Po škole nastoupila Andrea do středně velké firmy. Byla bez zkušeností, a tak byla vděčná za příležitost. Jenže kromě stálého platu ji čekal ještě hodně problematický vztah. Zamilovala se do svého šéfa, který byl ženatý.
Bylo mi jasné, že nechci Markovi rozbíjet rodinu. Ale bylo to pro mě hrozně těžké. Náš vztah se vyvíjel pomalu, během toho, jak jsem postupně získávala zkušenosti v práci. Marek měl dvě dospívající dcery a devítiletého syna. Jeho manželka doháněla po dětech kariéru, tak měli dokonce hospodyni.
Marek říkával, že se doma se ženou moc nevídají, hodně času trávil samozřejmě ve firmě. To znamená také se mnou a ostatními kolegy. Přestože je o patnáct let starší, vůbec jsem ten rozdíl nevnímala. Hrozně mi imponovalo, jak zachází s lidmi i jak vede firmu. Byla jsem do něj zamilovaná, ale jen platonicky.
Kristýna Witnerová
27. prosince 2018
Jenže po dvou letech jsem se přistihla, že už dávno se nesnažím randit s klukama v mém věku. S bývalým přítelem jsme se rozešli. A i když jsem čas od času někoho potkala, rychle jsem to končila. Většinu času jsem trávila ve firmě, blízko Marka.
A potom přišly dvě služební cesty do Německa, kde to začalo. Marek mě poprosil, ať jedu s ním, že kolegyně, která na tyhle jednání jezdívala, je nemocná. Po pracovních schůzkách jsme chodili na procházky, do restaurace na večeři. A večer jsme skončili v jednom pokoji. Připadalo mi to vlastně přirozené. Při druhé cestě jsme se mimo jednání k sobě s Markem chovali v podstatě jako milenci.
Kristýna Witnerová
18. prosince 2018
Po návratu domů to ale vždycky skončilo. Jako by mezi námi nikdy nic nebylo. Marek nechtěl, aby se to o nás vědělo ani abych odcházela z firmy. A já nechtěla mít vztah v práci ani mu dělat nějaké skandály. Navíc rozvod prostě nebyl na pořadu dne.
Marek říkal, že ho to mrzí, ale že jejich syn ho ještě tolik potřebuje. A že by to nebylo fér k jeho ženě. Já to chápala, respektovala a vydržela jsem to takhle ještě skoro rok. Ale pracovat vedle muže, kterého miluju, a vlastně to přede všemi tajit s nulovou vidinou na nějaký vývoj, to jsem pak už nedokázala.
Laura Poláková
6. prosince 2018
Marek mi nakonec výpověď podepsal s tím, že nedokáže svoji ženu opustit. Našla jsem si nové místo a začala si léčit zlomené srdíčko.
Tyhle Vánoce to byly dva roky, co jsem z Markovy firmy pryč. A já si konečně řekla, že jsem to opravdu dokázala, začít myslet na sebe, na budoucnost, nedoufat v to, že se Marek jednou objeví u mých dveří. Nezatěžovat moje další vztahy s muži, které stejně vždycky ztroskotaly na tom, že jsem je porovnávala s Markem.
Laura Poláková
2. prosince 2018
Pak jsem na vánočních trzích potkala jednu kolegyni, která mi mezi jinými drby z firmy vyprávěla i to, jak Marek veřejně prohlásil, že se rozvádí. Tvrdila mi, že je to prý definitivní, že syn už není tak malý a šušká se, že se ženou už stejně dlouho žijí jen formálně. A nikdo prý netuší, jestli má někoho jiného…
Málem to se mnou u toho svařáku švihlo. Od té chvíle o tom pořád přemýšlím. Co mám dělat? Nemůžu říct, že by mě Marek vyhledával. Dříve posílal esemesky, že mu chybím, ale neodpovídala jsem mu. Nechtěla jsem pokračovat v neperspektivním vztahu.
Laura Poláková
29. listopadu 2018
Ale proč mi nenapsal teď? Chce mi dát svobodu? Stojí o mě ještě? Nebo na mě zapomněl? Má někoho jiného? V hlavě jsem mu už napsala asi milion zpráv, chci mu zavolat, ale nevím vlastně, co říct…
Nebude trapné se mu sama připomínat? Pomoc! Chci ho, ale bojím se, že už je všechno jinak a já si dělám jenom plané naděje.