Andrea ustála situaci, která by přivedla do blázince každou druhou z nás. Když seděla s malými dětmi jen na matracích, protože zbytek jí zabavili exekutoři, tak prý sice brečela, ale dneska nad tím mává rukou.
Vdávala jsem se v osmnácti, za rok se mi narodila první dcera, za další dva druhá. Už během mateřské jsem s manželem začala podnikat a všechno šlo jako v romantickém filmu.
Ke třicátým narozeninám jsem dostala koně a auto. Stavěli jsme nový dům přesně podle mých představ. Dařilo se nám, a i když jsme oba dřeli, uměli jsme peníze vydělat.
Laura Poláková
19. září 2019
Jenže naše pohádka měla háček. A dost velký. Protože manžel chtěl pořád expandovat a rozšiřovat podnikání, přibrali jsme společníka – partnera jeho sestry. Byl chytrý, uměl v tom chodit a měl správné známé. Jenže právě to nás zničilo.
Vytuneloval nás tak chytře, že do roka nám zbyl z bohatství minus milion. Dodnes nad tím kroutím hlavou. Byl to blízký člověk. Jezdili jsme s ním na dovolenou, pořádali grilovačky, popíjeli po večerech víno. Ve snu by nás nenapadlo, že zatímco se s námi potápí v moři, přeposílá naše peníze na svůj účet.
Laura Poláková
22. září 2019
Exekutoři nám postupně sebrali skoro všechno. Stáhli mi z rukou i prstýnky po mámě, která mi umřela, když jsem byla malá. Nic je nezajímalo. Ani to, že máme dvě děti. Dostala jsem se do fáze, kdy se ozval domovní zvonek a já se rozklepala hrůzou. Děsila jsem se, kdy nám zase co zabaví.
Nakonec jsem seděla ve vybíleném bytě jen na matracích, objímala dcery a brečela nad tou nespravedlností. Nezbylo nám fakt vůbec nic. Do půl roku byl kůň, auto, dům i celá firma pryč.
Laura Poláková
17. září 2019
Společník byl navíc tak chytrý, že se spojil s exekutory, takže nám zůstaly jen milionové dluhy, které nebylo z čeho splácet. A další a další nám narůstají každý měsíc, takže my už teď víme, že i kdybychom se přetrhli, nikdy se jich nezbavíme.
Jenže život jde dál a já si odžila asi rok, kdy jsem doufala, že spravedlnost existuje a všechno se vysvětlí. Trápila jsem se, bojovala, modlila se, soudila… a nakonec jsem se smířila. S tím, že občas vyhrají grázlové, že boží mlýny melou hodně pomalu a nejistě a že nemusíte mít žádný majetek, ale může vám být naprosto fajn.
Laura Poláková
15. září 2019
Dnes vydělávám desetkrát míň než kdysi a na účet mi chodí jen sociální minimum, ale co. Život mě naučil, že na penězích opravdu nezáleží a je na každém z nás, jak se s osudem popereme a jestli se necháme zlomit. Já to rozhodně nevzdala.