Andrea má jedinečnou možnost užít si rok ve slunné Kalifornii a získat skvělé zkušenosti. Bojí se však, že přijde o přítele. Má ho tady nechat a odjet, nebo se vzdát svého snu a zůstat?
Jsem tak trochu kaskadér a horká hlava, a tak nikoho z mého okolí příliš nepřekvapilo, že jsem se s Filipem seznámila v nemocnici. Konkrétně na pohotovosti, kam mě kamarádi přivezli poté, co jsem na inline bruslích zkoušela sjet prudký kopec a samozřejmě jsem situaci neustála. Dole mě kamarádi posbírali s mnoha odřeninami, a jelikož mě bolelo všechno, nebylo jisté, jestli nemám nějaké zlomeniny, a tak jsme putovali přímo do nemocnice.
Do parády si mě tam vzal mladý fešný doktor, který ze mě i přes všechnu tu krev a potrhané oblečení nemohl spustit oči. Nejen, že mě opatrně a jemně ošetřil, ale stíhal u toho ještě být milý a vtipný. Asi musel být opravdu okouzlující, když jsem to zaregistrovala i přes ukrutnou bolest, slzy a šok. Přikázal mi, že musím přijít na kontrolu, což jsem samozřejmě splnila, a při té příležitosti jsem mu nenápadně nechala na stole ležet obálku s dvěma lístky do kina na následující týden a moje telefonní číslo.
Dva dny mu trvalo, než se ozval, ale nakonec přece jen zavolal a návštěvu kina mi potvrdil. Už si ani nevzpomenu, o čem ten film byl, protože jsem byla děsně nervózní a pořád po něm po očku pokukovala. Líbil se mi čím dál víc! Po kině mě pozval na večeři, prý aby se mi revanšoval za ty lístky. Díky vínu i jeho milé společnosti ze mě nervozita rychle opadla a my se skvěle bavili.
Filip měl v té době čerstvě po studiu medicíny a začal se živit jako doktor. Já jsem ještě studovala, což ostatně dělám dodnes. Jsem tak trochu věčný student, takže jsem si školu protáhla, jak nejdéle to šlo. V tomhle jsme oba naprosto rozdílní, Filip je dost svědomitý, ale to nám nikdy příliš nevadilo. Po prvním rande samozřejmě následovalo další a další, prostě jsme spolu začali chodit a doteď je to láska jako trám. Oba jsme dost zaneprázdnění, já ke studiu ještě pracuji a Filip toho má v práci také nad hlavu, takže jsme se po roce rozhodli začít žít spolu.
V současnosti jsme spolu dohromady tři roky, z toho dva spolu bydlíme. Vztah nám klape, takže je logické, že už mluvíme o budoucnosti i o rodině. Shodli jsme se na tom, že by bylo fajn, kdybychom stihli alespoň první dítě do mých 30 let. Chci mít na mateřství dostatek energie a také se bojím toho, že čím budu starší, tím větší rizika v otěhotnění jsou. Filip s tím souhlasí, navíc je o 5 let starší, takže se dětem rozhodně nebrání. V poslední době ale přemýšlím i o tom, že jsem se vlastně nikdy pořádně neosamostatnila, z koleje jsem se stěhovala rovnou k Filipovi, procestovanou mám jenom Evropu včetně několika týdenních pobytů v Anglii a ve Španělsku, kde jsem byla přes léto na brigádách, ale ráda bych poznala víc.
To ale s dětmi asi moc snadno nepůjde. Filip se z práce jen tak neutrhne, navíc ho dlouhodobý pobyt v zahraničí neláká, i když jinak cestuje rád. Já jsem ale trošku pátrala a zjistila jsem, že bych mohla na deset měsíců odjet studovat do Kalifornie. Amerika mě vždycky lákala, navíc v Kalifornii mám taky několik kamarádů z Čech, kteří mi slíbili, že mi pomůžou a taky mi seženou brigádu, abych si pobyt v Americe mohla užít a měla prostředky na to ji procestovat. Jenže co Filip a náš vztah?
Na jednu stranu strašně moc toužím jet, na druhou si říkám, že 10 měsíců je prostě strašně dlouhá doba na to, abychom vydrželi jeden bez druhého a náš vztah i nadále mohl fungovat. Vlastně je to i víc než 10 měsíců, protože po skončení školy bych ráda ještě aspoň měsíc po Americe cestovala. Filip o této mojí možnosti ví a není z ní příliš nadšený. Řekl, že mi v tom nebude bránit a že chápe, že je to jedinečná šance. Zároveň ale prý nemůže dát ruku do ohně za to, že budeme schopni to ustát.
Tak dlouhé odloučení nás oba může změnit a třeba po mém návratu budeme chtít každý něco jiného… Jsem ochotná i přistoupit na fakt, že bychom si v době mého pobytu v USA nebyli věrní, ale na druhou stranu mě děsí představa, že by se tak Filip mohl zamilovat do jiné. Takže teď stojím před rozhodnutím – odjet a riskovat tak, že zničím svůj životní vztah, nebo se vzdát svých snů a plánů ve prospěch vztahu a jednou si to nejspíš vyčítat?
