ANDREA (45): Zbytečně jsem se bála. Sex po hysterektomii je nyní ještě lepší

Jsem po operaci dělohy ve svých 35 letech. Dnes mi je 47. Pro zhoubny nador. Od počátku necitim vůbec žádnou změnu. Naopak spíš k lepšímu, konečně nemusím řešit antikoncepci.
Sex si užívám jako nikdy v životě. Kdybych nevěděla, že jsem po operaci, tak to vůbec nepoznám.
Ale měla jsem skvělého chirurga a laparoskopicky.
Takže se toho nebojte🙂

"měla jsem pocit, že žena bez dělohy a možnosti otěhotnět není úplnou ženou" - takovou oslovinu napíše inteligentní vzdělaná žena v 21.století? Vážně? A co by měly říkat ty ženy, které jsou po přechodu, ty jsou nějak méně ženy, i když mají dělohu ale už ne tu možnost otěhotnění? Co by měly říkat ty, které jsou neplodné a ničím si to nezavinily? Co by měli říkat ženy bez jiné části těla - je žena bez žlučníku nebo slepáku taky méně žena? Asi ne, že. Tak proč, kurník šopa, by měla zrovna děloha a její stav určovat kvalitu člověka? To se jdi, milá Andreo, stydět do kouta. Mimochodem, ono to není povinné každému troubit na potkání, že jsi po hysterektomii. Když to nebudeš všude vyprávět, pes po tom neštěkne a nikdo nebude tušit, že bys snad měla být poloviční ženou, kozo májová. 8-)

Je mi 47, mám 2 roky po totální hysterektomii- pryč je děloha, vejcovody, vaječníky i čípek. Protože při této radikální hysterektomii je pochva mírně zkrácená, tak tady vidím problém - nemůžu mít sex zezadu či "divočejší" sex - bolí to a pomoc není. Po těch 2 letech začalo i dost klesat libido. Měla jsem sex ráda a měli jsme ho s manželem několikrát týdně -nyní párkrát do měsíce. Orgasmus mám, ale ta chuť už vyprchala a kdybych sex neměla vůbec, bylo by mi to jedno...

Hys­te­rek­to­mie je amputace dělohy, vaječníky zůstávají. Jak vyplývá z předposledního odstavce článku, Andrea je po hys­te­rek­to­mii a vaječníky zůstaly. Vy jste byla na rozsáhlejší operaci. Děloha je jen sval, takže její amputace by neměla mít takové následky, jaké popisujete. To vám udělalo odstranění vaječníků.

Bohužel mám opačnou zkušenost.Po operaci jsem víc než půl roku. Krom pochvy, mám vše pryč. O menopauze napíši jen toto ... Děs ... Strašné pocení.A ... Už 4 měsíce jsem v péči psychiatra.Diagnóza ... Středně těžká deprese.Nemohla jsem spát, vztek, permanentní nasranost do stavů bouchání do čehokoliv a večerní přemítání v hlavě a plánování sebevraždy a touha se ráno neprobrat. A pláč až do řevu raněného zvířete.Nedokázala jsem to ukočirovat.Mám antidepresiva. Prý se to zlepší a bude dobře. To mi tvrdili i před operací. Jaký budu mít fajne život bez neustálého krvácení kvůli myomům.
O sexu si můžu nechat zdát. Divně v ní čvachtá. O orgasmy jsem nepřišla, ale o chuť absolutně na 100 %.
Sice jsem víc nemohla než mohla mít styk a omdlévala jsem z extrémně nízkého hemoglobinu 65, ale měla jsem i tak větší radost ze života. Teď jsem na nule a žádný pocit radosti se nekoná.