Komentáře k článku zpět na článek

Naty 9. 6. 2018 | 13:54

Mne moja 3rocna dcera hovorievala namiesto "dobre ranko", ze nenavidi svoju mladsiu sestru. 2 roky sme bojovali s jej nenavistou. Pani verim, ze to ma tazke. Nastastie nasa najstarsia sestra tu mladsiu nechcela aspon zniest zo sveta. A veruze nic nepomahalo ani po dobrom ani po zlom. Uz sme aj uvazovali nad psychologom. Paradoxne nasu nepriatelsky situaciu vyriesilo nieco totalne neskutocne. Otehotnela som a teraz sa podrzte s dvojickami. Fakt som sa bala ako to budem zvladat ustrazit. Ale ked som prisla z porodnice s dvojickami tak sa najstrasia na ne pozrela a povedala: Veronka je moja a tvoja bude Viktorka...a bolo. Nevravim, ze sa nehadaju a nebiju, ale su uz partacky, lebo maminka sa o ne uz nestara tak ako sa musi o dvojicky. Proste, cim viac deti, tym menej mate cas sa im venovat a tak si musia vztahy upratat samy. Ked sa hadaju alebo biju...rychlo zavriem dvere... a ono to niekedy fakt funguje

farah.farah 27. 6. 2016 | 16:42

kedrigern: tak ono je to spíš tak že jaký svět máte v hlavě tkaový vidíte i v hmotném světě. Pokud máte pocit že jsou ženy na srbe jak psi proti chpapům tak to tak prostě vidět budete. Já tedy dost často jsem i na diskusi na idnes kde na jakékoli kontroverzní téma jsou zejména muži ale často i ženy dost nechutní, hodně lidí si tam jen chodí plivnout, oproti tomu je diskuse na dama.cz neskutečně kultivovaná, každý kdo sem přispívá se většinou v prvé řadě zamyslí nad tím o čem je článek a prostě napíše svůj názor na věc...výkřiky jako kráva blbá měla by se nechat zavřít do blázince pod, to tu opravdu moc často vidět není.

Dasa52 25. 6. 2016 | 20:41

kedrigern: jestli vás chlapi válcují, je to jen a jen vaše vina. každý si lehne tak, jak si ustele. nemám ani menší plat ani horší možnosti uplatnění. pro to je ale potřeba něco dělat a ne pištět, když uvidím pavouka nebo vylézt na stůl při spatření myši. když se něco naučíte dělat stejně dobře, jako chlapi, dokážete se prosadit a nebudete 3/4 měsíce doma s nemocnými dětmi, tak dostanete stejnou práci a za ní stejně zaplaceno, jako kterýkoliv chlap. naopak, pokud si umíte ještě na xycht namalovat hezký obličej a vzít si něco rajcovního na sebe (na což já dlabu, ke své škodě), budete na tom ještě líp, než oni a leccos vám projde, co jim šéf neodpustí.

Dasa52 25. 6. 2016 | 20:32

lebahu: souhlas. já jsem odpůrce mlácení dětí všeobecně, protože praštit dítě znamená přiznat, že nevím, jak ho vychovávat. na to se mohou názory různit. ale v tomhle případě je to skutečně úplně mimo mísu. praští jeho a on praští sestru. je to návod, jak se vypořádat s problémem.

Dasa52 25. 6. 2016 | 20:28

Vojta vydržel trucoval celý den, dokonce tak ďábelsky, že se záměrně tulil přede mnou k tátovi a prarodičům, aby ukázal, že mě vůbec nepotřebuje.----------Paranoidní matka naprosto jednoznačně. Potřebujete psychologa. Takovéhle úvahy není schopné žádné tříleté dítě. Je to váš výmysl. Což takhle mladého pána zaměstnat něčím jiným a necpat mu násilím pod nos mimino, které si on nepořídil a zcela logicky na něm nic zajímavého nevidí, jen to, že má o víc než polovinu rodičů méně. Ostatní je otázka výchovy. Pokud jste ho až do 3 let nenaučili, že o věci je třeba se dělit minimálně s blízkými rodinnými příslušníky, že slabším se neubližuje, naopak je třeba jim pomáhat, poděkujte sami sobě. Strčit dítě do školky, když jsem na mateřské, by mě nikdy nenapadlo. O děti je potřeba se starat celý den (24 hodin) a tím nemyslím na ně čumět (jak vy říkáte i z WC). Myslím tím zajistit jejich všeobecný rozvoj. Zabavit je, nakrmit je, obléknout je, "vyvenčit je" atd.. Jestli na to nemáte, neměla jste si pořizovat ani první natož druhé dítě.

helza 25. 6. 2016 | 08:29
Pája1 24. 6. 2016 | 21:59

Viděla bych to nejlíp na dětského psychologa. Objednat se k soukromému, tam by nemusela být taková čekací doba. Sama autorka píše, že ted zpětně vidí, kde asi dělala chyby,tam jí poradí, jak na něj.

helza 24. 6. 2016 | 18:34
helza 24. 6. 2016 | 18:32

lebahu: Určitě ne, dobře si na ta leta vzpomínám. I na to, jak do mě moje máma v jednom kuse hučela, jaká mě čeká hrůza a pod. a jak jsem byla překvapená a nadšená, jaká je to paráda. Navíc jsem psala o tom, jak to je s druhým a dalším dítětem, což u "jednoho kousku" zažít nejde. Týden nespat jsem taky zažila - po třetím porodu v porodnici. Tehdy se nepřikrmovalo a já nakonec kojila 3 děti navíc - kdykoliv se těm maminkám probudily, takže nonstop s asi 60. stehy na p...i. K tomu skládat plínky a všechno ostatní se dvěma prvorodičkama na pokoji, ty byly rády, že jsou rády, tak to bylo na mně. Těšila jsem se domů, to víš, tehdy nebyly povolené návštěvy a bylo mi smutno. Doma to muž se dvěma klukama sice nezvládl, takže tam byl neskutečnej binec, ale to už se zvládlo. Jediný co byl záhul bylo vyvařování plen, protože se vyvařovaly v kuchyni a praly v koupelně a to bylo docela daleko. Takže jsem vyvařovala skoro v noci, aby mi ten hrnec mohl muž odnést než odjel o 1/2 šesté do práce. Ale i tak to bylo nádherné.

lebahu 24. 6. 2016 | 13:50

celestýna: Čoveče nejsem odpůrce "jedné dobře mířené v pravý čas", kolikrát je to lepší, účinnější a pro dítě srozumitelnější než hodiny vysvětlování. Ovšem tady mi to přijde naprosto mimo mísu. Jako že by se kluk tím, že mu namelu prdel, naučil milovat svou sestru?

celestýna 24. 6. 2016 | 13:42

Píše, že mu o sestřičce pověděli ve třech letech, tak tohle všechno se děje, když už musí mít možná i roky čtyři. ....A co tak chlapečkovi, úměrně k věku, plácnout po zadečku? Je to stará, generacemi ověřená výchovná metoda....

lebahu 24. 6. 2016 | 09:31

helza: Jestli ty to s odstupem x desítek let nevidíš malinko idealizovaně a růžově. Já mám jenom jeden kousek, ale poměrně přesně si vzpomínám na momenty, kdy jsem týden v kuse nespala a tak nějak jsem neměla empatii a lásku vůbec k ničemu a nikomu.

helza 24. 6. 2016 | 08:09

farah.farah: Jenom malá reakce na "... chápu že má malé miminko a kapacita na nějakou empatii ke staršímu synovi je prostě redukována ...". Nevím, jak je to úplně s empatií, ale dodnes si vzpomínám, jak jsem s údivem vnímala posun ve vztahu k dětem, když se mi narodilo druhé a pak třetí. Myslela jsem si, že víc už nelze milovat, když se mi narodil první syn, ale když se narodil druhý, tak jsem najednou k oběma cítila mnohem víc a s třetím dítětem opět. Tehdy jsem si říkala, jak v lásce platí obrácené počty, že 1 láska matky, dělena mezi tři děti není 1/3, ale 3x3.

Zebruška 24. 6. 2016 | 00:43

kedrigern: jen na okraj - nemám pocit, že by chlapi válcovali ženy. A přečetla jste si někdy diskuse na serverech, kam přispívají hodně muži? To je teprve mazec, ti se totiž s druhým nijak "nemazlí", ale většinou se tam vzájemně pěkně řežou a tepou za protichůdné názory. Proti tomu je to tu na Dámě čajíček
A nezdá se mi, že by tu někomu šlo o to ženu z článku ponížit apod., ale pokud si opravdu nějaká maminka myslí, že její tříleté dítě systematicky číhá na úkladné odstranění mladšího sourozence, tak možná opravdu pomůže ukázat jí to v jiném světle, aby se přestala na prvorozeného dívat takhle pokřiveně.

lebahu 23. 6. 2016 | 19:43

kedrigern: Ať to čtu jak to čtu, nikdo ji neodsuzuje, naopak radí co dělat. A ani podezření na laktační psychózu není odsudek, je to diagnoza za kterou dotyčná nemůže. Mám tři kamarádky, které s tím měly problém (u dvou už před lety, jedna se v tom plácá aktuálně) a je to opravdu hodně nebezpečné, pokud to rodina podcení a dotyčnou si nepohlídá a nedokope na psychiatrii (není to tak dávno co matka vyházela děcka z balkonu). Tu co se v tom plácá aktuálně lifrovali na psychinu až po tom, co chodila úplně mimo po ulici s řvoucím kojencem, kterýho držela za nohu hlavou dolů, naštěstí dítě přežilo, matka je zaléčená a už doma a funguje. Pokud je tahle paní přesvědčená, že tříletý kluk usiluje miminu o život, já bych uvažovala opravdu i tímto směrem. Normální tříletý dítě totiž protestuje proti sourozenci jinak, vzteká se, dělá naschvály, "vrátí" se jako ve vývoji, začne se třeba počůrávat, "zapomene" jíst samo a chce flašku s dudlíkem... Prostě se všemožně dožaduje pozornosti. Chladně číhající dítě je fakt divný úkaz.

farah.farah 23. 6. 2016 | 19:08

No vidím tu dvě roviny první je zda matka vnímá realitu správně..tedy zda je syn skutečně miminku nebezpečný a snaží se mu ublížit. Pokud ano (nevyluču ji to) tak být jí se obrátím na dětského psychologa. Ten ho může otestovat zjistit jestli je to jen frustrace z nedostatku pozornosti nebo jestli náhodou chlapec nevykazuje první známky sociopatického chování.
Druhý aspekt je že pokud je dítě normální ale vyvádí kvůli sourozenci tak by mělo rodiče především zajímat proč. Dítě v takovém případě trápí nedostaek láskya pozornosti a to nejde "vysvětlit" to dítě prostě potřebuje cítit, že je milováno. Ono to necítí a je z toho frustrované. Ale co mi tedy v celém článku chbí je jakákoli snaha matky o empatii, spíše řeší jak ten problém "vypnout" například tím že ho šoupne do školky a zdá se mi že jí poněud uniká to že její syn se velice trápí, tak nějak je jí to trošku jedno jen ní vadí nepříjemné důsledky které to má. Nechci být moc krutá, chápu že má malé miminko a apacita na nějakou empatii ke staršímu synovi je prostě redukována, ale podle men právě tohle je to co syna "cyklí" protože máma ho pořádně vlastně nevnímá i když s ním třeba mluví, prostě ho necítí.......a kluk je z toho div né živej...

Mata69 23. 6. 2016 | 18:25

kedrigern: stejně bych to řekla své kamarádce - že tříleté dítě takové konspirace schopno není a dát ho do školky zároveň s příchodem dalšího potomka, že by byla velká chyba a jen jeho utvrzení, že je to "kvůli miminku". Nemám pocit, že by jí tu někdo odsuzoval, shazoval a podobně. Co bys jí poradila? Že se má věnovat i tomu staršímu, ale i jinak, než zapojováním do péče o mladší sestru, hrát jeho hry, dát i část dne jen jemu? Napadá tě ještě něco jiného?

helza 23. 6. 2016 | 16:11

Ale abych nebyla unáhlená, je tady jedna možnost, totiž, že Vojtíšek má autistický problém. Bylo by dobré poradit se s dětskou lékařkou a trvat na odborném vyšetření. U malých dětí se tento problém těžko diagnostikuje a přitom je třeba začít s "léčbou" co nejdříve.

helza 23. 6. 2016 | 16:08

kedrigern: Nějak mi upadl konec. Prostě já to opravdu nechápu. Měla jsem tři děti a dělala možné nemožné, abych s nimi mohla být doma co nejdéle, měla jsem miminko na hlídání, navlíkala korálky a to byli kluci oba hyperaktivní. Ty děti musí v každém okamžiku vědět, jak je všechny maminka miluje a jak je šťastná, že je má. A Vojtíška by měli pomalu přívést na to, že může být na sestřičku pyšný a že jako statečný princ ji bude jednou chránit. A jak by ji bylo smutno, kdyby je neměla pořád u sebe. A já doufám, že, je-li příběh skutečný, maminka už dnes vnímá věci jinak a těší se z obou drobečků.

helza 23. 6. 2016 | 15:45

kedrigern: Myslím si, že v tomto případě to diskutérky myslely dobře. I když v tom rozebírání autorů článků, místo poskytnutí dobré rady, máš pravdu, ale tak to v těchto diskusích většinou bývá a s pohlavím autora to nesouvisí. Tady ale není jiná rada, než ta, že každým dalším krokem, v němž Vojtíškovi připomenou, že jeho sestřička mu něco důležitého vzala, situaci pouze zhoršují. Dát jej do školky by to jen vyostřilo. Už příprava na miminko formou "S manželem jsme mu vyprávěli, že doma bude nový človíček, který bude malinký a úplně bezmocný, jako byl kdysi i on, a že se mu proto maminka bude muset hodně věnovat," musela Vojtíška vyděsit a jeho reakce je tedy odpovídající. Měli se na miminko těšit, o školce vůbec neuvažovat, říct mu, že zatím bude mimnko moc malé, ale že jak povyroste, budou si spolu hrát a budou se mít rádi a že to bude moc fajn, mít sestřičku. Hlídat se Vojtíšek sice musí, ale takové viditelné hlídání v něm musí vyvolávat opravdu nepřátelský vztah k sestře. A už teď se přeci může, jak píše Mata, zapojit do péče, může se povozit na kočárku na takovém tom prkýnku, může miminko sám vozit (samozřejmě s maminkou), to děti rády dělají. Prostě každé odhánění situaci jenom zhoršuje.........................................................................................................................................Dřív měly maminky krátkou mateřskou a druhé dítě i třetí si pořizovaly i proto, aby to první nemuselo do jeslí. Nediv se, že myšlenka být doma s miminkem a batole dát do školky.

Katy73 23. 6. 2016 | 15:42
kedrigern 23. 6. 2016 | 15:22

Když čtu diskuze pod příspěvky, kde je z nějakého důvodu v problému žena, naprosto chápu, proč máme jako ženy často horší platy, horší možnost uplatnění, zkrátka proč nás chlapi válcují a válcovat budou. Oni totiž drží při sobě, tady jen žena napadá ženu a snaží se jí svým rádoby chytrým přístupem co nejvíce ponížit. Copak někdo je zvědavý na odsouzení, nečeká spíš radu? Milé dámy, fakt se styďte, nemáte rozebírat jak je paní neschopná, ale poradit. tady se jen rozebírá neschopnost jiné " Dámy" a z toho je mi docela smutno. A je jedno, že příběh není skutečný.

Zebruška 23. 6. 2016 | 08:03

Mata69: moje kamarádka měla laktační psychózu, ale projevovala se jinak, spíš jakože byla v těžké depresi, neustále kvůli něčemu brečela, žila v přesvědčení, že se neumí dost postarat o miminko, necítila takovou tu něžnou mateřskou lásku, ale spíš otupělost a trápila se, že nemá dítě dost ráda. Když miminko brečelo, ona málem skákala z okna, že jí ho nejde uklidnit. Ale nevím, jakými všemi způsoby se může laktační psychóza projevovat. Ale v tomto případě mi to připadá spíš tak nějak podobně, jak píšete vy. Maminka si namalovala růžový obrázek, jak starší dítko bude ve školce, někdo se o něj postará a ona se bude zas starat jen o miminko. Nejspíš si to představovala úplně stejně, jako když měla první dítě, a dostatečně si neuvědomila, že to nikdy není a nemůže být stejné jako u prvního, že se zkrátka bude muset naráz starat o dvě děti a zvládnout projevy vlastně ještě batolete a u toho pečovat o miminko. A teď ji zaskočilo, že je toho najednou víc, než čekala.

Mata69 23. 6. 2016 | 07:39

lebahu: těžko říci, já se s laktační psychozou nikdy "naživo" nesetkala. Mě to připadá, že si paní něco vysnila a vymalovala v růžových barvách a skutečnost je jiná. Vůbec nepřemýšlela nad tím, že dítě nemusí jít do školky s nadšením, a dávat ho tam ve chvíli, kdy si domů přivezli mimino pro něj může být jen další signál, že ho tam odkládají kvůli němu. Notabene v tomto případě by takový úsudek byl i správný. S manželem se krásně shodli, že chtějí dvě děti, ale asi jim nedošlo, že mít víc dětí, znamená starat se o všechny naráz, nejdou pořád ti starší někam odkládat. A ano, je to náročnější než se starat o jedno dítě. Je mi líto toho staršího chlapečka, protože ona se na něj dívá očima nepřítele, vidí v něm "ďábla" - no to je hrozné, to má do mateřské lásky daleko. On jí "překáží" v péči o novorozenou dcerku. Někdo by jí měl probrat.

lebahu 23. 6. 2016 | 06:50

Teď je ale otázka, jestli je jenom paní nezralá a v momentě, kdy si pořídila "novou panenku na hraní" na té "staré" vidí mouchy a už se jí nehodí do krámu (odložíme ho do školky, aby nepřekážel) a nebo už celý popis vykazuje známky nějaké patologie jejího chování a vnímání situace (laktační psychóza?) a může být dětem nebezpečná. Protože tříleté dítě fakt cíleně nečíhá a nevraždí sourozence.
Pokud je příběh pravdivý, chtělo by to nějakou intervenci, rodina většinou příznaky bagatelizuje a průšvih může být na světě.

helza 23. 6. 2016 | 05:58

Souhlasím s níže psaným. A zejména s tím, co psala Elynor. Totiž, že odložením do školky to tedy pokazí úplně.

Zebruška 23. 6. 2016 | 01:02

Souhlasím s ostatními, že popis tříletého dítěte, jak neustále číhá na to, aby mohlo záměrně ublížit miminku, je trochu přitažený za vlasy. Taky si neumím představit tříleté dítě neustále tak soustředěné, navíc s tak promyšleným plánem o likvidaci sourozence Spíš bych to viděla tak, jak to tu popisujete i vy - malý je zkrátka vším dost zaskočený a snaží se zkoumat a nějak tu situaci pobrat po svém. Že je u toho tříletý kluk dost neobratný a může při svých "výzkumech" klidně i ublížit, aniž by to bylo jeho záměrem, je myslím taky docela normální, resp.časté. Například mě můj starší bratr prý málem udusil, když jsem byla novorozeně - a jeho vysvětlení, proč mi strčil hlavu do polštáře? Chtěl zkusit, jestli vydržím zadržet dech na tak dlouho jako on! Že se nezvládnu otočit, až mi dech dojde, to ho jaksi ještě nenapadlo Takže hlídat staršího sourozence je určitě potřeba, člověk nikdy neví, co malé dítě napadne, ale neviděla bych v tom žádný ďábelský plán. Spíš teď co s tím.... určitě bych zkusila synka víc zapojit do péče o miminko, aby si připadal důležitý a pro maminku nepostradatelný. Moje dcera třeba strašně ráda vybírala pro miminko každý den oblečení, když se jí narodil první bráška. Překousla jsem, že vybírala mnohdy kombinace, které trochu bily do očí , ale cítila se důležitá, že má úkol a na potkání se chlubila, že "toto bodýčko jsem vybrala já!" Dobré je snažit se víc vymýšlet pestrý program pro staršího a nepodřizovat se jen miminku, ona ta miminka zvládnou leccos a starší bude mít jiný zájem, když nebudou jenom doma obskakovat miminko. A pokud to půjde, tak opravdu někdy dělat něco jen s ním a sestřičku svěřit na chvíli na hlídání. Ať nemá syn pocit, že už nemá nikdy maminku jenom pro sebe.

zuzkasim 22. 6. 2016 | 23:58

Syda1949: Psala jsem, že mám doma jedno dítě s destrukční povahou, ty ostatní jsou v tomto "normálnější" Ale je to jedno. Děti umí být potvůrky, ale nějak vyloženě plánovat dopředu a číhat na situaci, aby mohly sourozenci cíleně ublížit, to v tomto věku opravdu ne.

Elynor 22. 6. 2016 | 23:00

Tříleté dítě je ještě malé na konspiraci takového druhu, jaká se popisuje v článku. To mu mohli vyprávět horem dolem o "malém človíčkovi", on si to nedokázal představit, co to vlastně znamená, a to, že všechno odkýval, neznamená, že to chápal. A pak najednou máma někam zmizí, je nekonečně dlouho pryč (4 dny jsou pro tříleté dítě velmi dlouhé), a když se vrátí, tak dělá cirkus kolem něčeho divného, co se projevuje úplně jinak, než cokoli, co ten tříletý do té doby znal. A kluk je najednou odstrkovaný, protože to divné stvoření má ve všem přednost, navíc mu to strkají pod nos a on chudák neví, co má dělat (to kolikrát neví ani dospělý, co má dělat, když mu někdo strká čerstvého kojence a očekává... kdo ví co). Takže ten kluk musí být pěkně zmatený, a zřejmě se snaží nějak po svém pochopit, co se to octlo u nich doma, a k čemu je to vlastně dobré a použitelné. No a když mu to nikdo dospělý do teďka přiměřeně nevysvětlil, tak holt postupuje metodou pokus - omyl. Souhlasím s tím, že rodiče podcenili situaci a očekávali od dítka příliš, hlavně matka asi měla nějaké idylické představy. Tím, že kluka odloží do školky a bude celý den ňuňat mimino, tím to teda moc nevylepší, spíš se ten starší utvrdí v názoru, že mu to mimino bere jeho dřívější privilegia a on je vyháněn kamsi mezi cizí děti a nemůže být s mámou.

Mata69 22. 6. 2016 | 22:43

Ono je dobré, i když je dětí v rodině víc, aby si maminka udělala chvilku jen vždy na to jedno jediné, kdy bude jen pro něj. Proč nemůže malou jít povozit ven tatínek, nebo jí doma pohlídat a maminka se může zase věnovat hodinu-dvě naplno jen staršímu. Ať nemá pocit, že mu mladší sestřička maminku "vzala".

Mata69 22. 6. 2016 | 22:42

Znám příběhy, kdy prvorozené dítě má potíže přijmout sourozence. Ale některé výjevy, které jsou v příběhu popsány, mi připadají na tříleté dítě moc. Moc rafinované, moc promyšlené...jakože jí stále sleduje, když nebude dávat pozor...proboha! tříleté dítě neudrží pozornost 20 minut, tak jak může vydržet cíleně celý den matku pozorovat. Ona bude mít trochu problém hlavně asi maminka. Vysnila si, jak staršího syna "odloží" na kus dne do školky a bude se moci věnovat jen a jen miminku. Přijde mi, že na druhé dítě nebyla připravená hlavně ona sama. Navíc, čekat od tříletého dítěte, navíc kluka, nějaké nadšení z nově narozeného miminka, je trochu bláhové.

Syda1949 22. 6. 2016 | 19:00

zuzkasim: Máte jedno dítě, ono každé je jiné a někdy skutečně není to starší ochotné akceptovat to druhé a je třeba opravdu bedlivě hlídat, aby ten starší tomu malému neublížil. I naše pětiletá vnučka je šťastná, když rodiče s tou šestnácti měsíční odejdou a ona nás má sama pro sebe a to tu svojí sestřičku miluje, ale prostě žárlí, na ní, na bratránky.Je pravdou, že i když jí všechno sebere nikdy by jí neublížila.

zuzkasim 22. 6. 2016 | 17:25

Na mě to působí trošku paranoidně... Nevím, myslím, že tříleté dítě zkoumá svět, stejně tak chce svým způsobem "prozkoumat sestru", ač se nám to může zdát trochu děsivé. Mám doma jedno dítě také s velmi destrukční povahou, je to hodně náročné, ale ještě pořád věřím, že to nedělá s úmyslem ublížit a zničit, ale je to jeho styl poznávání světa. Je potřeba s dítětem mluvit, podporovat v něm to dobré, společně se snažit mimino rozesmát, pobavit, motivovat ho ke společné péči (přinést čistou plenku, podat dudlíka, otevřít mastičku na zadek...), prostě tak nějak normálně. Ano, tříleté dítě musí být neustále pod dozorem, to je normální, některé děti jsou obzvlášť nebezpečné sobě i svému okolí, ale to ještě neznamená, že je to malý ďábel. Najděte si kamarádky s podobně starými dětmi, ať má syn i jiné zabavení než jen sestřičku a vystreslou matku a vy ať si můžete popovídat o podobných problémech.

lebahu 22. 6. 2016 | 17:05

Tak nějak se nemůžu rozhodnout mezi tím, jestli je to fakt tak ďábelský dítě a nebo má matka laktační psychózu.

Přečtěte si také

Horoskopy

Už delší dobu prahnete po lepší pracovní pozici a samozřejmě také po zvýšení platu, ale zatím se vám to…

Nejčtenější články

Doporučujeme