Po prvním dni, v němž bylo přáno potěše oka, je načase nakrmit i duši. Amsterodam nabízí všeho dost: město je plné muzeí a zdejší sbírky jsou pozůstatkem zlatých časů, kdy podpora umění patřila k téměř povinným zvykům amsterodamské smetánky.
Vždyť asi těžko byste se odsud mohla vrátit domů a přitom nevědět, jak to vlastně bylo s uchem Vincenta van Gogha. Tomuto umělci je zasvěceno moderní muzeum, jež nepřetržitě vystavuje přes 700 výtvarných děl, nejen van Goghových, ale také Gauguinových, Monetových a Picassových.
Další památkou, kterou byste neměla minout, je dům, v němž se za druhé světové války skrývala jedna z největších hrdinek Amsterodamu 20. století – mladičká Anna Franková, jejíž deník, který si vedla ve stísněném úkrytu, obletěl svět. Dnes je v domě, kde se ukrývala, muzeum a expozice připomínající osud její rodiny, ale i úděl všech amsterodamských Židů, kteří byli za války pronásledováni a nakonec i deportováni. Když si uvědomíte, co je čekalo, přijde vám nejen prostor muzea velmi stísněný. Jinak si ale Amsterodam zakládá na tom, že je velmi otevřený.
Lidé se tu s vámi sice nebudou o drogách, sexu nebo homosexualitě bavit na potkání, když o tom ale začnete, rozhodně je dané téma nezaskočí – vše se tady bere přirozeně. Však mi také paní z Muzea marihuany a hašiše, se kterou jsem se zapovídala, vysvětlovala, že většina obyvatel města si marihuanu pěstuje doma. Snažila se mi objasnit, že kdyby místní chodili do proslavených coffee shopů, nezbylo by nic pro turisty, proto „trávu“ pěstují v květináčích jako my třeba muškáty.
Muzeum bylo založeno v roce 1985, a protože je jediné svého druhu na celém světě, každoročně sem zavítá 75 000 návštěvníků.
Ovšem i jiné neřesti mají v Amsterodamu svá muzea: nemravné litografie, olejomalby, bronzové sošky, fotografie i filmy jsou vystaveny v Muzeu sexu Venustempel neboli Venušině chrámu. V rámci expozice je i spousta sexuálních kuriozit a nechybí ani lekce z historie morálky a její proměny v jednotlivých stoletích a zemích. Stydlivé či zaskočené návštěvníky průvodkyně uklidňují slovy: „Nečervenejte se, je to přece lidské!“ Nizozemci snad ani neznají slovo předsudky, proto se také v jejich hlavním městě konal jeden z prvních pochodů homosexuálů a gayové a lesbičky si tu dokonce uspořádali vlastní olympijské hry.
Duše už dostala svůj nášup, ale co váš žaludek? Vymotejte se ze spárů vzdělávání o hříších a vrhněte se na kulinářské zážitky.
Mezinárodní směsice, z níž se skládá obyvatelstvo Amsterodamu, vám zaručí i pestrou kuchyni. Člověk neví, co dřív – tolik podnětů, tolik možností! Výrazné je například aroma indonéských jídel, jejichž vůně vás praští přes nos a jejichž chuť a kvalita vás nenechá na pochybách. Propátrejte uličky kolem Rembrandtova náměstí a nechte svůj nos, ať za vás rozhodne, zda povečeříte v asyrské či tibetské restauraci.
„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Juicy.„
ČTĚTE TAKÉ:
V centru tolerance: Amsterodam