Aneta přišla o svou velkou lásku krutým zásahem osudu. Ze smrti manžela se nemohla vzpamatovat, ale nakonec jí pomohla nová láska.
Znovu se zamilovat? To byla ta úplně poslední věc, na kterou jsem myslela. Právě jsem pochovala svou velkou lásku. Do Jirky jsem se zamilovala na první pohled. Byl chytrý, milý a byla s ním zábava. Po pěti letech mě požádal o ruku. Vzali jsme se a za rok se nám narodil Tomáš. Jirka začal učit na místní škole, já jsem se po mateřské vrátila do ordinace, kde pracuji jako zdravotní sestra.
Život byl krásný až do večera, kdy Jirka odešel na oslavu kamarádových narozenin. Můj úžasný a zdravý manžel přišel do hospody, objednal si pivo, a ještě než se stačil napít, upadl a ztratil vědomí. I když záchranka přijela za pár minut, nikdy už se neprobudil.
Laura Poláková
12. května 2019
Nechápala jsem to, byl tak mladý! „Praskla mu cévka v mozku, to se stává,“ vysvětloval mi doktor. Byl to tak obrovský šok! Čtyři dny trvalo, než jsem se probrala natolik, abych o tátovi byla schopná mluvit s Tomíkem. Jak něco takového říct sedmiletému klukovi?
Byla jsem úplně pohlcená smutkem. První týdny jsem jen spala nebo seděla na židli u okna. A polykala prášky, které jsem dostala od doktora. Nemohla jsem být doma, a tak jsme se přestěhovali k rodičům. Bez nich bych se nedokázala postarat o sebe ani o syna. Týdny po pohřbu jsou pro mě pořád jako zahalené v mlze.
Laura Poláková
9. května 2019
Když jsem konečně sebrala odvahu, vrátili jsme se domů. Bylo to tam tak prázdné… A všude ležely manželovy věci. Hrozně to bolelo a nepřestávalo. V září šel Tomáš poprvé do školy, byl to první velký krok v jeho životě, u kterého Jirka nebyl. Ten den jsem proplakala, ale také jsem si řekla, že se sebou musím něco udělat, protože takhle se žít nedá.
Hned druhý den jsem nabídla náš dům realitní kanceláři. Nemohla jsem v něm žít bez Jirky. Byl na dobrém místě, a tak se zájemce objevil rychle. Rodiče mi našli jiný ve stejné ulici, kde sami bydlí, a já do měsíce zařizovala stěhování.
Laura Poláková
7. května 2019
Dům byl v dobrém stavu, ale nějaké úpravy přece jen potřeboval. A já neměla dost peněz, abych si na tu práci objednala firmu. Bratr domluvil svého kamaráda. Říkal, že rozumí stavařině a že mi oba rádi pomůžou.
Adama jsem čas od času potkávala už roky, ale nic mezi námi nebylo, žádná jiskra. Nikdy by mě proto nenapadlo, jak to všechno skončí. Nic se nedělo, ani když mi pomáhal s opravami, alespoň z mé strany. Ale bylo mi s ním příjemně. Máme hodně společného, a tak se mi s ním dobře povídalo. Dokonce mě dokázal i rozesmát…
Když mi o měsíc později zavolal a pozval mě na večeři, byla jsem překvapená a také mě to přivedlo do rozpaků. Jít s někým ven tak brzy po Jirkově smrti? Bylo to dilema, ale nakonec jsem řekla ano. Chtěla jsem aspoň na chvíli zapomenout na smutek, necítit se tak strašně sama. Přesto jsem to rande chtěla aspoň stokrát zrušit. Byla jsem neuvěřitelně nervózní.
Ale Adam mě vzal do příjemné restaurace a rozpačitost, kterou jsem zpočátku cítila, k mému překvapení rychle zmizela. Jak jsme tam seděli u malého stolku se svíčkou, poprvé jsem si uvědomila, že mě přitahuje i jako muž. Přitom jsem necítila, že bych tím Jirku zrazovala, Adam byl naprosto jiný…
Laura Poláková
2. února 2024
Povídali jsme si o všem možném, dokonce i o smutku, ve kterém jsem žila od Jirkovy smrti. Cítila jsem se s ním tak dobře, že jsem se mu svěřila i s věcmi, o kterých jsem nemluvila ani se svou nejlepší kamarádkou. Byl to zvláštní večer, který posunul vztah mezi námi na úplně jinou rovinu, i když jsme se jeden druhého ani nedotkli. Tedy dokud mě Adam nedovedl ke dveřím. Na rozloučenou mi dal pusu na tvář. V tu chvíli to bylo přirozené.
Druhý den jsem se ale trápila výčitkami. Jak mě vůbec mohlo napadnout, že bych do svého života pustila nějakého jiného chlapa? A co by na to řekl Tomík? Ale Adam o víkendu přišel udělat pár věcí na domě, na kterých jsme se domluvili. Nechal mě vyplakat a já jsem se kupodivu potom cítila mnohem lépe.
Laura Poláková
30. dubna 2019
Nezapomněla jsem na Jirku, ale přijala jsem, že začínám něco cítit i k Adamovi. Rozhodla jsem se, že o to nechci přijít, i když jsem se hrozně bála, co řeknou lidé. Ze začátku jsme proto náš vztah tajili. Ale láska s Adamem se prohlubovala. Po měsíci jsme se poprvé milovali a já vůbec neměla pocit, že dělám něco špatného.
Představit Adama Tomíkovi bylo jednodušší, než jsem čekala. Vzali jsme ho společně do parku a pak do bazénu. Když nechal Adama, aby mu pomohl s domácím úkolem, bylo jasné, že si padli do oka. Promluvila jsem si o tom i s rodiči. Nebyli nijak překvapení, máma vycítila, že mezi námi něco je. Těžší to bylo s Jirkovými rodiči. Bylo na nich vidět, jak je jim to líto, ale podpořili mě. Až po čase se mi Jirkova maminka svěřila, jak velký měla strach, že by mohla přijít o vnuka.
Laura Poláková
28. dubna 2019
Za půl roku se k nám Adam nastěhoval. Nebylo jednoduché představovat ho mým starým přátelům a zažili jsme i pár hodně rozpačitých chvilek, když někteří lidé automaticky předpokládali, že Adam je Tomíkův otec. „Můj táta je v nebi,“ vysvětloval můj syn třeba prodavačce v obchodě…
Šest měsíců po tom, co se k nám Adam nastěhoval, jsem otěhotněla. Ano, spousta lidí si myslí, že to bylo moc brzy. Ale asi to tak mělo být. I když já pořád truchlím po Jirkovi, zvlášť na Tomíkovy narozeniny. Máme jeho fotku v obývacím pokoji a Adam po synovi nikdy nechtěl, aby na svého tátu zapomněl. Spousta lidí nechápe, jak jsem mohla začít tak rychle znovu žít. Ale Jirkova smrt mi ukázala, že život je příliš krátký.