Alžběta vždy chtěla pro svoji rodinu to nejlepší. I proto je zvyklá svým dětem už odmalička vařit. Vždy ji těšilo, když na svých dcerách viděla po jídle spokojený úsměv. S nástupem do školky ale začaly její dcery teplá jídla sabotovat. A zůstalo jim to i v pubertě. Bětka chce své rodině vařit z čerstvých domácích surovin, ale cítí, že o to nikdo nemá zájem.
Vaření jako koníček
Když se mě někdo zeptá, jaké mám koníčky a co mě baví, musím rozhodně říct vaření. Nejsem sice ten typ člověka, který by zkoušel nové recepty a suroviny, ale kuchyně je pro mě relax. Můžu vypnout, přestat myslet na jiné věci a věnovat se jenom krájení, míchání a vaření. A pokud strávníkům jídlo chutná, baví mě to ještě víc.
Už odmalička jsem svým dětem vždy vařila. Nechtěla jsem jim dávat umělé náhražky domácí stravy. Jako batolata děti ani jednou nezkusily hlavní jídlo ze skleničky a ani v pozdějším věku neměly potřebu cpát se hranolky a jinými smaženými jídly. Každý rok jsem se snažila dělat také domácí přesnídávky a různé zeleninové směsi pod maso. Vše z domácího ovoce a zeleniny.
Jen omáčky a knedlíky
Jak mi děti rostly, tak se ale jejich chutě a ochota jíst domácí jídlo zásadně změnily. První problémy jsem pocítila po nástupu do školky. Holky mi vždy doma jedly navařené jídlo krásně. Jakmile ale nastoupily do školky, začaly si vymýšlet, že jim školkové jídlo nechutná. Měla jsem pocit, že se mi holky vracejí domů hladové.
Začala jsem tedy dělat teplé večeře. Jejich nechuť se ale přenesla i na domácí jídlo. S radostí jedly jenom vývar a omáčky. Cokoliv jiného, co jsem uvařila, odmítaly. Zkoušela jsem jim do jídelníčku zařadit i nové chutě, ale každý pokus skončil neúspěchem.
Z vaření pro děti se stalo peklo
Trend nechutenství k teplému jídlu přetrvával celou školku a také začátek školy. Pak se vše nějak urovnalo a zdálo se to být lepší. Letošní rok holky oslavily třinácté a patnácté narozeniny. A já opět cítím, že se vše vrací do starých kolejí. Jak jedí obědy ve škole, nevidím. Tak se stále snažím vařit teplé večeře. Pořádné a zdravé jídlo je podle mého základ.
Ať ale navařím cokoliv, tak mi to holky omlátí o hlavu. Řeknou, že nemají čas na teplou večeři a chtějí jenom chleba se šunkou nebo sýrem. Výjimku tvoří nějaká domácí pomazánka. Sbalí si krajíc chleba nebo rohlík a utíkají k sobě do pokoje.
Společné jídlo
Víkendové obědy připravujeme společně. Divadlo začíná už u toho, že by měly naškrábat brambory nebo nachystat zeleninu. Vždy se dohadujeme, ale nakonec mi musí pomoct. Už si ani nepamatuji, kdy naposledy dojedly celý talíř a já jsem na nich viděla, že jim to opravdu chutnalo.
Vaření pro rodinu mě přestává bavit. Nikdo moji snahu neocení. A já jenom chci, abychom si společně jako rodina sedli jednou denně k pořádnému teplému jídlu. Je toho tolik?
Skoro každý den se kvůli teplé večeři pohádáme. A když se nepohádáme, tak mám zkaženou náladu, protože se holky ofrňují. Nesnězené navařené jídlo si pak bereme s manželem druhý den do práce a odpoledne začíná vše znovu.
Teplé večeře
Vaření mě baví a teplá večeře je pro mě důležitá. Já sama si nepamatuji, že bych si doma někdy takto vymýšlela. Jedlo se to, co bylo přichystané. Nikdo si nemohl vymýšlet, že by chtěl jíst něco jiného. A to jsme neměli tolik luxusu, aby byla každý den teplá večeře. Já se snažím, chci rodině dopřát to nejlepší, ale nikoho to nezajímá.
Už jsem začala uvažovat, jestli holky nechtějí držet nějakou hloupou dietu nebo něco podobného. Bavili jsme se o tom, ale prý jen nemají čas a chuť na teplou večeři. Zkoušela jsem tedy chystat různé zeleninové a těstovinové saláty, kuskus a jiné. Opět jsem se ale s nadšením nesetkala.
Moc nevím, jak se k celé situaci postavit. Nechci, aby to u nás bylo tak, že si každý vezme z lednice salám, k tomu rohlík a jde si to sníst někam sám. Jídlo je pro mě rituál a chvíle, kdy můžeme být jako rodina spolu. A jednoznačnou výhodou je také fakt, že je to jídlo domácí, zdravé a podle mého také chutné.