ALICE (53): Syn nás připravil o střechu nad hlavou, manžel ztrátu neunesl

Bez ohledu na realitu tohoto příběhu /stát se to klidně mohlo a jistě někde i stalo a ne jednou/ u nás byl člověk, který otevřel nevelký obchod ve vlastním domě a podařilo se mu prý v krátké době prošustrovat celý objekt. Takže pokud mladý muž neměl dostatečně pevné kramfleky ohledně kvality služeb vzhledem k možné konkurenci /což asi podcenil/a nějakou takovou tu finanční jistotu, to jest že to netloukl od měsíce do měsíce /což asi ano/, dal se víceméně dříve či později čekat drsný náraz. Hloupé je, že ten kluk, který situaci neodhadl /i když v době, kdy s tím začal, tam sice konkurence nebyla, dalo se s ní asi ale do budoucna počítat/ do toho zatáhl rodiče a sobě i jim zkomplikoval značně život. Ono je lepší být při zemi a být rád za to, co mám. Je krásné říct, jsem podnikatel, dělám sám na sebe, ale má to plno negativ. Nemocenskou a její výši, konkurenci a dopady na činnost, výši důchodu v poměru k odpracovaným rokům a výdělku. A taky je u nás člověk, co začal podnikat x krát a na stará kolena neměl odpracované roky / byl tak inteligentní, že mu bylo pod úroveň být řadovým zaměstnancem/ a v předdůchodovém věku zjistil, že mu jaksi stát nemá co dát, poněvadž on mu jaksi tu patřičnou práci a ty daně neodvedl, jak měl. Raději normální zaměstnanec, který si nepřijde méněcenný a nestydí za to, že nepodniká, ale práce ho baví, i když si vydělá méně, než ten podnikatel. Což je můj případ - žádnému bohatému, žádnému podnikateli jsem nikdy nic nezáviděla, oni se sakra musejí starat, aby to šlapalo. Ne tento rok, ne ten další, ale zkrátka pořád. Je to za cenu, že kolikrát neznají pojem volno, vidím to v okolí, jednou za rok vezmou rodinu na drahou dovču a zbytek roku se maká, maká, maká. Nepotřebuju extra drahé auto, extra luxusní bydlení, naopak chci si svoje odpracovat s čistým štítem a nezhuntovaným duševním a tělesným zdravím. Nechtěla bych se jako rodič ani jako potomek takovéto situace dočkat. Ten kluk z toho příběhu měl jistě plány, ale situaci špatně odhadl. Kdyby totiž zrestituoval něco většího a pořádného, co by použil jako základ větší firmy s pořádnou reklamou, super zázemím a všestrannými službami, konkurence by ho nejen nepoložila, ale ani by tam nevznikla. Jestliže si pořídil dvě auta, s nimiž jezdil sám, není divu, že to dopadlo, jak to dopadlo. Ano, nějak se začít musí. Ale je utopie, že by na tomhle někdo mohl zbohatnout! Tohle ho nejen bude provázet do konce života. Co nabídne své další partnerce? Dluhy? Život v pronájmu? S rodiči? A navíc připravil svým rodičům skutečně stáří smíchy k popukání a nakonec stejně jako řadový zaměstnanec skončil. O zkrachovalé podnikatele se jistě potencionální zaměstnavatelé jako eskymáčtí psi bohužel nervou...