kočina: obávám se, že to tak jednoduché s tim oddlužením nebude. Nelze to uplatnit na dluhy z trestné činnosti.
@Mata69: Obávám se, že mám pravdu. Rozsudek jsem měla v ruce. Odsouzen za zpronevěru na 1 rok podmíněně. Sama osobně jsem ho posílala na insolvenční soud, dávala jsem oznámení na státní zastupitelství, psala jsem ombudsmance. Odsouzen byl cca před 10. lety, měl vymazaný trestní rejstřík, hajzlík.Samozřejmě, nejspíš by se tím zabývali víc, problém byl, že se věřitel přihlásil se svojí pohledávkou cca 10 dnů po lhůtě pro uplatnění pohledávky, tudíž všechny odpovědi zněly, že není účastníkem řízení. No a to je problém, náš stát chce po obyčejných lidech, aby týden co týden kontrolovali ISIR, jestli náhodou se jejich dlužník nepřihlásil k oddlužení. To ale není v jejich silách - 20 let...., tihle lidé na to nemají aparát jako inkasní agentura, takže vesměs nedostanou ani tu almužnu, která z oddlužení vznikne.Můj názor tedy je, že pokud dluh vznikne z trestné činnosti a ty to prokážeš, mělo by dojít ke zrušení oddlužení bez ohledu na to, jestli se věřitel přihlásil včas nebo o týden později. Já jsem o to zrušení soudce poždádala a stejně se nestalo nic (jinak jsem to samozřejmě konzultovala s právničkou, věděla jsem, že pravděpodobnost úspěchu je mizivá, ale prostě ta nespravedlivost je do očí bijící).Ono vůbec je to celé k běžným občanům - věřitelům neskutečně tvrdé a to ti dojde teprve tehdy, když se o to začneš zajímat do hloubky.Např. člověk by si logicky myslel, že když předáš věc exekutotovi k vymáhání, tak vymáhá a v okamžiku, kdy se dlužník přihlásí k oddlužení, tak koná, tj. buď tě přihlásí nebo ti to alespoň oznámí a ty konej sám. No tak nekoná. Prostě nechá vymáhání bejt a ty žiješ v domnění, že máš vše zajištěno a pak zjistíš, že ses nepřihlásila a přišla jsi o vše. A pokud by ses s exekutorem náhodou chtěla soudit o náhradu škody, tak to ani nedělej. Je na to už judikát - není to jeho povinnost. A těch věcí je víc, ale to by bylo na dlouhou diskusi. Jenže drobní věřitelé nemají zastání nikde, ti to prostě jenom odnesou.
@kočina: No ale tak to je jasné - ta pohledávka z trestné činnosti nebyla vůbec předmětem té insolvence, byla podána pozdě. Z tvého psaní totiž vyplynulo, že byl oddlužen i s pohledávkou z trestné činnosti. To pak samozřejmě mění tvou odpověď. Ale nebudu se vyjadřovat k ostatním okolnostem, to je jasné a normálně to asi člověk není schopen tohle uhlídat. Mám pocit, že jsou dlužníci zvýhodňováni - ale to je na dlouhou debatu tohle téma.
S těmi nemovitostmi je problém i v tom, že dlužníkovi často nepatří celá. Prodává se tedy jen vlastnický podíl. A kdo si koupí například 1/3 domu? Nebo půlku bytu? A proč by to dělal? Totéž, pokud má dlužník společenský podíl ve firmě. Neprodává se ta firma, ale jen ten podíl. No a kdo bude chtít mít podíl ve firmě dlužníka a hádat se s dalšími společníky? Proto se řada dražeb opakuje a nabídková cena klesá, a furt to nikdo nechce.
@Elynor: Jj. Přesně tak. Půlku koupí leda tak realitka, ale rozhodně ne draho. Za a) na tom chce vydělat a za b) čeká ji minimálně soudní spor. No jo no, to ale přece neznamená, že za dluhy se neplatí. Ten, kdo to nechal dojít až k exekuci, je dlužník vyhýbající se problému (a placení).Každopádně: největším vydřiduchem na exekucích je stát. Nikdy jsem nechápala, proč je na služby exekutora nasazené ještě DPH. To je fakt hyenismus.
Je mi fakt směšné jak na základě jednoho článku se tu rozebírá cena nemovitostí,označení student a pod.To fakt nemáte nic jiného na práci?A jen tak na okraj,článek bych nenazvala "Jak nás syn připravil o střechu nad hlavou",ale "Jak jsem se nechali připravit o střechu nad hlavou"-normálně uvažující člověk se dobrovolně nepřipraví o vlastní dům,nedá ho do zástavy,kdyby normálně uvažovali,tak by věděli že stát se může cokoliv a ponechat si střechu nad hlavou je základní věc.Takže já bych nikdy nesvolila k tomu aby syn ručil mým bydlením.
@Noral: ...máme co na práci. Vy ne?
@Noral: Ale tak mám na práci... :-) jasně že jo. Ovšem nejen prací živ je člověk, občas se má od ní i odpoutat a dělat něco naprosto neužitečného, nebo nedělat nic. A konec konců i kdybych neměla nic jiného na práci, tak co? ]:-D To není zakázané, nemít nic na práci. :-D A co se tady člověk dozví užitečných věcí zcela mimoděk, aniž by to očekával. Třeba o dražbách nemovitostí. ;-)
@Elynor: :-D :-D
Šmankoté děvčata, přestaňte tu hrnout příběhy jak je možné býti ve třiceti babičkou. Jasně, že to jde. Asi kdekdo známe nějaký případ z okolí, kdy se někdo stane prarodičem dříve "než je obvyklé". A snad se shodneme, že to jsou extrémy, stejně jako druhá strana téhož extrému, že se někdo stane rodičem na prahu padesátky. Pořád asi většina lidí má děti v nějakém věku průměrném pro naši zeměpisnou šířku. O tom příběh nebyl. Ani není zmíněno, že by hrdinka příběhu měla syna příliš brzy a on svého taky (nebo ho vyženil, nebo si ho pořídil s rozvedenou starší paní ....atd atd) Příběh je o tom, že nějaký syn se vrhnul do podnikání a přivedl na buben půl rodiny. Nakonec se nějak zberkali a nějak žijí. Ovšem nadpis se tváří, že je syn zcela účelově připravil o všechno - snad jakože ukradl - a otce to stálo život. Zabředly jste tu do debaty kdo je vlastně student, kdo je "ještě student", kdo je žák...kdo profesor. Opět to ukazuje jak je článek napsaný blbě, protože si to každý vyloží jak chce a každý to chápe jinak. Někomu nepřijde divné, že žena píše ve svých 53 letech, že její vnuk "ještě studuje" a syn na něj platí, někomu to přijde přitažené za vlasy (protože to předpokládá, že matka i syn byli velice "čiperní" jak se říká). Někomu nepřijde divné, že za auta syn ručil barákem rodičů (protože ví prd stejně jako autorka článku), jiný to vidí jako nesmysl, neboť auta (notabene nákladní, dodávky) si takový drobný podnikatel nekupuje, anóbrž bere na leasing - tím spíš, když začíná a nemá ty prachy na koupi. A tak to bylo i v krásných 90. letech. To je jedno, můžeme tu vést debatu a redakce bude ráda, hojná diskuze = hojně zrobrazovaná reklama. ;-) Trvám na tom, že kdyby byly články psány trochu, fakt jen trochu fundovaně a s rozmyslem zdravého rozumu, nevyvolaly by takovou debatu. Což je vlastně asi zájem.
Já myslím, že příběh v článku je uvěřitelný, jak po časové ose, tak po dějové lince. Jak to vidím já: Jedná se o lidi, kteří mají výúční list max maturitu a děti měli v cca 18 letech. Pracují manuálně, žádná kancelář. Takže syn dostal pravděpodobně nějakou nabídku osamostatnit se a jezdit pro místní firmu na živnostak. Viděl kolik by že si mohl polepšit s odvody a jinými náklady okolo moc nepočítal. Ze začátku si vydělal, peníze utratil a neodložil, pak nastoupila konkurence , možná krize a prostě to nezvládl. Exekuci podcenil, asi se styděl a dluhy včas neřešil. Přišel o byt, rodiče o dům. V dražbě dostali pár šupů. Já to vidím jako úplně reálný příběh. Titulek články ale vyvolává dojem, že syn je poškodil úmyslně. Na druhou stranu, bytovou situaci nějak vyřešili, dluhy poplatili, syn chodí do práce a je zdravý. To vůbec není málo.
Jinak máš pravdu v tom, že z účetního hlediska - pro účely zákona o daních z příjmů - může být "studentem" osoba ve věku 15 - 26 let, a může uplatňovat slevu na dani z příjmu, pokud předloží potvrzení o tom, že se soustavně připravuje na budoucí povolání.
@Elynor: A ano, většina těch stránek se týkala účetnictví.
Proboha kdo toto píše a kdo to schvaluje?Ty lidi bych chtěla vidět.Už jednou jsem tu psala že si z nás dělají legraci.Pro příště by se autor mohl zamyslet nad věkem aktérů příběhu. :-D
Ještě k těm časovým nesrovnalostem. Paní je 53 let a má takřka dospělého vnuka. Mám sestřenici a je prababičkou, já mám jen dospělé děti. Na mé svatbě jí bylo 37 let a byla už babička, dnes je jí 66 let a je prababičkou s 2letým pravnoučetem, pravnouče je od syna a jeho syna, tedy jejího vnuka. Od dcery a vnučky by to bylo ještě pochopitelné, ale po mužské linii je to úplně fascinující !!! Její matka byla sestra mého tatínka s věkovým rozdílem 2 roky, a když umřel můj táta tak měl vnoučata, které ani dnes ještě nemají dětí, nejstarší vnučka se teprve vloni vdala. Když umřela teta-jeho sestra, tak měla už prapravnouče 2 měsíce (tj. dnes jsou mu 2 roky). tj jejich rodinná linie je o dvě generace napřed od naší. Mně to přijde neuvěřitelný , ale je to pravda. Takže časová linie v článku je reálná !!!
@j66: Ano, je to technicky možné. Když bude mít někdo dítě v 15 letech a jeho dítě taky, a tento potomek opět, tak to máme 4 x 15 = 60, do šedesáti let se dají stihnout čtyři generace. Ovšem ve zdejším kulturním okruhu to není ani běžné, ani žádoucí, aby děti měly děti, proto s takovými extrémy běžně neuvažuju.
@Elynor: V případě mých příbuzných se jednalo o věk rodičů cca 17-18 let. Mohli určitě počkat, na druhou stranu nikdo z nich není rozvedený, o své děti se starají, všichni mají, kde bydlet a co jíst, dospělí chodí do práce a děti do školy. Ano jedná se o práci "operátora výroby" , sestřenice před důchodem dělala uklízečku v nemocnici, žádní manažeři a podnikatelé to nejsou. Na druhou stranu, proč takový život odsuzovat?
@j66: Já teda nemám pocit, že by tu kdokoliv takový život, který popisuješ (sestřenice), odsuzoval. Taky proč?
@Elynor: Ono se v těch článcích nerozebírá každý detajl, pak to zavání k nesrovnalostmi. Někdo to zde i nadhodil - syn se mohl zamilovat do starší ženy klidně v patnácti - což není neobvyklé (i mně se to po rozvodu a dost po třicítce stalo) a nečekaně splodit syna, na kterého teď musí platit, byť si ho ta žena samozřejmě nevzala a jak je to právně ani nevím. Co se ale týče právního statutu studenta, pak: "Status studenta máš, když se soustavně připravuješ na budoucí povolání a ještě jsi nedovršil 26 let. Soustavnou přípravou se myslí denní studium na střední a vyšší odborné škole či jakékoliv studium na vysoké škole (i dálkové). ....." Studentem je tedy dítě ve věku 15 až 26 let. Toto jsem vybrala z NICM (národní informační centrum pro mládež).Jak se vyjadřujeme hovorově a jak to v běžné řeči chápeme, dle vašich reakcí, nebude asi tak jednoznačné. Jednak - jestliže napíšu, že vnučka ještě chodí do školky, či do školy, či ještě studuje, neznamená to, že už je starší, než je pro předškoláka, školáka, či studenta běžné. U nás na Moravě ono "ještě" neznamená nic víc a k žádné podobné spekulaci v žádném případě nevede. Oznamuje pouze, že dítě je ještě ve věku předškolního dítěte, školáka, či studenta.Co se týče onoho statutu, pak u nás na Moravě je na ZŠ dítě žákem, vyučující jsou učiteli a dětem tykají. Na střední škole se dítě stává studentem - což je od 15. let, učí jej profesoři a dětem se vyká. Tak to tedy aspoň bylo před dávnými časy za mne na gymplu. Krom studentů pak byli učni v učilištích a ty vyučovali mistři a mistrové a taky svým učňům vykali. Na VŠ obvykle studenty vyučují asistenti a profesoři. Netuším, jak je to dnes s osmiletými gymnázii, které děti navštěvují už od 11. let, nicméně v prvorepublikových filmech byli primáni oslovováni studenty a jejich profesoři jim vykali. Ale uznávám, že je možné, že v Čechách je dítě studující střední školu stále ještě oslovováno jako žák.
@helza: Donutila jsi mě najít vyjádření povolanější osoby: "Studenti jsou v terciálním vzdělávání, tedy na vysokých školách a univerzitách a u nás i ve vyšších odborných školách, které sice nejsou vysoké školy, ale nějak se stalo, že mají statut studenta.Na základních a středních školách nejsou studenti, ale žáci. Ve školském zákonu to sice není nijak výslovně uvedeno v nějakém paragrafu, ale vyplývá to z významu a používání. Pletou to nejen novináři a redaktoři v novinách a televizi, ale i bývalý ministr, který žákům středních odborných učilišť v jedné větě říkal učňové a zároveň i studenti a žáci.I pojem učeň přestal existovat zcela tiše a nenápadně tím, že se přestal používat, a ve školském zákoně se o žácích středních odborných učilišť hovoří jako o žácích.Profesory vysokých škol jmenuje prezident. Na středních školách stejně jako v autoškole i jiných podobných školách jsou učitelé. Nikde ve světě se učitelé nestydí za pojmenování učitel, u nás se označení profesor nějak přeneslo z pojmu středoškolský profesor z první republiky a tak to nejen žáci ale mnohdy i redaktoři a novináři pletou a používají nesprávný název. "Konec citátu.
@Elynor: Tou povolanější osobou je kdo? Já to totiž zkopírovala ze stránek poradny: "http://www.nicm.cz/status-studenta-v-roce-2017... ", navíc jsem to vpodstě našla i na jiných stránkách. A konečně i ta tvá osoba připouští status studenta u vyšší odborné školy. Kromě toho v článku vůbec nejde o to, jak to odpovídá právu, či čemu, ale jak to říkají obyčejní lidi. A tady se říká středoškolákům běžně studenti. A znovu říkám, že nepopírám, že v Čechách je to jinak.
@helza: Nečekáš, že tu budu někoho konkrétně jmenovat, že ne? Osoba, která má mimo jiné věci v náplni práce sepisování stanovisek MŠMT, právní výklady, a odpovídání na zásadní dotazy k zákonům a prováděcím právním předpisům ;-) Osobně si nemyslím, že jde o rozdíl Čechy/Morava, ale o čistě subjektivní vnímání, pro mě prostě je student vysokoškolák, a spojení "ještě studuje" chápu tak, že studuje jaksi "přesčas" - déle než je obvyklé. Třeba že má nějaký individuální vzdělávací plán, nebo studuje už třetí vejšku v pořadí.
@Elynor: Jenomže já nejsem účetní a je mi opravdu jasné, že z pohledu člověka, který se zabývá účty, pokud něco nesedí na 100%, pak to prostě nesedí a je to chybné. Ale já jsem matematik a z principu logiky je jasné, že vůbec nejde o to, jak pojem "ještě studuje" vnímám a chápu já, ty, Mata, Karel, předseda vrchního soudu, nebo třeba ministr školství, či presitent spojených národů, ale jedině o to, jak jej vnímat lze. Potažmo, zda je možnost, byť nekonečně malá, že jej pisatel chápal jinak, než obvykle. Sama jsi přece psla, že i ten tvůj odborník říkal, že v tom lidé, dokonce i novináři, chyby dělají. A dle zákonů logiky, pokud existuje jakákoliv, byť naprosto mizivá možnost, že ono "ještě studium" chápal autor článku jinak, případně jakkoliv malá a bizardní možnost, že synáček "zbouchnul" na základce nějakou starší dámu, třeba učitelku, pak logicky nelze tvrdit, že data nesedí a příběh není reálně možný. Pokud to tedy nechci tvrdit na základě vlastních dohadů a spekulací. :-)
@helza: Nikde jsem nenapsala, že příběh není "reálně možný", naopak jsem výslovně psala, že možné to je, konkrétně to, aby Alice měla studujícího vnuka. Ale z mého hlediska je to příběh nevěrohodný, nesedí tam příliš mnoho souvislostí, nejen ten věk. A samozřejmě že to říkám na základě vlastních dohadů a spekulací, protože nemám žádnou možnost údaje z článku verifikovat. Tudíž musím vycházet ze svých osobních zkušeností a vědomostí, a z toho, co je tak nějak zhruba běžné a obvyklé. Vždycky bude nějaká malá a případně i bizarní možnost, že jsou věci jinak. V článku ovšem není řečeno, že by snad nastala nějaká neobvyklá okolnost, proto, jak jsem už taky psala, o extrémech neuvažuju. :-)
@helza: přidám se k debatě uplně mimo téma. Mí tři synové postupně chodili (chodí) na gymnázium, nejstarší 4leté, mladší 8leté. Někteří učitelé (profesoři?) jim tykají, někteří vykají. Tak to bylo i za nás někde před 30 lety na střední škole, že někteří kantoři nám prostě vykali a někteří tykali. Jenže to bylo za socíku. Žádné dané pravidlo pro to asi neexistuje. A asi to nebude ani nijak krajově odlišné. Že se dnes i učňům říká studenti, že i holčina co se učí na prodavačku říká, že studuje obchodní školu, to je další věc. Jako by byla ostuda se něčím vyučit. Ale to je další obrovské téma k debatě ;-) Dokonce jsem i slyšela kohosi říkat, že ještě studuje základní školu. Taky dobrý.
@Mata69: :-D Vzpomínám si, že na průmyslovce nám říkal "studenti" a vykal nám jen jeden učitel - matematiky. Ale říkal to takovým tónem, že jsme všichni věděli, že je to veliká ironie. On učil dost nerad a způsobem, kterým si žactvo nenaklonil, navíc měl tendenci dávat najevo, že nás vidí jako v té cimrmanovské hře - … jenom támhle vzadu, tam sedí dva blbečci vedle sebe... Taky jsme tu matiku dost nezvládali. Naštěstí se z ní nemuselo maturovat. A nejvíc znalostí do nás tenkrát dokázal vpravit učitel strojařiny, který nám říkal normálně kluci a holky, nebo jménem a tykal nám. Vymáhat si oslovení "student" by snad ani nikoho nenapadlo. Ono i na té VŠ, když jsem tam pracovala, a měla jsem oficiálně své vrstevníky oslovovat "studenti", tak mi to připadalo poněkud komické. ]:-D To, že by někdo "studoval" základní školu, to jsem ještě neslyšela. To by už mohl teda studovat i mateřskou, a šťastlivci i jesle. :-]
Dobře, tak když teda odhlédneme od nesrovnalostí, asi by bylo spíš zajímavé, co teď. Syn by si měl najít lepší práci, dneska všichni dopravci zoufale shánějí řidiče na všechno. Na autobusy, na kamiony... předpokládám, že když má pán léta praxe, hrábli by po něm všema deseti. Až tu lepší práci bude mít, tak požádat o oddlužení. Dnes je to možné i na dluhy z podnikání, za určitých okolností. Pokud dluží výživné, tak si domluvit s exmanželkou splátkový kalendář (nebo se synem, kdyby ten syn byl už dospělý). Na ubytovně to není nic moc, ale třeba by se našlo nějaké spolubydlení. Levnější než podnájem samostatného bytu, a dnes je to běžné, že si lidi pronajmou jen jeden pokoj, pořád by měl víc soukromí a lepší podmínky než někde mezi stavebními dělníky z východu. Ovšem na tohle všechno asi Alice nemá moc vliv. Může k tomu syna zkusit nenápadně dostrkat. Sama si může přestat dělat hlavu z garsonky, šmarjá, mě někdo nabídnout garsonku za 6 táců, skáču nadšením, takhle levný nájem. A na domek by sama stejně nestačila. Má cukrovku a vysoký tlak, to má dneska každý druhý v jejím věku, dá se to dobře kompenzovat, zdravá strava, pohyb na čerstvém vzduchu. Přestat myslet na to, co bylo, změnit se to nemůže, koukat do budoucna. Nevíme, jestli ona má také dluhy, pokud ano, taky požádat o oddlužení. Jestli ona dluhy nemá, tak má pořád všechny možnosti před sebou, 53 let není žádný věk, a už vůbec ne na to jen sedět a tragicky vzdychat, co měla a neměla dělat, a jak je pozdě.
Bez ohledu na realitu tohoto příběhu /stát se to klidně mohlo a jistě někde i stalo a ne jednou/ u nás byl člověk, který otevřel nevelký obchod ve vlastním domě a podařilo se mu prý v krátké době prošustrovat celý objekt. Takže pokud mladý muž neměl dostatečně pevné kramfleky ohledně kvality služeb vzhledem k možné konkurenci /což asi podcenil/a nějakou takovou tu finanční jistotu, to jest že to netloukl od měsíce do měsíce /což asi ano/, dal se víceméně dříve či později čekat drsný náraz. Hloupé je, že ten kluk, který situaci neodhadl /i když v době, kdy s tím začal, tam sice konkurence nebyla, dalo se s ní asi ale do budoucna počítat/ do toho zatáhl rodiče a sobě i jim zkomplikoval značně život. Ono je lepší být při zemi a být rád za to, co mám. Je krásné říct, jsem podnikatel, dělám sám na sebe, ale má to plno negativ. Nemocenskou a její výši, konkurenci a dopady na činnost, výši důchodu v poměru k odpracovaným rokům a výdělku. A taky je u nás člověk, co začal podnikat x krát a na stará kolena neměl odpracované roky / byl tak inteligentní, že mu bylo pod úroveň být řadovým zaměstnancem/ a v předdůchodovém věku zjistil, že mu jaksi stát nemá co dát, poněvadž on mu jaksi tu patřičnou práci a ty daně neodvedl, jak měl. Raději normální zaměstnanec, který si nepřijde méněcenný a nestydí za to, že nepodniká, ale práce ho baví, i když si vydělá méně, než ten podnikatel. Což je můj případ - žádnému bohatému, žádnému podnikateli jsem nikdy nic nezáviděla, oni se sakra musejí starat, aby to šlapalo. Ne tento rok, ne ten další, ale zkrátka pořád. Je to za cenu, že kolikrát neznají pojem volno, vidím to v okolí, jednou za rok vezmou rodinu na drahou dovču a zbytek roku se maká, maká, maká. Nepotřebuju extra drahé auto, extra luxusní bydlení, naopak chci si svoje odpracovat s čistým štítem a nezhuntovaným duševním a tělesným zdravím. Nechtěla bych se jako rodič ani jako potomek takovéto situace dočkat. Ten kluk z toho příběhu měl jistě plány, ale situaci špatně odhadl. Kdyby totiž zrestituoval něco většího a pořádného, co by použil jako základ větší firmy s pořádnou reklamou, super zázemím a všestrannými službami, konkurence by ho nejen nepoložila, ale ani by tam nevznikla. Jestliže si pořídil dvě auta, s nimiž jezdil sám, není divu, že to dopadlo, jak to dopadlo. Ano, nějak se začít musí. Ale je utopie, že by na tomhle někdo mohl zbohatnout! Tohle ho nejen bude provázet do konce života. Co nabídne své další partnerce? Dluhy? Život v pronájmu? S rodiči? A navíc připravil svým rodičům skutečně stáří smíchy k popukání a nakonec stejně jako řadový zaměstnanec skončil. O zkrachovalé podnikatele se jistě potencionální zaměstnavatelé jako eskymáčtí psi bohužel nervou...
Takových příběhů se stávaly tak před 20 lety haldy. Syn měl včas zareagovat, mohl prodat auta i s leasingem, nemusel dopadnout i s rodiči takhle.Jenže mnoho lidí,jak mají v ruce větší peníze,začnou si nadužívat a nemyslí na zadní kolečka.Rodiče měli více sledovat jak jde podnikání a včas to podchytit. Syn mohl (teoreticky) pracovat pro firmu velkopodnikatele, dům by zůstal,možná i byt. Jedni známí takhle přišli o skoro splacený náklaďák,na domluvené dražbě kupec nasadil nízkou cenu,co nezaplatila ani ty splátky,a dostal skoro nové auto za cca půl skutečné ceny, oni museli doplatit ještě zbytek leasingu.To se dělá i s nemovitostmi,pak není divu,že dům za 1,5 mil. někdo shrábne za 500 tisíc. Konečně,je to i v TV,někdy hodně křiklavé případy nespravedlnosti.
@Rambíša: ...no, hodně křiklavé příklady nespravedlivosti... Nemovitost v dražbě se prodává za 2/3 odhadu. To je vyvolávací cena, přihazuje se nahoru. jasně, může být podhopdnocený.., ale za to obyčejně může bývalý vlastník,protože odhadce nevpustil dovnitř. Stejně jako zájemce o dražbu. Pak se ale nemůže divit, že se nemovitost, na kterou se pro kupujícího vážou ještě další rizika a platby, prodá pod cenou.A co se týče cinknutých dražeb, dřív určitě, ale dneska, když všechno běží elektronicky a vše se zveřejňuje na netu....Co tím chci říct, všichni, co přišli o majetek, se cítí nespravedlivě okradeni. Skutečnost je většinou úplně jinde.A k článku: v těchto případech většinou, co jsem si všimla, platí "lehko nabyl, lehko pozbyl". Všichni lidé, které jsem kdy znala a přišli o majetek, tak to byl majetek rodičů, dědictví apod. Nebo se předlužili stylem mám byt celý na hypo, tak si ještě vezmu další velkou půjčku na luxusní rekonstrukci a mezitím hamty, hamty svůj milionek půjčím na vyšší úrok. Pak o ten milionek přijdu, protože vyšší úrok = vyšší riziko a dluhy zůstanou. Pak to samozřejmě neřeším, nevpustím odhadce dovnitř atd, atd..... Ale cítím se strašně ublížen a okraden. Houby litovat.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.