Andrea (34): Rodiče mne zatratili kvůli penězům

Andrea (34): Rodiče mne zatratili kvůli penězům

U nás v rodině se vždycky všechno měřilo penězi. Na Vánoce musely být pod stromkem ty nejdražší a nejluxusnější dárky. Co na tom, že si na ně rodina musela půjčit. Nakonec to smetlo i mne. Stal se ze mne shopaholik.

Kvůli dluhům na ulici

Naučila jsem se žít stejně. Kupovala jsem si jen to nejdražší a nejlepší. Navíc mě to šíleně bavilo. S každým novým kouskem mi přibylo víc sebevědomí, cítila jsem se dobře. Jenže moje peněženka to neunesla. Začala jsem nakupovat na dluh, s kreditní kartou útrata tak nebolela. Když došlo na splátky, neřešila jsem to. Pořídila jsem si jen další úvěrovou kartu. Pak začaly chodit upomínky a nakonec přišel exekutor. Můj dluh za moje nákupy se vyšplhaly na celý milion!

Nějak si to vyřeš

Ze dne na den ze mne byl doslova žebrák, octla jsem se na ulici, neměla jsem vůbec nic. „Nějak si to vyřeš, nás do toho netahej.“ Ano, to mi řekli rodiče, když jsem za nimi přišla s prosbou o pomoc. Ani bydlet mne u sebe nenechali. Prý by teď exekutor chodil k nim a ještě by o něco přišli. Najednou jsem byla póvl, už jsem jim neměla co dát. Asi jsem to potřebovala. Vystřízlivěla jsem z bezhlavého nakupování, začala se učit šetřit a rozhodla se všechno co nejrychleji splatit.

Na nule

Dělala jsem všechno, co šlo. Umývala jsem nádobí za třicet korun na hodinu, prodávala o víkendech ve stáncích na festivalech, sehnala si dobře placenou práci a brala všechny brigády, které byly k dispozici. Bydlela jsem u kamarádky a některé dny spala jen tři hodiny denně, protože jsem pracovala, abych mohla splácet dluhy. Byla jsem šíleně utahaná, ale taky šíleně odhodlaná. Nakonec jsem dokázala skoro nemožné – během jednoho roku jsem opravdu dokázala vydělat milion a octla se na nule. Když se rodiče dozvěděli, že jsem zaplatila během roku milion, začali si myslet, že jsem bohatá. A s tímhle podtextem přišlo i pozvání na Štědrý den.

Překvapení!

Rozhodla jsem se, že si to svoje údajné bohatství užiju a dám rodičům lekci. Půjčila jsem si od kamarádky drahé oblečení, lodičky na podpatku, v půjčovně značkovou kabelku a v druhé luxusní auto. „Andrejko, vítáme tě, ani se nezouvej,“ panáčkovali přede mnou, když jsem se objevila ve dveřích. Hostili mne, chovali se krásně! Užívala jsem si to, protože jsem věděla, že až rozbalí vánoční dárky, bude s idylkou konec. A taky jo. Moje ručně, osobně malované hrnečky se jim nelíbily ani trochu. „Takové bezcenné věci, to myslíš vážně?“ Stačilo mi to. Sebrala jsem se a šla pryč. Udělala jsem si ještě štědrovečerní výlet půjčeným autem do Krumlova a zpátky, abych si ho za ty drahé peníze aspoň trochu užila. Teď žiju normálně. Pracuju, mám přítele. Neutrácím, investuju. Jen s rodiči se zatím pořád nebavíme.

Doporučujeme

Články odjinud