve vyšším věku modifikuje často přítomnost dalších chorob nebo různé léky, které lidé ve vyšším věku většinou užívají. Obecně platí, že čím silnější je genetická dispozice k alergii, tím časněji se první alergické projevy objevují. V posledních letech se alergologové na celém světě shodují v tom, že se průběh alergických chorob mění. Například je zaznamenáno, že přibývá pacientů, u nichž se první alergické projevy objevují teprve ve středním a vyšším věku, což bylo ještě před několika desítkami let velmi vzácné. Většinu alergických obtíží umíme v současné době poměrně dobře potlačit a jsme schopni s pomocí moderních léků tak zvaně udržovat kontrolu nad onemocněním. Definitivně alergii vyléčit však bohužel zatím nejsme schopni. Léčba alergických chorob je vždy dlouhodobý komplexní proces, který vyžaduje velmi dobrou spolupráci pacienta a lékaře, často celého zdravotnického týmu na jedné straně a celé rodiny alergika na straně druhé. Pro každého pacienta by měl být vypracován individuální dlouhodobý léčebný plán, který je upravován s ohledem na aktuální stav a přirozený průběh alergického onemocnění.

Pokud se podaří specifikovat příčinný alergen, je nejdůležitějším preventivním a současně i léčebným procesem jeho odstranění. Alergenů, které můžeme ze svého okolí zcela eliminovat, je však jen malý zlomek. U ostatních se snažíme alespoň snížit expozici na minimum. Léčebný plán konkrétního pacienta zahrnuje doporučená opatření ke snížení množství alergenů v prostředí, které ho obklopuje.

Další možností, která je však vhodná pouze pro některé pacienty, je specifická alergenová imunoterapie (vakcína, desenzibilizace). Její podstatou je dlouhodobé regulované podávání alergenu, na který je pacient přecitlivělý, do organizmu a tím navození jeho tolerance. Alergenová imunoterapie se provádí kontinuálně po dobu několika let a navrhuje ji a plně za ni zodpovídá lékař na specializovaném alergologickém pracovišti.

Eliminace i specifická alergenová imunoterapie jsou zaměřeny na podstatu alergie, a nejsou proto jen léčbou konkrétního onemocnění. Kromě těchto metod užíváme bohatou škálu léků, které se liší podle typu onemocnění a charakteru projevů. V dnešní době je často zmiňována otázka ceny jednotlivých léků a možnosti jejich náhrady léky bez doplatku, z medicínského hlediska je však daleko důležitější než cena léku jejich léčebný efekt a kvalita zaručující bezpečnost dlouhodobého podávání. Antialergické léky lze zařadit do různých skupin, z nichž každá má jiný mechanizmus účinku, jiný způsob podávání a také jiný léčebný efekt. Při léčbě komplikovaných alergických stavů nebo při velké intenzitě obtíží se často neobejdeme bez kombinací několika léků, jejichž účinek se vzájemně doplňuje. Léky mohou být podávány systémově (nejčastěji v tabletách, u dětí ve formě roztoku) nebo místně (na kůži, do očí, do nosu nebo do průdušek). Obě cesty mají své výhody i nevýhody. Hlavní výhodou systémového užívání je, že jedním lékem můžeme současně ovlivnit alergické projevy na různých orgánech. U místně podávaných léků je výhodou cílené podávání léčebné látky přímo do místa, kde se potíže maximálně projevují, jejich účinek je proto obvykle rychlý a intenzivní. Nevýhodou je, že při alergických projevech na více orgánech (což je u alergiků obvyklý stav) je nutné kombinovat několik léků s místní aplikací.

Ke skupinám nejčastěji užívaným v alergologii patří antihistaminika a místně podávané (topické) kortikosteroidy. Antihistaminika působí velmi rychle na většinu akutně vzniklých alergických příznaků (u rýmy na kýchání, svědění, výtok z nosu, u kopřivky na svědění a tvorbu pupenů) a využívají se již velmi dlouho. Dříve bylo jejich užívání limitováno nežádoucími účinky, zejména tlumivým působením. Moderní antihistaminika nepůsobí útlum a jsou určena jak k jednorázovému podávání pro okamžitou úlevu, tak i k dlouhodobému užívání, při němž se uplatňuje jejich preventivní efekt.

Kortikosteroidy jsou léky, které se k léčbě alergií používají již řadu let. Dnes víme, že alergická reakce je vlastně reakcí zánětlivou a vysoká účinnost kortikosteroidů je dána jejich schopností potlačit alergický zánět a s ním prakticky všechny alergické projevy. Při celkovém podávání (ve formě tablet nebo injekcí) je však dlouhodobá léčba kortikosteroidy zatížena velmi nebezpečnými nežádoucími účinky. Kortikosteroidy byly proto dříve podávány pouze pacientům s velmi vážnou formou onemocnění, pokud alergické příznaky nebylo možno ovlivnit jiným způsobem. Přibližně od 90. let 20. století nastal zásadní obrat v používání této lékové skupiny u alergií postihujících dýchací cesty. Byly vyvinuty nové formy, podávané pouze místně (do nosu a průdušek). Tyto nové léky jsou v běžně doporučovaných dávkách i při dlouhodobém (dokonce celoživotním) užívání bezpečné a přinesly velmi významné zlepšení v kvalitě života alergických pacientů. Jsou schopné nejen potlačit příznaky onemocnění, ale především působí preventivně a brání zhoršování průběhu chorob a rozvoji komplikací.

Antihistaminika a topické (místně podávané) kortikosteroidy představují dvě nejdůležitější skupiny léků užívané v léčbě nejčastějších typů alergií. Kromě nich však u alergiků užíváme celou řadu dalších léků s různým mechanizmem působení, které se vzájemně doplňují. Jejich spektrum se samozřejmě liší u jednotlivých chorob podle orgánu, který je postižen. Velké pokroky ve farmakoterapii lze v posledních letech zaznamenat především v léčbě alergické rýmy a astmatu. Nabídka léků, které máme dnes k dispozici, umožňuje u naprosté většiny nemocných alergické příznaky na dýchacích cestách uspokojivě zvládnout. Výjimku tvoří malé procento nemocných s extrémní intenzitou obtíží nebo komplikovaným průběhem onemocnění.

I přes příznivou situaci v léčebných možnostech je však stav mnoha pacientů s alergickou rýmou a průduškovým astmatem neuspokojivý. Řada pacientů s alergickou rýmou vůbec lékaře nevyhledá a o možnostech léčby se tak nedozví. Pokud je pacient vyšetřen a léčebný plán navržen, setkáváme se často s neukázněností a všeobecnou nechutí užívat léky dlouhodobě. Jakmile se stav zlepší, pacient se snaží léky vynechat a s léčbou začíná, až když jsou potíže opět nesnesitelné. Tendence omezovat léčbu vyplývá většinou z obavy z vedlejších účinků léků nebo návyku na ně a je vždy svědectvím špatného pochopení podstaty onemocnění i léčebných cílů. Správná léčba alergií je vedena s cílem předcházet rozvoji příznaků. Po získání kontroly nad chronickým onemocněním jsou dále minimální dávky léků podávány dlouhodobě, případně trvale. Při dobře vedené preventivní léčbě a dodržování eliminačních opatření je pak výskyt alergických obtíží minimální.

autor: MUDr. Ester Seberová, Alergologická ambulance, Plzeň, členka výboru České společnosti alergologie a klinické imunologie

Doporučujeme

Články odjinud