ALŽBĚTA (40): Vařím pro rodinu, ale děti to věčně nejedí, strašně mě to štve

Ona moc znasilnuje situaci!

No ona to mysli dobre ale je slepa! Mozna by se dcer mela sama zeptat co si preji na veceri a ony treba jen odveti,ze by chleba s pomazankou stacil! Dulezita je pohoda a atmosfera doma-nikoliv jidlo! Taky muze neco navarit a polovinu dat sousedum-ti treba budou radi,no!

Lidove prislovi rika: "Snidani snez sam, o obed se rozdel s pritelem a veceri dej nepriteli."
Prestante jim delat dvorni kucharku jen proto, ze vas to bavi. Mam pocit, ze se dnesni spolecnost primo precpava. Pokud vase dcery rano snidaji, ve skole chodi na obedy, neni nutne znovu varit teplou veceri. Staci jen neco lehkeho a vubec, at se slecny obstaraji s veceri samy. :achjo:

Prokristapána. Na žrádle přeci nestojí svět. Z této dámy čiší sobectví , nizkoduchost a sebestřednost. Ona má jako koníčka vaření,tak všichni budou skákat podle toho. Rodinu přece netvoří teplá večeře. Má to být zázemí,bezpečí a společně zájmy. A to, že ONA chce,aby všichni seděli u stolu a cpali se,povede jen k rozpadu. Proč se nezeptá ostatních,co si přejí? Holky jsou v pubertě,jen jim vyprovokuje mentální anorexii. Opět má pravdu paní Elinor,jsou i jiné aktivity.Ta posedlost matek a babiček jídlem je snad nemoc. Všude v slyšíte "syn /dcera/ vůbec nejí"/ a přesto jsou naživu/na hřišti a všude slyšíte "nechceš něco jíst,nemáš hlad atd" ,a pěstuje se v dětech jen vzdor a odpor. A výsledkem je patologický vztah k jídlu,obezita,bulimie, mentální anorexie. U nás platilo-jidlo je drahé,kdo nechce,padá od stolu a neotravuje ostatní. A výsledek? Snědli všechno,vařila jsem jako vzteklá,pekla 2x týdne a nikdy nic nezbylo. A když vypadli z domu, podstatně se mi ulevilo,ale jen načas. Jezdí totiž hojně,i s rodinami a zase vařím a peču,prozměnu pro 8aź10 lidí na víkend. Tolik k rodině. Když neotravujete,necháte ostatním prostor a volně dýchat, drží se vás sami.

Můj táta pověsil řemen na lustr, většinou nebyl potřebný, mám tři bratry!

Ja jim vecer tiez len nejaky chleba s pomazankou alebo syrom. Nechutilo by mi aj vecer teple jedlo, a bolo by to moc tazke. Kazdy den sa s nimi hada, kazi atmosferu, vyraba problemy tam, kde nie su. Dobra matka to teda nie je, zaujima ju len to co ona chce, nie to, ci su stastne deti.

Když ona Alžběta si ráda dá tu práci, aby to sobě i rodině ztížila... vaří dle harmonogramu zdravé vyvážené stravy a dokládá svoje výsledky patřičnými komentáři. Takže když to shrnu. Vyhozené prachy za materiál, zbytečně spotřebovaná energie, hladové děti, otrávený manžel, permanentně nespokojená matka, vyplácaná voda na umytí nádobí. Kdyby se na to vykašlala, byl by doma klid a ušetřila by a odpočinula si.

Tak jim vařte to, co jim chutná!

Pokud odmítají domácí stravu, kterou jim připravuje maminka, znamená to pro mě, že si neváží maminčiny práce. Kdyby holky byly moje, už dávno bych jim nevařila.
V době přípravy věčeře bych mizela z domova, cvičení, kino, "tiskovka" s kamarádkami nebo procházka s manželem. Poté bych jídlo připravovala pro sebe a manžela. Holky jsou rozmazlené a pravděpodobně znají jen svá práva, ale povinnosti nikoli.

Jsem kuchař a proto říkám, hlad je nejlepší kuchař, sebrat dětem sladkosti a podobné hovadiny a u uvidíte jak jim bude chutnat, čauky lidi

Ještě je tu varianta, že paní sice baví vařit, ale jíst se to nedá.

Moc tlačíte na pilu. Dcery už jsou velké - udělejte z nevýhody výhodu - každý dne připraví večeři někdo jiný podle svého a jí se zásadně společně u stolu -třeba jen chleba s máslem.

Nedalo mi to a tematicky jsem si vybavila různé příhody kolem vaření. Nejen ze své domácnosti, ale i z domácností své matky a tchýně. To by bylo počteníčko. Jednou napíšu memoáry. Bude to kasovní trhák.

Souhlasím s Elynor.
Taky bych ráda naší kuchařince Alžbětě ...představuju si ji v nadýchané pečlivě vyžehlené bílé zástěrce .... připomněla starou známou věc. A sice to, že čím víc toho pro někoho děláme, tím méně si toho váží. Jinde rodina skáče radostí, když se pořádně uvaří aspoň v neděli.

Po pravdě řečeno, tenhle problém neznám, měla jsem syny a ti ve věku 13 a 15 let snědli cokoli, co našli a vždycky toho bylo málo a sháněli se po něčem, čím se dorazit. Bylo jim fuk, jestli je to teplé a zdravé a z domácí zeleniny, a když na to přišlo, měli hlad a nic nebylo po ruce, tak si uměli i sami leccos uvařit. Jednoduchá jídla a polévky zvládali. No a trvat na společném jídle mi připadá nesmysl. Ve všední den mají lidi různý rozvrh, každý má hlad někdy jindy, a jiné chutě... ani ten víkendový oběd bych nebrala jako nutnost. Podle mě je lepší jet o víkendu někam ven, na výlet, do přírody, nečučet doma a strávit půldne vařením, o které beztak není zájem - proč? Že puberťačky v tomhle věku ofrňují, když musí škrábat brambory, no kdo se tomu diví? Asi si umí představit lepší náplň volného času. Já taky. ]:-D A logicky čím více se něco někomu nutí, tím větší odpor to vyvolává. Nechala bych to bejt, vařila bych výrazně méně často a menší množství, a necpala to všem jako povinnost - vaše matka tady v potu tváře uvařila pokrm, a vy to nechcete, holoto, tak holt nebude nic. Teče voda z kohoutku a suchej chleba, nazdar. Nebo jděte spát bez večeře, občasný půst je prý zdravý, tady se o tom taky psalo. ;-]

Já bych docela ráda naživo viděla mámu od rodiny, která tolik let vaří denně teplé jídlo. A nutí okolí, aby to oceňovalo. Přijde mi to úsměvné. Jako v tom filmu, kde stará dáma pletla punčochy a nutila i svou služku, aby je taky nosila. Kristepane. Na světě je tolik činností, které člověka mohou bavit. Alžběta by mohla být ráda, že nemusí trčet hodiny u plotny. Svého času jsem měla období, kdy syn a muž odmítali chodit na obědy. Ty měla jen dcera ve školce. Tak jsem musela denně vařit. I já se v práci tedy z obědů odhlásila. Byla to fakt honička. Někdy jsem si uvařila na další den večer, jindy jsem s vyplazenými jazyky za zády to jídlo dodělával, když se hladovci scházeli. Podotýkám, že vařím ráda, že jsem z vlastní vůle vařila dočasně i příbuzným, tedy konkrétně strýci, dědovi, tchánovi, a nemusela jsem. Ale tahle každodenní povinnost doma mě prostě docela šeptala. Přišlo to mezi druhou a čtvrtou domů, sežralo to teplé jídlo a jen to položilo příbor, už se to přálo po večeři. Evidentní bylo, že by si to dalo teplou. Situaci mi neusnadnili tcháni, kteří mi omilali pořád dokola, že ženská je od toho, aby se o rodinu starala, že jejich syn potřebuje teplé jídlo, protože chudák dojíždí a já ne. Vysvobození přišlo za pár let. Syn i muž zjistili, že jídelna, kam mají možnost chodít, výborně vaří a dává i ovoce a moučník. A sami se rozhodli. Klidně udělám teplou večeři...ale dvě teplá jídla pro rodinu denně....pro zaměstnanou ženskou....je dost. Alžběto, přestaňte vyvařovat a začněte dělat něco pro sebe. Za pár let děti půjdou z domu a budete dělat co....nutit manžela, aby si umyl ruce, správně držel příbor a konverzoval s vámi během jídla? To Vám manžel z té přemíry péče akorát tak uteče.... Najděte si nějaký koníček, který Vám bude vyhovovat. Pro rodinu je cennější domácí pohoda a spokojená máma, než každodenní teplé večeře pod tlakem nedoceněné a nepochopené maminky.

Teplé večeře jsou podle mě blbost. Nejen zbytečně těžké jídlo na večer, ale i nutit celou rodinu ať jí všichni to samé a ještě si spolu u toho příjemně povídají.... Paní mi připadá, že by ráda přenesla "nedělní oběd" na každý všední večer. A to je nereálné, nejen s puberťáky. Sama mám jiné jídelní preference než moji sourozenci a nutit se jíst něco, co nechci by mi vadilo. Nevím, proč by studená večeře, co si kdo vybere byla tak špatná. Když se domluví na nákupech a finance to dovolí, za mě OK.
Maminka je asi dost rozkazovačná " budete jíst co nechcete a ještě si na tom šťastně pochutnáte".