Tak jsem si to přečetla znovu, a tak nějak co k tomu napsat? Autor(ka) - stejně myslím, že to Laura Poláková někde obšlehává - musí mít naváto, nebo vysmáto, nebo něco podobného. Co to je za nesmysly a za zhovadilosti? Ona jakože hrdinka za dva roky chození a 5 let manželství nezjistila, že jaksi dotyčný už ženatý byl, že jeho fotografování není tak skvělé a úspěšné - to nikdy nechtěla ty jeho fotky v těch známých amerických časopisech vidět? A on neměl potřebu se jí tím chlubit když byl tak známý? Asi byl známý v utajení nebo tak něco. Ona byla sice z bohaté rodiny (což jsme se dozvěděli až na samý závěr příběhu), ale dítě si dovolit nemohli. Vdávala se ve třiceti, píše, že už měla na čase, já čekala, že zmíní, že už měla dost rozumu. No, vlastně zmínit to nemohla, protože ho neměla.
A historka s tím, jak jí nechá napsat příběh, erotický příběh, ještě na něm spolupracuje, pak to nesou ověřit k notáři - jakpak ten notář asi ověřil, že to psala skutečně ona? - a pak s tím operuje u rozvodu? Co to je jako? Kde na tohle autor proboha přišel? Přijde to někomu rafinované?
A protože teda byla z té bohaté rodiny, chtěl na ní rozvodem vysoudit velké peníze. Jakpak by je asi mohl vysoudit, nenabyli je za trvání manželství, takže ti taťkovi právníci nemuseli být až tak slovutní.
Já bych paní Lauře Polákové doporučila změnit zdroj příběhů, nebo se nad nimi aspoň zamyslet. Jak proboha může svoje jméno spojit s něčím takovým? To se nestydí? A nebo Laura Poláková je pseudonym, to pak chápu. Doporučuji třeba časopis Napsáno životem, tchyně si to kupuje, oduševnělé čtení to není, ale některé příběhy vypadají aspoň věrohodně.