ALŽBĚTA (55): Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu matkou v padesáti letech

16. 6. 2019
ALŽBĚTA (55): Nikdy by mě nenapadlo, že se stanu matkou v padesáti letech
Alžběta se po prvním rozpadlém manželství smířila s tím, že žádné děti mít nebude. Když ale po několika letech potkala toho pravého, neváhala ani chvilku a na prahu padesátky si pořídila dítě.

Děti jsem milovala celý život. Už jako holka jsem nakukovala do kočárků, u samoobsluh stála jako přikovaná, abych mohla pohlídat maminkám jejich ratolesti, a těšila se na návštěvy svého bratra, který byl už ženatý a měl ročního chlapečka. Moc ráda jsem mu ho hlídala.

Když jsem poznala Slávka, bylo mi osmadvacet. Pracoval jako skladník, byl slušný, hodný a měl mě rád. Naši nám zprvu moc nepřáli, ale když viděli, že jsem zamilovaná, zanedlouho strojili svatbu.

Nemůžu říct, že léta se Slávkem byla špatná, ale nemůžu říct, že ani dobrá. Hlavním důvodem bylo to, že se mi nedařilo otěhotnět, byť jsme se snažili. Jak jsem byla z neúspěchu podrážděná, začalo se to projevovat i na našem vztahu. Téměř pořád jsme se hádali.

Vím, že jsem dělala chybu, když jsem dávala Slávkovi za vinu, že nemůžu otěhotnět. Absolvovala jsem totiž sérii vyšetření a podle všeho byla zdravá jako rybička. Tehdy nás ani nenapadlo uvažovat o umělém oplodnění, byla jiná doba a mně to přišlo proti přírodě. Po jedenácti letech jsme se rozvedli…

Deset let jsem žila sama, smířená s tím, že dítě mi prostě není dáno a že to tak asi má být. Za tu dobu jsem sice nějaké vztahy měla, ale takový muž, se kterým bych o dítěti v tak pozdním věku uvažovala, se neobjevil.

Až jednou. Na oslavě mých osmačtyřicátých narozenin jsme seděly s kamarádkami na zahrádce u hradu Buchlov, kde probíhalo nějaké kulturní odpoledne. Trampy a výletníky se to v podhradí jen hemžilo a brzo se venkovní zahrádka zaplnila.

Nemohla jsem si nevšimnout jednoho trampa s kytarou, který si brnkal na kytaru, popíjel pivo a občas mi věnoval pohled. Pomalu se stmívalo, parta vedle nás začala kromě hraní i zpívat. To už jsme po sobě pokukovali a kamarádky mě povzbuzovaly, ať si nechám něco zahrát.

Nakonec se jedna zvedla, zašla ke kytaristovi a pošeptala mu něco do ucha. Za chvíli slyším: „A teď zahraju něco pro krásnou dámu s těma čokoládovýma očima, co sedí tamhle, protože dnes slaví narozeniny. Všechno nejlepší, královno!“ Dojalo mě to i potěšilo, tohle jsem vážně nečekala!

Později jsme se dali s tím trampem, Vojta se jmenoval, do řeči, pozvala jsem ho na pivo a zjistila o něm, že je rozvedený, bezdětný a že ho nebaví žít jen se psem. Co vám budu povídat. Zamilovala jsem se na stará kolena. Vojta bydlel jen pár kilometrů ode mě, a protože měl větší byt, brzo jsem se k němu nastěhovala. Náš vztah se vyvíjel od prvního dne tak přirozeně, že mě vůbec nepřekvapilo, když mě po necelém roce požádal o ruku.

A náš nejlepší svatební dar? Potvrzení těhotenství na ultrazvuku! V době, kdy moje kamarádky řešily přechod, jsem já čerpala informace od třicetiletých holek, zkušených maminek. Dnes je Vojtíškovi pět a já pořád ještě nemůžu při pohledu na něj nějak pochopit, jaké štěstí mě to v životě potkalo!

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Na první pohled jde vidět, že máte s drahou polovičkou jiné myšlenky a trávíte více času každý po svém. Ono to zase tak nevadí. Aspoň si od sebe odpočinete a budete se věnovat dětem,…

Nejčtenější články

Doporučujeme