Andrea (47): Jsem mezi dvěma mlýnskými kameny. Mám zachránit syna nebo vztah?

nika40: jj nad tím jsem se taky pozastavila (jenom jsem do toho vzhledem k závažnosti tématu nerýpala), je mi 46 a i kdybych se přestala barvit a tvářila se zničeně, tak takhle snad proboha nevypadám (a ani většina mých vrstevnic ne) Asi to tu sepisují nějaký mladý žaby, takže mají představu, že každej po čtyřicítce je už vlastně po smrti, tak je to jedno jestli je na obrázku paní 60+ nebo ne.

Proč autorka článku dává do ilustračního obrázku lidi s věkem cca 60+... ? Píše se tu o ženě, které je 47 let, nebo ne ? To už je druhý článek s takto starším párem a přitom se v článku psalo o Zitě (také 47 let). Podivné praktiky redaktorů, nebo snad nedokáží odhadnout věk ? Pak raději od válu !!!

Ahoj Andreo ,také jsem na tom nějak podobně syn je ted momentálně na odvykačce a já jen doufám ,že se vzpamatuje .
Můj vztah s přítelem dostává zabrat a dostívá se do slepé uličky ,ale já sem Máma a prostě nemůžu v tom svého syna nechat to bych si prostě pak vyčítala .

farah.farah: ale ona nemá dát přednost sobě před ním, ale jemu před sebou. Takto je minimální šance, že mu pomůže, jen ho udržuje v tom, že se v tom plácá a nedá mu možnost spadnout si na to dno, ze kterého by se mohl odrazit. Opustit dítě, byť pro jeho dobro, musí být sakra těžké a nikdy to nebude “dala přednost sobě” - jsem přesvědčená, že žít s pocitem, že jsem opustila syna, musí být horší, než žít s feťákem (zvlášť pokud to navzdory všemu dopadne špatně).

No chápu tohle není jednoduché. Ono se to snadno radí vykašlete se na syna, když nechce pomoc nezachraňujte ho a pod, jenže je to jeho máma a pud jí prostě velí snažit se dítě zachránit i proti jeho vůli.
Ale moc šancí že to skončí dobře to nemá. Pokud mu fakt chce pomoc asi y si měla promluvit s někým z Dropinu nebo nějaké léčebny nebo psychologem zaměřeným na závislosti aby jí reálně vysvětlit co udělat pro to aby on v prvé řadě sám přiznal sobě že má problém a že potřebuje pomoc.
Spolužík ze základky začal fetovat, máma ho pořád kryla zachraňovala, on jí začal okrádat jednou jí zmlátil, pak policie ale máma vše nakonec stáhla a to se opakovalo, jednou před ním už utíkala tak že přelezla k sousedům na lodžii........myslím že to nakonec skončilo tak že ho policie z bytu vyhodila pro domácí násilí či něco podobného, ale pořád se ochomýtá na sídlišti a myslím že jeho máma bude vždycky napůl připravená ho vzít zpět..Je to její jediný dítě a asi je strašně těžký dát v takovém případě fakt přednost sobě před ním, ale v těhle případech to bývá často nakonec jediné řešení.

Myslela jsem, že je všeobecně známé, že "dítě" má největší šanci, když ho ostatní opustí - a že i když to musí být sakra těžké, milující matka to dokáže.
Doufám, že se nikdy neocitnu v takové situaci :-/

Také si myslím,že jediná cesta je stát se naprostým sobcem,syna vyrazit,vyměnit všechny zámky a pod. Ta osoba už má s vaším synem stejné jen jméno,uvnitř i navrch je to ztělesněná droga.Má už jen 3 možnosti: padnout na dno a umřít,nebo se sám snažit o vyléčení,nebo zůstat jak je,ale brzy to dopadne také špatně.Vy jste mohla mít svůj vlastní život,takto nemáte nic a jen špatnou prognózu,pokud synka necháte takto živořit,tedy jak vy si myslíte,mu "pomáhat".

lebahu: rodiče byli těžcí kuřáci, takže já opravdu nikdy kouřit nezkusila. Mimochodem řeči byla hromada a kamarádi zůstali. Brácha kvůli kamarádům "to zkusil", kamarády nakonec stejně ztratil, akorát dnes kouří. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------Ale k tomu co píšeš, máš pravdu. Byli v blbou dobu na blbým místě. A pokud mají gen pro závislost, pak stačí jedna cigareta trávy a jsou v tom.

Katharo píše pěknou blbost i v milující funkční rodině se tohle stává. Někomu stačí k záchraně motivace, někdo potřebuje někoho, kdo bojuje s ním a za něj (většinou ne rodiče), někho je třeba vytrhnout z prostředí, ve kterém se pohybuje a někdo holt potřebuje spadnout na dno. Paní z příběhu by momentálně měla upřednostnit sebe a nenechat se od syna stáhnout na dno.

"každý z nás je feťák, někdo jen tu svou drogu nepotkal"

Papá: Ono to nemusí být ani žádná chyba ve výchově, prostě se "mládě" ocitne v blbou dobu na blbým místě... mejdan, zkus to, všichni to berou, co se pro jednou může stát, nebuď srab... na některé drogy vzniká závislost po jednom či dvou užití...
To je jako tvrdit, že děti ze slušných rodin nekouří či nikdy nezkusily alkohol. Telecím obdobím plným blbnutí si musí projít každej. Kdo tady nikdy v patnácti nezkoušel kouřit či v šestnácti nedošel z diskotéky navalenej jak tygr ať hodí kamenem.

Katharo, naprosto zcesný názor. I v naprosto perfektně fungujících rodinách se rodí feťáci. Stačí několik málo chyb ve výchově, a náhle zjistíte, že to co jste dělali pro dobro dětí bylo vlastně špatné.

no mláďatům pomáhám, na podzim mě vylétnutí z hnízda u toho mladšího stálo 18 000,- (2,5 nájmu,kauce).Jsme chudobné město musel odejít a než se zadařila první výplata ,bylo ho třeba podržet.Ale mít doma smažku(zkušenost kamaráda se synem od manželky stačí i léčit se ho pokoušeli )tak bych ho nekompromisně vyhodila nehodla bych být okradena a bita a zabita...mám se ráda,můžete mi to vyčítat

Katharo: díky lidem s vaším smýšlením to mají milující rodiče dětí, které sklouzly, mnohdy ještě těžší. Takovéto zásadní soudy jsou nebezpečné, nic není jen černé nebo bílé.

Jinak souhlasím s ostatními. Paní Andreo, naprosto vás chápu, i já jsem si tohle se synem prožila. Jeho tehdy sice nakonec opustila přítelkyně a právě díky tomu se začal léčit. A vyléčil se. Váš syn, pokud vidí sebemenší naději na nějaké, jakékoliv zázemí, tak se sám léčit nikdy nepůjde. Jediná možnost tak pomoci svému synu je vystěhovat ho, přestat mu jakkoliv pomáhat. Máte přítele, jistě vám pomůže tu bolest nést. Ale věřte, bude to bolest pro jedinou možnou záchranu syna. Já vím jaké je to v jeho stavu strašné riziko, nechat jej napospas ulici, ale je to "pouhé" riziko, i když šílené. Nechat jej doma je však jistota. A to jistota fatálního konce. Vím, že je to složitější, proto ti i já nabízím popvídání si. Tady na Dámě mi napiš do vzkazů na nick helza.

Katharo: Souhlasím s lebahu a Petrunou. A přeji vám, abyste se jednou nedočkala něčeho podobného u svých dětí. Dítě se musí naučit být zodpovědné samo za sebe a poznat, že z toho, co si nadrobí, hop nikdo nevyseká. Vaše ideální láskyplná rodina takové dítě obvykle v každém průšvihu podepře, což je ta nejhorší prevence proti drogové závislosti.

Katharo: víte vůbec kolik feťáků je právě z takovych rodin, jakou prezentujete tu vaši? Asi by jste se divila. Přeji aby jste se do tehle situace nikdy nedostala. Procitnutí bývá drsné.

Ze života. Kamarad vyhodil kluka a do te doby než se vzpamatuje nesmi přes práh. Kluk padl na dno a dokazal se zvednou. Dodělal skolu úspěšně podniká. Kamaradka neustále dává pomocnou ruku a už se ji v tom plácá i druhej kluk. Takže rada, čím dřív nechám padnout na hubu tim má dítě větší šanci se z toho dostat. A věřte, i když to není moje dítě, ale znáte ho od miminka, je to hrozný ho odvážet na odvykacku. Strašný, jsem ráda, ze není můj. Nepomohlo, i když jeho matka žije v iluzi, že se vzpamatoval. Naštěstí neobetovala přítele. Ale da to fušku ji hustit do hlavy, že kluk je dospělý a ona má nárok na svůj zivot, ze jako máma svoji ulohu splnila. Všem, které jste na tom podobně přeju par dobrych přátel, kteří vam reknou pravdu a budou u při vas, i když se budete na ně za tu pravdu zlobit.

Katharo: Silné prohlášení, že ve spořádaných rodinách se feťáci nerodí. Přeju ať se ve vaší vlastní milující a otevřené rodině nedočkáte podobného překvapení.
Proč šel kluk bydlet k otci nevíme. Nemusel to být útěk, ale mohl tam jít třeba kvůli škole (místo na internát k tatínkovi).

Tu šanci na normální život synovi paní bere sama, tím, že mu pořád dává možnost zůstat závislý. Omlouvat a ochraňovat nepomůže. Chlapec si musí na to dno sáhnout, jinak to s ním nehne. To trestní oznámení podat měli, ve vězení by beztak neskončil, ale už mohl být na léčení a mít to nejhorší za sebou. Takhle ho to teprve čeká a paní taky. Skutečně má reálnou šanci, že zůstane sama, nebude mít ani muže, ani přátele a ani toho syna.

Tohle říkám pořád - v milující otevřené a podporující rodině se feťáci "nerodí". I to stěhování od jednoho rodiče k druhému asi byl pokus o únik z nefungujícího domova. Každopádně syn pokud už je závislý takhle dlouho, tak už je to prostě na 99% marné.. Chápu matku, že tam vidí ještě to 1% naděje, ale tady si chlapec musí asi pomoci sám .-(

není co řešit: feťáka se zbavit, je to jeho volba. přítel nikomu nic špatného neudělal a není tedy důvod se ho zbavovat. na vyléčení závislého je tak malá naděje, že by bylo bláznovství na to spoléhat.

Ahoj Andreo, přesně vím, jak se cítíš. Ve zkratce - syn: automaty, drogy, citové vydírání, neskutečné lhaní. Stále nás ujišťoval, že se polepší. Stále jsem se s tím nemohla smířit. Na konec se málem rozpadl i můj vztah s manželem, než pochopil, že už to takhle dál nejde a co je náš syn zač. Na konec jsem skončila na psychiatrii a jsem v invalidním důchodu. Syna jsme vyhodili. Jak mi řekla psychoterapeutka - Je to jeho volba!!!
Nenech to dojít až tam, kde jsem skončila já. Važ si toho, kdo Tě miluje a je ochoten s tebou sdílet krásný partnerský vztah. Pokud si budete chtít popovídat
napište na adresu: dagmar.borodinova@seznam.cz

Uz davno se meli lecit.

Vážená paní. Prožili jsme podobný příběch a o syna z důvodů předávkování přišli.
Pokud dojde k rozposu osobnosti, je naděje na záchranu téměř nulová.

Milá redakce, z bytu exmanželovi matky je skutečně alarmující.
K příběhu - ne, že prý Andrea skončí sama, bez přátel a na dně, ale ANO, skončí sama. bez přátel a na úplném dně. Znám podobný příběh....

Ahoj Andreo, jsem v naprosto stejné situaci jen s tím rozdílem, že v tom mám syna i dceru. Syn s tím už asi nepřestane, byl i zavřený, ale po návratu začal znovu, nepracuje a když se dostane k penězům tak si hned koupí marjánku i pervitin. Ale zdá se mi, že to v poslední době začal kontrolovat. Dceru z toho teď dostávám už půl roku, ale to je na dlouhé povídání, je to nesmírně těžké a nemám odnikud podporu, jejich otec se na ně vykašlal a můj přítel je nechce ani vidět. Teď se hroutí i náš vztah, protože já děti prostě nemůžu opustit! Kdybyste chtěla znát moje zkušenosti napište mi na adresu: dagmarkurilova@gmail.com