Omlouvám se za pár překlepů v mém příspěvku. Jenom chci dodat, že je možné i to, že studovat šla proto, že muž nechtěl další dítě. Nakolik to pojala jako pomstu, či ne, nevíme. Rozhodně ale, budou-li za něco bojovat, jak on, tak ona, pak budou hledat jediné. Argumenty pro svůj postoj, důkazy že oni měli pravdu. Je třeba se zamyslet bez boje. Možná, že kdyby se on svou princeznu nadšeně podporoval v nápadu studovat, promýšlela vy si to rozhodnutí bez tlaku a nezaujatě. A kdyby ona se rozhodla být dál onou puťkou, tak by o jejím studiu on začal vážně uvažovat.Ta doba, kdy ženy chodily do práce, studovaly a bylo to ponižující starat se o děti a být domácí puťkou byla za totáče. A je tady zas?
krásný večer, studuji také dálkově, mám dvě dcery a přítele. Teda měla jsem přítele, napřed , když jsem přišla s tím, že půjdu studovat, tak nebyl proti. Jezdili se mnou všichni do Prahy. Velká dcera jako studentka gymnázia se mnou chodila na přednášky nebo se na fakultě učila a menší s biologickým otcem/ přítelem/ chodila po Praze. První dva roky to byla pohoda - zaměstnání, rodina a učení bylo v noci, což jsem dávala. Před skončením prvního ročníku se to dozvěděli v zaměstnání, napřed to věděl jen ředitel, na zkoušky jsem si brala dovolenou - začalo s kolegyni v kanceláři peklo. A pak i s mojí přímou nadřízenou, která mne slovně napadla, že jsem jí to tajila a další výčitky. Nakonec je z toho psychická šikana v zaměstnání. K tomu začali problémy s přítelem. Na konci druhého ročníku mne slovně napadl, že jsem blbá vysokoškolačka a další urážky, které raději nebudu ani psát. Od listopadu jsem v pracovní neschopnosti z šikana v zaměstnání a musela jsem školu přerušit. Napřed bylo vyčítání od přítele, co to stálo peněz a další lži. A co jsem udělala v únoru, skončila jsem s přítelem, přihlásila se zpět do školy. Dcera mne nyní maturuje a půjde na vysokou školu a já od října Alžbětě, aby školu i s dětmi dodělala, vím moc, jak je to těžké, ale nesmí nás zlomit. Po psychickém hledání sama sebe již to vím. Musím také všem ukázat a hlavně sobě, že i v 48 letech vše vydržím. Proto paní Alžběto, držím Vám moc palce. A i paní doktorka nyní řekla, takový mužský nepatří k vám.
Mno opravdu kvalitní vztah by tento problém neměl, tak že nějaký problém ve vztahu zjevně mají a ten nezprůsobilo její studium spíše jen to co bylo ukryté pod povrchem vytáhl nahoru..........mně připadá že dlouhé roky ml pán doma žínku domácí na něm závyslou a to bylo to co chtěl co mu vyhovovalo. Zřejmě jen s ženou závyslou si dokázal připadat dostatečně jako chlap, kdežto žena nezávyslá, která bude mít vzdělání a dost možná i dobře placenou práci a tím páden na něm nebude 100% závyslá je nebezpečná, taková ženská se totiž může mnohem snáze sebrat a odejít a taky občas nemusí poslouchat a být podřízená. Vzhledem k tomu že je to už 3 roky a pán pořád situaci neakceptoval a pořád vyšiluje bych řekla že tohle ho jen tak nepřejde, přiznat si že ve skutečnosti má problém se svým pocitem mužnosti a se svým sebevdomím a nikoliv s tím že žena studuje není moc reálné, takové to právě nikdy sami sobě přiznat nedokážou a vždy budou hledat problém v něčem jiném než v sobě. Ano v dobrém vztahu člověk nechce aby ten druhý zakrněl a podporuje ho v tom když se snaží být nějakým způsobem lepší / vzdělanější........tenhle pán má dle všeho v hlavě jasně rozdělené role já nosím peníze ty uklízíš vaříš pečeš a staráš se o děti........on to dělat nechce, má pocit že dělá její práci nevnímá to že je to společná rodina společná večeře..........osobně si myslím že takový vztah skončí, tenhle typ se nezmění moc snadno a myslím že až paní začne chodit do práce bude dál frfňat dál bude řešit že není uvařeno že kdyby byla doma tak by bylo lecos uděláno co uděláno není a jí dojde že tohle ona žít nechce........
@farah.farah: Nějak mě právě u tebe zarazil onen jednostranný (žensky emancipovaný) pohled. A neumím ani říct, zda s tebou souhlasím, či nikoliv. Vztahy a role přeci nejsou takto zaškatulkovatelné. Ano, máš pravdu, "dlouhé roky měl mladý pán doma žínku domácí na něm závislou a to bylo to co chtěl a co mu vyhovovalo". Nicméně dlouhé roky se cítila i mladá paní skvěle v roli hýčkané princezničky, žínky domácí, závislé na sném princi a to bylo to co chtěla, co jí vyhovovalo, kvůli čemu se do svého muže zamilovala. Dokonce to, že už se k ní jako princezničce nechová ji vadí. Jenže princezničky jsou závislé a jejich role spočívá v oné závislosti. Princeznička toužila po dětech, po domě bez půjčky a po dalších dětech - po ničem, co by z ní dělalo něco jiného, než "puťku domácí".Jasně, naše touhy, postouje, my sami se v životě měníme a v partnesrství se často mění z nejrůznějších důvodů i ty role. Jestliže se naše princezna najednou rozhodla být někým jiným, než původně byla, než tou princezničkou kterou toužil její muž životem nést a ochraňovat, má na to plné právo. Ale to neznamená, že její muž není správný chlap, když se s touto změnou rychle nesrovnal, případně se s ní nesrovná vůbec. Na to, aby měl tu ženu, kterou si kdysi vzal, má zase plné právo on. Tak to v životě prostě chodí. A je tu ještě jedna věc. Když žena, která se dlouho motala jen kolem dětí a domu, která navíc už cítila potřebu vrhnout se do světa, začne studovat, mnohdy se změní víc, než její vzdělání. Mnohdy se z ní stane jiná žena, najde si na studiích jiné kamarády, někdy i víc než ty kamarády. Mnohdy jí ten její jediný se svatozáří najednou přijde nemožně nudný, protože svět je najednou plnej báječnejch a zábavnejch chlapů kteří v ní vidí "princeznu". A možná to její můž cítí, že ji ztrácí i když ona sama to zatím netuší.
Možná by to chtělo vážný rozhovor na téma: jak ty to muži doopravdy vidíš,co ti vadí na mém studiu,máš pocit,že se ti nějak vzdaluji-že bych mohla navázat vztah s nějakým spolužákem??? Něco za tím je,že pán je naštvaný,ale proč neřekne na rovinu,nevysvětlí své stanovisko. někdy jsou obavy z něčeho nového v té rodině tak frustrující,že se pán do hororových představ úplně zamotá,a přestane reálně uvažovat.Měl by přestat být sobecký a nechat manželku,ať si studuje,jen dbát,aby se rodina tím nepoškodila.
Také jsem pro dokončení studia. Byla by škoda zahodit skoro 3 roky učení, ale především, to co máte v hlavě vám nikdo nikdy nevezme. Manžel se s tím buďto smíří nebo se bude chtít rozvést, ale tak pitomý důvod k rozvodu, jaký by měl, se často nevidí. Byl by za vola.
No je diskutabilní, co je ještě taktika a co už otevřené dělání z muže blbce. Alžběta má ale tu rodinu poměrně čerstvou, mělo by jí záležet na tom, udržet si ji. Možná. Já ten taktik přes snahu tchyně mě k tomu dokopat asi nikdy nebyla. Taky jsem rozvedená vlastní vinou. Když mě třeba vyzval, abych zvenku skloněná nad kapotou bedlivě poslouchala, zda něco neklepe při startování v autě, měla jsem toho po celotýdenním lítání tak akorát dost, se spakovanými taškami, kde se v tom horku pozvolna roztékalo jídlo, jsem odmítla estrádu na parkovišti před paneláky, nasedla a požádala ho, aby už jel. Prosím tě, řekla tchýně, které si pak stěžoval, co to auto dá starostí a já si té jeho péče nevážím, mělas nasadit přemýšlivý výraz, no slyším to taky no, pane, ale ty sis tím poradíš, ty víš, komu to dát spravit, jsi přece tak šikovný....To je možný, povídám, kdybych celý týden nelítala do práce a pak nesháněla, aby bylo celý víkend co jíst, neměla v hlavě, do čeho se tam v pátek ještě pustím, abych to všechno stihla, možná bych na to ten smysl třeba měla. Jo holka, řekla babička, kam ty to pak přivedeš.....To musíš. Jo, přivedla. Jenomže kdo by strpěl, aby rodiče o všem věděli jako první, aby mě pak postavili před hotovou věc, abych byla s jejich souhlasem uvázaná u zahrady a plotny a mohla jen nakoupit u nás ve městě, abych byla zcela otevřeně kontrolovaná, abych se dověděla rozdílné verze od nich tří ohledně jedné věci /špatně se domluvili/, abych zvažovala, jak kdy komu co říct. To by asi vydržela jen světice. Nebo holka, které je úplně jedno, jak žije, hlavně, že je vdaná. Člověk potřebuje blízké lidi, někam patřit, ale ne za každou cenu. Má právo mít svoje představy o svém životě. Mít v bytě věci, které si vybral a ne ty, co se na nich domluvil partner s rodiči. Satisfakcí mi je to, že sám bývalý muž uznal, že manželství pokazil hlavně on za vydatného přispění svých rodičů. Pozdě.
Alžběto studujte, je patrné, že Vám studium jde, ale to není jediný důvod. Budete mít šanci na lepší práci i peníze, jde o 2 roky, to uteče a uvidíte, jak budete ráda, že školu máte, až ji dokončíte.Muži dejte najevo, že Vám jeho postoj vadí. Jednou, ale zřetelně a potom ho už nechte, další debaty by asi byly na nic.
Obávám se, že v tomhle případě je veškerá taktika k ničemu. Pán si vzal o hodně mladší ženu, o které si myslel, že ji předělá k obrazu svému. Měl pěknou rodinu, dům, byl jednoznačným živitelem rodiny. Ještě bych pochopila, že v jeho věku odmítl další dítě. Ale ten cirkus, který vytváří kvůli studiu manželky je jasný. Bojí se o ztrátu svého postavení v rodině a ve vzdělané manželce vidí konkurenci. Obávám se, že tahle situace nemá dobré řešení. On bude prudit pořád a čím dál víc. Peklo nastane po promoci a po získání dobrého místa. Bude z něj uražený ješita, který manželce vyčte každou vydělanou korunu. Alžběta bude nakonec muset utéct, aby se z toho nezbláznila a aby děti vyrůstaly aspoň trošku v klidu.
Alžběto, pokud dobře počítám a čtu, deset let jste za tu puťku byla Vy sama. Do téhle role jste se pasovala úplně dobrovolně. Nejdřív jste s mužem jezdila po světě, pak zútulňovala domek a vychovávala děti. Je sice hezké, že byste byla ráda ještě rodinu rozšířila, na druhou stranu považuji od manžela za fér odpověď sdělení, že se už na to věkově necítí. Tomu se ani moc nedivím. Vypadá to, že jste to Vy, kdo v rodině více zvládne, asi si umíte věci zorganizovat. To umím pochopit taky, v bývalém manželství jsem byla stejná. Před víkendovým odjezdem jsem měla nakoupeno, zpola uvařeno, doma hotovo, makala jsem na zahradě i při takových těch různých údržbových záležitostech v domku a když jsme se vrátili, zapnula pračku, schystala večeři, zkontrolovala úkoly, atd. Asi se zeptáte, k čemu mi manžel vlastně tedy byl. Dneska jako rozvedená můžu plně prohlásit, že k ničemu. Jeho funkce byla ovšem nezastupitelná: on nás vezl tam a zpět, BEZ NĚJ BYCH TO NEDOKÁZALA. Je chvályhodné, že studujete a zvyšujete si tak kvalifikaci, ocení to nejeden zaměstnavatel, ale buďto máte doma despotu v kombinaci žárlivcem a manipulátorem, nebo jste to jen vzala za trochu nešťastný konec. Netvrdím, že by se nejbližší lidi měli balamutit, ale trocha taktiky je docela stěžejní, aby se předešlo sporům. Protože mám na krku víc let a tím pádem i zkušeností, začala bych odjinud. Asi bych mu při dobré příležitosti řekla, jak je úžasný, že má vysokou, optala se ho na úskalí, co bylo nejtěžší, kde sháněl podklady, co mu dalo nejvíc práce, pak si postěžovala, že se u nás v práci leccos mění, že jsme víceméně nuceni ukázat, že v nás je víc, než jsme dávali najevo doteď, zeptala se ho na jeho názor /už při něm bych vysondovala, jak na tom je s ochotou mě podpořit, či zda nemá problém se svým mužským egem, on má víc škol, on víc vydělává, atd./. Trošku bych to pak nechala uležet a pak ještě jednou mu svoje příští studium předestřela trošku konkrétněji - tak mně asi nic jiného nezbyde, než jít na tu školu, pokud nechci být vyšoupnuta jinými, kteří si brousí zuby, že si posílí v práci pozici. No začínat zase jinde, nebo o práci přijít, to se mně nechce. Když si ovšem Alžběto dupnete v tom smyslu, když se nepodřídíš a nechceš dítě, tak já natruc a najust budu studovat, doženu Tě se vzděláním, možná i platem a navíc, co ani nahlas říkat nemusíte, každý chlap pochopí, že jeho to Vaše studium bude stát taky kus toho pohodlí a domácí pohody. Takže on Vám to tímhle způsobem vrací. Ne že bych ho chápala či omlouvala. Je to podpásovka, kterou by milující chlap tedy dělat nemusel. Vy ovšem už v tom vlaku jedete, tak nevystupujte, nenechte se otrávit a tu školu so rozhodně dodělejte. Bude se Vám to jednou asi jako rozvedené hodit. Manžel z toho svého vlaku jistě taky nevystoupí a zatímco Vám teď dělá šprajc v podobě připomínek k domácnosti, tak až dostudujete, bude doma trousit blbé poznámky o ženských, co se přes spokojenost svých rodin drápou po kariéře a kdovíjak jste tu školu asi studovala a kdovíkomu za dobré výsledky vyhověla. No a Vy si za pár let poté, co jste přes všechny překážky byla ve škole a pak i ve vyšší funkci v zaměstnání, kde si Vás na rozdíl od manžela váží, nejspíš řeknete, mám já tohleto vůbec zapotřebí a bude vymalováno. A manžel a to se vsadím o co chcete, si jako příští partnerku zvolí ženu, co se jen tak tak vyučila a uchytila - tím prosím neznevažuji nižší vzdělání, vím, že mnohý hodně studovaný by se jako řemeslník neuživil - poněvadž u té mu nebude hrozit, že se ho bude snažit dohnat. Ta k němu bude vzhlížet. A to chlapi prostě potřebují. Ten obdiv, uznání od nás, atd. Vy kdybyste teď s tou školou i nakrásně sekla, on do Vás bude vrtat dál, už ne pro nestíhání podružností doma, ale proto, že jste už to jeho postavení ohrozila. Ať školu doděláte či ne - je Váš zájem ji rozhodně dokončit - on ze svého pomyslného vlaku nevystoupí, bude mít o důvod víc Vaše sebevědomí srážet. Chlapům, co ho nemají na rozdávání, ty puťky vyhovují. Kompenzují si tak to, čemu možná i sami věří, já jsem pán tvorstva, já jsem někdo. Normální chlap, co si nepotřebuje něco pořád dokazovat, je rád za jakékoli zlepšení doma, i když ta cesta je nelehká. Vím, o čem mluvím. Jednou jsem v práci dostala skutečně vysokou odměnu, tedy ale jako všichni ostatní, ten rok se prostě zadařilo, pomalu abych se za to omluvila, že jsem domů ten měsíc donesla víc, než on, a tak abych se kála, koupila jsem jemu, tchánovi, synovi, dceři to, o čem celá rodina věděla, že chtějí a že na to v rozpočtu není. Mně nezbylo ani na sáček bonbonů. A jestli myslíte, že mi pak bylo odpuštěno /většina spolupracovníků ty prachy doma zatloukla a mně řekli, že jsem hloupá/, tak to se mýlíte. Měla jsem to na talíři docela dlouho, co si jako chci dokazovat, když všichni vědí, že on vydělává víc, poněvadž on taky víc znamená a já jsem jen ženská. My dámy ale nejsme JEN - my jsme taky lidi.
@SandraN: Dobře jsi to napsala , žena musí být trochu taktik . Kdybych nebyla taktik tak nejsem v manželství 40 let a nemám plno koníčků, kde jsem furt z domu a manžel zas je doma .(už jsem v důchodu, vnoučata odrostla a další není na cestě tak si to můžu dovolit) Když bude chtít po něm radu tak on se bude cítit , že je lepší . Možná i trochu udělá něco v domácnosti . A řekne jak můj muž uklidil jsem ti . Já mu dám pusu a myslím si uklidil jsi nám. Hezký den
@monada: "Uklidim jsem ti"? On tam nebydlí s Vámi? Snad uklidil jsem (nám).
@monada: Ja na jednej strane viem, že takáto forma správania (taktika) funguje, ale nemalo by byť manželstvo v zlom aj dobrom (extra peniaze, lepšia práca,..a možnosť pochváliť sa) pre oboch rovným dielom? Nemala by mať možnosť žena zvyšovať svoju kvalifikáciu, mať vyšší plat alebo byť nachvíľu tá lepšia (v danej chvíli, lebo neverím, že človek je lepší vždy a vo všetko, či už chlap či žena :-)) bez poznámok o karieristke a spol. alebo zdutej puse proťajšku? Nikdy som nemala problém, pochváliť svojho partnera, vzhliadať k nemu a podporovať ho v jeho snoch (nakoniec každého z nich som si aj preto vybrala, že skutočne bolo kvôli čomu vzhliadať, chváliť a podporovať :-)), ale prečo by to z ich strany nemalo byť rovnaké ku mne? Prečo by som mala degradovať svoju prácu alebo úspech alebo o nich radšej ani nevravieť? Pre kľud v rodine? A kde je potom môj kľud?Neberte toto, prosím, ako rýpanie. Je to skôr povzdych ženy, ktorá sa ešte stále nerozhodla, či jej stojí celoživotné taktizovanie za "spokojný" vzťah. Viem, že je to cesta, ale ako si potom vážiť svojho partnera, keď sa mu nemôžete pochváliť niečím len preto, že je to nedabože "chlapská" záležitosť a žena v nej predsa nemôže byť lepšia?(PS: viem, že sú aj taký chlapi, mala som už tú česť. Len prečo je ich tak málo, že sa jedna skôr uhľadá k smrti, než sa to podarí! :-)))))
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.